X_14) SOUD
Soud se konal na místě, kterému se říkalo „oáza“. Svět Lotrpíče jich měl několik. Na rozdíl od stezek se v oáze dalo chodit normálně, což neznamenalo, že to dělali všichni. Oáza byla místem přechodu a odpočinku. Až na pár pěstitelů obří zeleniny zde nikdo trvale nebydlel. Zelenině se zde dařilo obzvláště dobře. Ani zelenina ani jiné věci v oáze nebyly malované křídou. Právě že zde vše vypadalo spíše jako normální svět.
A protože tam v podstatě nebyly žádné domy, ale hlavně jen stany, konalo se soudní přelíčení na louce. Bystrozraký a Rychlý seděli na úpatí travnatého kopečku na dece. Napravo od nich seděli svědkové: Muflonboy a Maxmilián. A nalevo seděl jednonohý stařec jako žalobce. Další starší muž v bílé paruce přivedl do travnatého dolíčku pět koz. Všechny měly na krku uvázanou kravatu. Maxmilián brzy pochopil, že kozy reprezentují soudce. „Takový pokrokový soudní systém v našem království nemáme. Dám tento příklad justice ke zvážení až se stanu králem,“ vyjádřil se k tomu mladý princ.
Rychlý se hodně potil. Nejenže rychle běhal, ale také mu to rychle myslelo. Promýšlel v hlavě několik scénářů a způsobů obhajoby. Přivedení koz ho ale vyvedlo z míry. Kozu neuměl ani podojit, natož přesvědčit o své nevině. Vypadalo to, že soud prohrají. Zatímco Rychlý se psychicky připravoval na trest, Bystrozraký věnoval pozornost svým dlaním. Ve skutečnosti se nedíval do dlaní, ale hrál si s černožlutým mlokem, kterého kdesi našel. „No výborně! Zatímco na nás támhleta koza vystrkuje zadek, ty si tady hraješ s ještěrkou,“ obořil se Rychlý na Bystrozrakého, ale byl umlčen pokašláváním přísedících. A tak se tam kozy asi hodinu pásly, načež předstoupil muž v paruce a oznámil: „Soudní přelíčení skončilo“. Poté se otočil k obžalovaným a zakončil „Vezměte si z toho ponaučení!“