Anglicke pocasi
Velká Británie je velká země, která podléhá různým povětrnostním vlivům, a tak existují značné rozdíly mezi severem a jihem, západem a východem. Skotsko a severní Anglie jsou chladnější, sníh tu v zimě není výjímkou, i když se nikdy dlouho neudrží. Jižní Anglie je o poznání teplejší, s mírnou zímou a alespoň trochu přijatelným létem. Oceánem ovlivňovaný západ Anglie, Wales a Severní Irsko jsou deštivější, ale s mírnějšími teplotami v zimě. Východ, který je pod vlivem Severního moře je zase méně deštivý, ale v zimě jsou zde nejnižší teploty a severní ledový vítr ze Skandinávie.
Jihovýchodní pobřeží Anglie, kde s rodinou žiju, má asi to nejlepší klima z celého ostrova. V zimě je mi sice příjemné, že téměř nesněží a že se teploty většinou drží nad bodem mrazu. Na jaře však sotva uvítám lijáky a vichřice místo příjemně stoupajících teplot, jak je tomu ve střední Evropě. V létě mi zase chybí pořádné vedro, protože průměrné teploty většinou dosahují dvaceti stupňů. Na podzim už zase fouká vichr doprovázený přívalovými dešti, i když v září a říjnu je většinou ještě příjemně. Postupně jsem si zvykla na častý déšť a zimu v létě, nikdy si ale asi nezvyknu na neustálý vichr. Protože bydlíme u moře, fouká to tu prakticky pořád. Bezvětrné dny by se daly spočítat na prstě jedné ruky. Jediné, co se občas mění, je intenzita větru. Ovšem to, co je místními meteorology klasifikováno jako „breeze“, tedy jakýsi větřík, by pro českého meteorologa představovalo silný vichr. Když je pak vítr označován za „strong“, tedy silný, byl by to pro vnitrozemního Čecha vítr o síle hurikánu. Pokud je meteorologickým úřadem vydáno takzvané „warning“, jde o vítr tak silný, že se proti němu prakticky nedá ani postavit a slabšího člověka jako jsem já srazí na kolena. Vítr má také za následek sníženou pocitovou teplotu. Pokud ukazuje teplota na teploměru v létě například osmnáct stupňů, pocitová teplota bývá většinou tak čtrnáct či patnáct stupňů celsia.
Co se týká počasí, je Anglie zemí bez extrémů. Celý rok je tak nějak stejně, plus mínus deset stupňů. Na extrémy tak nejsou lidé zvyklí a nedokáže se jim přizpůsobit ani národní doprava. Když v zimě mimořádně napadne pár centimetrů sněhu a je náledí, kolabuje celá dopravní síť. Nejezdí vlaky (zamrzají koleje), nelítají letadla (letiště nemají příslušnou techniku na odlkízení ranvejí), nejezdí auta (silnice jsou nesjízdné a neudržované) a starší lidé nemohou ven na ulici (chodníky se nesypou, není ani povinností odklidit sníh před vlastním domem, takže to nikdo nedělá). Pokud takováto situace trvá déle, dochází posyp a tak není ani čím sypat. Posyp se ale stejně používá pouze na hlavní silnice, nikoliv ulice po městě či silnice druhé kategorie. Ke kolapsu nedochází pouze v dopravě, trpí i anglické domácnosti. Některé domy nemají topení (prý to tady není potřeba) a trubky na odpad jsou vedené venkem, takže lidem zamrzá kanalizace a je bez použití. Domy navíc nemají žádnou izolaci a hodně oken je pouze jednoduchých. Ve všech těchto situacích pak všichni pouze čekají, až sníh roztaje a všechno se vrátí do původních kolejí. Samozřejmě se stoickým anglickým klidem. K podobně kuriozním situacím dochází i v létě, pokud se teploměr vyšplhá k třiceti stupňům. Opět nefunguje doprava, roztékají se koleje a silnice a v neizolovaných domech je šílené vedro. Nutno však dodat, že pokud je teplota pouze slabě nad dvacet stupňů, jsou obyvatelé varování před následky vedra, protože už takovéto teploty jsou považovány za vlnu veder. Když například já konečně odkládám zimní bundu a vyrážím v krátkém rukávu, Angličané kolabují vedrem a v noci nemůžou spát. Paradoxně se pak těší na to, až bude zase trochu cool. V přeložení pro Čecha – zima.
Není tedy divu, že jsou místní lidé daleko otužilejší. Venku chodí v tričku, zatímco já se třesu zimou v bundě. Školáci chodí ve svých uniformách po celý rok bez kabátu. Dívky většinou nenosí ani punčocháče. Domy se vytápí na maximálních patnáct stupňů, topí se pouze hodinu ráno a pár hodin večer. A tak většinou trpím zimou. Když jsem pracovala ve škole, seděla jsem ve třídě ve dvou svetrech, zatímco moji žáci v košilích a ještě si stěžovali, že jim je teplo. Ve skupině pro maminky a batolata, kam chodím se svojí dcerou, otevírají zahradu pokaždé, když neprší a děti se v ní vesele prohánějí. Zima mi byla dokonce i v nemocnici. Zimou jsem tam nemohla spát. Jediné oddělení, kde se člověk zahřeje, je neonatologie, ale tam se zase tak často neohřejete. I když ani se zateplováním miminek se to v Anglii nepřehání. Miminka i batolata chodí ven za jakéhokoliv počasí a často dost spoře oblečená. Když k tomu pak přidáte studené domy, netřeba se divit tomu, že jsou zde lidé tak otužilí.
Sečteno a podtrženo, počasí v Anglii není pro Středoevropana nic moc. Představuje tak jednu z věcí, na kterou si tady cizinci společně postěžují. Zatím jsem nepotkala nikoho, kdo by si na zdejší klima nepostěžoval. V zimě jim tu chybí sníh, v létě zase vedro. Mně sníh sice nechybí, v létě však trpím nedostatkem tepla. Na druhou stranu si nemám na co stěžovat, v takovém Skotsku je i v létě patnáct stupňů. Takže jsem ráda i za těch osmnáct!