~Luci a koníci~

Tenhle příspěvek jsem chtěla zaměřit na sebe.. :D Takže to nebudu oddalovat a začnu!
Je mi 15 let a jezdím od svých 2 roků. Samozřejmě s přestávkama. Dlouho jsem hledala tu správnou stáj, kde chci zůstat a víte co? Pořád jsem ji nenašla!!! Zkouším to všude možně po okolí, kde bydlím. Teď se zaměřuju na ZZVJ, takže jsem chtěla něco, kde mě na to připraví a půjčí mi koně. Ano, za ty roky nemám vlastního koně, protože je to pro nás finančně náročný.
V mé rodině se zajímám o koně jenom já.. Ani moje teta (kterou nemám), strejda, babička, dědeček, sestra, mamka, taťka, prababička,... Takže nikdo nechápe, po kom to mám. Po nějáké době nám došlo, že můj pradědeček měl koně taky rád. Takže je jedinej po kom bych to mohla "zdědit". Proto to mám takový těžší, když to žádný dospělák nesdílí semnou Na druhou stranu jsem za to strašně ráda, protože se to ve mně probudilo úplně samo. Né jako u ostatních "MILUJU koně, protože moje mamka je má." "Miluju koně, protože teta koně má." "Koně jsou můj život, protože naši mají farmu." .... Prostě u mě je to asi jiný. :D V mým okolí koně nikdo neměl, až na toho pradědečka, kterýho jsem zažila v časech, kdy na tom byl ne úplně dobře a ke koním už nechodil. 
Teď bych možná mohla říct něco o tom, na co se zaměřuju a čeho bych chtěla dosáhnout. Dost mě chytl parkur, ale bez vlastního koně je to dost náročný.. Tím pádem jezdím Anglii. Kdysi jsem jezdila i western, ale nechytlo mě to. Strašně moc bych chtěla trénovat lidi a děti jezdit. A taky pracovat s mladýma koníkama. Nemám asi úplně klasickej sen mít 1 000 koní. Chtěla bych tak 1 nebo 2 a těm se věnovat na 100%. Mít třeba vlastní stáj a poskytovat ustájení koní, trénink a ták.

Teď možná něco z mýho osobního života. Teď v září 2016 půjdu na střední školu. Neřeknu vám kam, ale řeknu vám, že je to sportovní gympl :D Dělám atletiku a tady mi to poskytnou. Každý den trénink, soustředění, závody. Zaměřuju se na sprint (krátký tratě), myslím ale, že mi jde i skok do výšky a překážky. Jinak mám psíka a kočku. A půjčenýho králíčka od souseda, ale toho budu na konci prázdnin vracet
Od 6. třídy na základce mám individuální vzdělávání. Nechce se mi to tady moc rozepisovat, ale učím se sama doma a jednou za půl roku mám přezkoušení v Praze ze všech předmětů. Mamka si to chtěla vždycky vyzkoušet, jenže nás (se ségrou) nechtěla oddělovat od společnosti. Ale když jsem začala mít velký problémy s učitelkou a vycházela mně 4 na vysvědčení z matiky a neoprávněně, tak se na to mamka vykašlala a vzala nás domů. Dala nám samozřejmě na výběr, ale kdo by neodolal nechodit do školy? Teď jsem teda v 9. třídě a poslední zkoušky mám za sebou. 10.6. byly, takže včera. :D No a tím pádem mně začaly prázdniny. Když stihneme učivo dřív dodělat, můžeme si udělat i delší prázdniny. My to takhle děláme pokaždý. :D Jo a jenom pro informaci, mám zase samý 1, takže jestli je to dobrá volba nebo jestli je lepší zůstat ve škole, posuďte sami. Tím, že si všechno určuju sama, na to mám i víc času, takže když mi něco nejde, věnuju se tomu víc. Ne jako ve škole, kde je 30 žáků a učitelům je jedno, jak na tom kdo je. Ani na to nemají čas se někomu věnovat víc.
Na střední jdu už normálně zase mezi lidi do školy. Už se strašně těším na nový kamrády a tak.
Tímhle bych to asi ukončila. Už takhle je to krutě dlouhý..
Takže se mějte a ahoooj! :D