Jarní mineralogická burza v Brně 2016
Ve dnech 21. a 22. května 2016 se v pavilonu B na brněnském výstavišti uskutečnila další, tradiční burza minerálů. Dovolím si na tomto místě krátké ohlednutí za touto akcí, a to jak z pohledu vystavovatele, tak zájemce o koupi pěkného minerálu. A hned na úvod musím předeslat, že v obou případech nelze příliš zajásat. Předestírám, že nemám v úmyslu tuto pravidelnou, mineralogickou událost nikterak shazovat nebo špinit, jelikož jsem jejím více méně pravidelným, a ve většině případů také spokojeným, účastníkem již někdy od roku 2007. Zároveň jako brněnský rodák mám k přítomnosti této akce v mém bydlišti velice kladný vztah. Přesto si neodpustím i několik kritických poznámek.
Za nesporný a možná i největší klad celé akce, pominuli vynikající dostupnost z mého bydliště, považuji značnou prostornost celého výstavního pavilonu, do nějž se bez problému vejdou zhruba dvě stovky vystavovatelů a stále zbývá dostatek prostoru jak pro vystavovatele a jejich zázemí, tak pro pohyb návštěvníků mezi stoly. Toto mohou některé jiné burzy v naší vlasti jen tiše závidět. Na vysoké úrovni je také propagace celé akce. Líbí se mi rovněž spojení jarní mineralogické akce s ochutnávkou soutěžních vín z akce Vinex Grandprix. Je to další alternativa, jak příjemně strávit čas s přáteli sběrateli. Ještě více se mi pak líbí doprovodné mineralogické výstavy, které bývají vždy součástí podzimního vydání brněnské burzy.
Tím ale s pozitivy téměř končím. Pro pochopení následujícího textu je nutné vzít do úvahy, že jsem sběratelem minerálů (především z českých a moravských nalezišť) a chci tyto kameny z přebytků mých sběrů jak prodávat, tak i nakupovat. Prodávat, to by ještě šlo, i když tentokrát mám do spokojenosti daleko. Lidí přišlo tentokrát v porovnání s podzimní výstavou o poznání méně, a těch se zájmem o přírodní kameny ještě míň. Tak snad se to na podzimní akci opět vylepší. Pořídit však pěkný mineralogický vzorek je v dnešní době již značný problém. Opět byla mezi vystavovateli, respektive spíše prodejci převaha šperků a podobných „pouťových“ atrakcí. To je bohužel jasný trend v posledních, možná již deseti letech a lze jej vztáhnout na většinu podobných akci současnosti. Nicméně se mi zdá, že se i nadále stupňuje. Je to bohužel dáno i stále více komerčním přístupem pořadatele a nepředpokládám v budoucnu nějaké zlepšení. Inu o peníze jde vždy v prvé řadě. Vrcholem pak je, když jako sběratel kamenů s výhradním zájmem o přírodní mineralogické ukázky musím míjet stoly s pomalovanými kameny, dřevěnými píšťalkami, mincemi, krémy nebo ponožkami. Ruku v ruce s přibývající kamennou bižuterií se samozřejmě zvyšuje také návštěvnost burz. Když však po skončení burzy čítávám oslavné zmínky o tisících platících návštěvníků, jsem na rozdíl od samotných pořadatelů v jásotu zdrženlivější. V takových chvílích si vždycky s tichou nostalgií vzpomenu na časy, kdy se burza konala ještě jako jednodenní akce v prostorách Kongresového centra pod taktovkou paní Mačalíkové. Tenkrát zde ještě byla převaha vystavovatelů-sběratelů, kteří v převážné většině prezentovali vlastnoručně nasbíraný materiál. Řada z nich se postupem let z burzy vytratila a nahradili je korálky a ostatní veteš.
Zbylo nás zde posledních pár mohykánů, kteří se stále ještě snažíme dostát názvu a původnímu účelu akce „Burza minerálů“. Nedělám si iluze. Vím, že zlaté“ časy burzování, kdy jednotliví sběratelé mezi sebou vzájemně směňovali své těžce získané kameny, se již nevrátí. A upřímně, někdy mě to i trochu mrzí. I přesto se snažím zůstat optimistou a věřím a doufám, že nikdy nenastane doba, kdy nejen že si nebudeme moci kameny vyměňovat, ale že si dokonce nebudeme moct při návštěvě burzy žádný pěkný do sbírky koupit.