Ve stínu hvězd

45 Kapitola

„Můžu jen říct, že to je ten nejhloupější nápad na světě – a to něco říká, protože mě napadlo šukat milence Lorda Voldemorta?“ rozhlédl se kolem sebe Rosier s očekáváním.

Ron se zašklebil, Grindelwald vypadal mírně zaujatě.

„My ve skutečnosti nejsme-… To není-“ koktal Harry.

„Vážně, to se tě dotklo?“ zeptal se ho Ron.

„Znamená to, že mám pořád šance?“ Mrknul Rosier na Harryho.

„Mohli bychom se soustředit?“ vymáčkl ze sebe Harry.

Strčil nějaké další uhlí do lokomotivy a tiše poděkoval Riddleově perfekcionistické přirozenosti, že držel bohaté zásoby všeho, co by mohli potřebovat, pro případ spontánní cesty.

Stáli spolu namačkáni na lokomotivě, jelikož někdo se stejně musel starat o pohon a nikdo nijak zvlášť nechtěl spustit Grindelwalda z očí.

„Jen říkám,“ pokračovat Rosier, „začínám si trochu dělat starosti pokaždé, když mám pocit, že jsem nejpříčetnější člověk v místnosti.“

„Nejsi,“ namítl Harry. „Ron je.“

Rosier si skepticky prohlížel Rona. „Strávil měsíce infiltrováním do Baronovy pevnosti, aby získal svou kamarádku zpátky. Kdokoli kdo dokáže lhát tak dobře je pro mě podezřelý.“

„Jak se daří našemu drahému Baronovi?“ zeptal se Grindelwald.

„Je mrtvý,“ odpověděl Harry prázdně.

„Ah.“

„Tys to nevěděl?“

„Nebyl jsem tak úplně v pozici, abych se udržoval v obraze.“

Rosier hvízdnul. „La révolution dévores ses propres enfants.“

Ron se zamračil. „Co to bylo?“

„Francouzština. Ti udělali tu zatracenou revoluční věcičku předtím. Bylo to hustý.“

„My jsme se nesnažili být nic,“ řekl Grindelwald. „My jsme bojovali za lidstvo.“

„Tím že jste ho zabili?“ zeptal se Harry skepticky.

„Stejně by zemřeli. Tys tam nebyl. Nikdo z vás.“

Rosier zvedl ruku. „Hej, já jsem-“

„Byl usmrkaný teenager, hádám,“ dokončil Grindelwald.

„Touché.“

„Nikdo z vás netušíte, jaké to bylo, žít tenkrát. Vždycky jen jeden krok od další katastrofy, další války. Všichni šli jen za svou věcí ve vyděšené otupělosti, jen čekajíc na nevyhnutelné. Zavírajíc oči k milionům těch, kteří neměli takové štěstí jako oni, a už vedle nich umírali hlady.“

„Moje matka-“

„Byla génius. Překvapivě upřímně myslela dobře, tomu věřím. Ale kdo si myslíš, že by sklidil výtěžek jejího vynálezu? Zdroje vždycky byly síla. Myslíš, že by to vláda jen dala všem zadarmo?“

Harry zvednul obočí. „Aby se vyhnuli naprostému zhroucení civilizace? Ano.“

„Uh, nerad to říkám, ale má pravdu.“

Harry a Ron se oba otočili na Rosiera, který potřásl hlavou nad jejich zmatenými obličeji.

„Člověče, vy ztracená generace jste vážně něco. Poslouchejte děcka, nedokážete si představit ani polovinu věcí, které kapitalistické korporace tenkrát dělali úplně běžně.

„Co sakra jsou-“

„Nevadí,“ povzdechl Rosier. „Podívejte. Myslíte si, že jsou lordi opilí mocí, když ovládají svojí skupinu? Mají kolik, pár tuctů lidí, co pro ně pracují? Před chaosem mohly být celé státy kontrolované jedním člověkem. Dejte je dohromady a uvědomíte si, že hrstka lidí řídila svět a nechtěli se toho vzdát. Ten systém tak úplně nevytvářel empatii.“

„Oh, a tenhle ano?“ zeptal se Harry naštvaně.

„Ne,“ přiznal Grindelwald. „Zdaleka to není optimální, ale alespoň rozděluje moc.“

Harry si odfrkl. „No, nemůžu to porovnat s tím předtím, ale co tu všichni vždycky dělají je shánění větší moci.“

„Ano,“ řekl Grindelwald unaveně a jeho oči se dívaly nevidoucně skrz okno ven. „Vypadá, že to je lidská přirozenost. Byli jsme hloupí v naší naději to změnit.“

Otočil se pryč od okna a namísto toho se podíval na Harryho. „Je snadné se otočit a soudit generace před tebou. Změně se vždycky odporovalo a bojovalo se proti ní. Přesto, když je posun úspěšný, tak ho nazvou oprávněným, pokud ne, tak ti za ním jsou monstra. Byli jsme tak bezmocní. Vypadalo to, že pro nikoho není budoucnost, lidstvo dosáhlo svého vrcholu a začalo se ničit, nebyla naděje postupu vpřed.“

„A pak přišel Flamel,“ hádal Harry.

„Měl odpověď na otázku, která byla stará jako lidstvo samo. Způsob jak porazit smrt. A najednou tu byla naděje.“

„Jo, jsem si jistý, že ti mrtví lidé se cítili vážně nadějně,“ poznamenal Rosier suše.

„Copak to nevidíte?“ zeptal se Grindelwald. „Chaos byl nevyhnutelný. A vynález tvé matky by jen dal bohatým moc vybrat, kdo přežije. Nikdy by jí nedovolil použít to, jak chtěla. Všechno, co jsme udělali, bylo kontrolovat načasování začátku a vyrovnání šancí všech na přežití tím, že jsme nechali vybrat přírodu, ne peníze.“

Harry se zamračil. „No, hádám, že se nikdy nedozvíme, co by se stalo, protože jste jí zabili.“

„Rozhlédni se kolem se, Harry Pottere, my všichni jsme v tomhle novém světě sirotky.“

Harry otevřel pusu, aby mu naštvaně odpověděl, ale než mohl říct slovo, Grindelwald vydal bublavý zvuk a zhroutil se na zem s nožem zabořeným v zádech. Harrymu vteřinu trvalo, než si vzpomněl, že Grindelwald bude mrtvý jen dočasně.

Ron si utřel zakrvácené ruce do kalhot. „Promiň, jen jsem to vážně chtěl už od začátku udělat.“

Harry na něj jen zíral s otevřenou pusou.

„Už jsem ten nejpříčetnější?“ zeptal se Rosier a nenápadně udělal krok pryč od Rona.

„Rone, nemůže mluvit, když je mrtvý!“ huboval Harry svého přítele.

Ron neomluvně pokrčil rameny.

Harry si povzdechl a ostražitě vytáhl z Grindelwalda nůž. O pár vteřin později sebou mužovo tělo prudce zazmítalo a všechny tři vyděsilo.

Rosier hlasitě zaklel a oddálil se od Grindelwalda jak nejdál bylo možné, až se přitiskl na opačnou stěnu.

Po několika chraptivých oddeších se mezi lapáním po dechu začal Grindelwald smát.

„Jsi mladý. Plný ideálů. Také jsem takový kdysi býval. Je tak snadné sám sebe přesvědčit, že následuješ tu správnou cestu.“

Zasténal, posadil se a těžce se opřel o stěnu.

„Také je snadné vysnít velké plány změny, aniž bys viděl její efekty. Nevěděli jsme, jak špatné to bude, dokud to byl jen koncept. A v nějakém bodě už nemůžeš pochybovat. V nějakém bodě se oddáš svému cíli. Jakýmikoli prostředky je potřeba.“

„Mluvíš o změně, ale udělat celý ten systém lordů s tebou v kontrole není chtění moci?“ zeptal se Harry skepticky.

„Mělo to být jiné. Nikdy jsme jim neměli jako spolek vládnout. Nikdo neměl vědět, že jsme existovali. Všechno jsme měli připravit ve stínech. Jen na začátku, aby věci nastartovaly. Pomoct.“ Vydechl Grindelwald hlasitě. „Hloupí. Tak hloupí. Všichni si myslí, že kdyby vládli oni, věci by byly pro všechny lepší.“

Varovně ukázal na Harryho. „Opatrně s tvým lordem, chlapče-který-přežil. On je přesně to, co jsme byli na začátku.“

„Není.“

„Popírání ne-“

„On je v něčem horší,“ přerušil ho Harry. „On se nezaslepuje klamnými představami jako vy, on dokáže být krutý, aniž by potřeboval omluvu.“

Grindelwald přemýšlivě naklonil hlavu. „Nejsem si jistý, jestli je díky tomu horší, nebo lepší, než jsme my.“

„Vyrostl během chaosu, nemůžeš ho porovnávat s vámi, vy jste žili v jiném světě,“ řekl Rosier.

„Všichni jsme jen součtem svých okolností,“ řekl Grindelwald toužebně.

„Chceš, abych tě bodnul znovu?“ zeptal se Ron podrážděně. „Ty nemáš právo takhle přesunovat vinu. Je mi jedno jaké plány jste měli pro změnu a revoluci. Zabili jste lidi, aby jste se mohli stát nesmrtelnými. Jako kdyby na jejich životech záleželo míň.“

„My jsme sami sebe přesvědčili, že na jejich životech záleželo míň.“

„Pardon?“

„Silní přežijí, slabí zemřou. Podívej se na historii našeho druhu. Lidi dokázali vzkvétat jen za ceny ostatních. Co jsme dělali nebylo tak odlišné, ale špatně jsme spočítali, kolik životů bude potřeba jen na jediný kámen. Naším cílem bylo vytvořit nové lidstvo, ale nakonec jsme je téměř naprosto vyhubili.“

„Hádám, že nemůžeme změnit nic, co už se stalo,“ řekl Harry hořce. „Tak nám řekni, jak zabránit tomu, aby se to stalo znovu.“

„Znič nesmrtelnost. Vymaž tu samotnou myšlenku. Zastav Zmijozela, aby neudělal tu samou chybu. A pak možná, možná dokáže lidstvo opravdu začít znovu. Nevíme, jestli to bude lepší, než předtím. Ale je tu šance.“

„Jestli na to přišel Flamel, tak mohou i ostatní,“ poukázal Harry.

Grindelwald zavrtěl hlavou. „Flmelův průlom byl kumulací staletí vědeckého výzkumu. Lidé teď nemají čas myslet na nic jiného, než jak přežít. Chaos přetočil hodiny na začátek, dal nám čas, než znovu dosáhneme svého vrcholu. Možná, že tentokrát si lidstvo vybere jinou cestu. Ale jestli budou lidé jako Zmijozel zastaveni.“

„A lidé jako Voldemort, chceš říct,“ dodal Harry.

„Miluje tě?“

Harry vyprsknul. „Nebuď hloupý-“

„Ano,“ řekli Rosier a Ron najednou.

Grindelwald se usmál. „Tak to je tu malinká naděje.“

„Malinká?“ zeptal se Ron.

Grindelwald pokrčil rameny. „Lidé si pletou sílu lásky. Není to schopnost monstra milovat, která ho zachrání. To co ho změní je být milován.“

Harry se zamračil na tři obličeje, co se k němu otočily a nesvůj si před sebou založil ruce.

„Proč se na mě všichni tak díváte?“

Rosier se zasmál. „Mám respekt pro našeho lorda. Smíchaný s dobrou dávkou zdravého strachu, abys věděl. Ale jen někdo, kdo je šílený by se do něj mohl ve skutečnosti zamilovat.“

Harry se temně zamračil. „Ano, no. Pokud jsem šílený, tak za to můžu děkovat tobě, ne?“ zeptal se Grindelwalda.

„Já upřímně nemám tušení, co se stalo. Měl jsi být test a plně jsme očekávali úspěch. Namísto toho jsi…“ Grindelwaldův hlas se vytratil do ticha, jak hledal slova, a pak pokrčil rameny. „No…umřel jsi.“

„Já jsem umřel?“ zopakoval Harry. Nevěděl, proč mu tyhle věci pořád zněly tak absurdně. Konec konců on udělal před chvilkou přesně to samé.

„Když jsem tě viděl znovu, když jsi navštívil Zmijozela, nejdřív jsem si myslel, že jsi na elixír jen měl nečekanou počáteční reakci. Ale to by nevysvětlovalo, proč jsi dál stárnul. Tak jsem si myslel, že to nefungovalo vůbec. Ale to nesouhlasí s přesvědčením spolku, že umíráš.“

„Znal jsi mého otce?“

„Pokud se pamatuji správně, tak se krátce přidal ke spolku, na začátku.“

„Takže nevíš o pilulkách?“

„Jakých pilulkách?“

Harry potřásl hlavou. „Zapomeň na to. Já vím, proč jsem jak jsem. Jen jsem nevěděl, co se stalo, že mě spolek přestal pronásledovat, a pak byl tak překvapený, když jsem se po chaosu objevil naživu.“

Musel umřít pěkně přesvědčivě. Pak znovu, umřel dostatečně přesvědčivě pro Snapea a Riddlea. Jak zvláštní, když ji pomyslí, že věc, která ho teď zabíjí, mu v první řadě zachránila život. Ale Harry se rozhodl, že dělat si seznam všech okamžiků, kdy měl umřít, by nemělo smysl, jelikož to vypadalo, že tyhle chvíle se dějí příliš často.

„Předpokládám, že se necítíš na to své vědomosti sdílet?“ hádal Grindelwald.

„Ne. Brumbál to věděl, alespoň částečně. Vlastně, on je za můj divný stav zodpovědný.“

„Brumbál a já jsme se pohádali. Ztratil jsem během chaosu kontakt a od té doby jsem s ním nemluvil. Jak se mu daří?“

„Je mrtvý.“

„Ah,“ zopakoval Grindelwald. „Dostal se jen k nedokončenému produktu.“

„To jsem pochopil.“

„Beze mě, něj, nebo Flamela spolku nezbyl žádný původní vůdce. Pokud bude Zmijozel zastaven, tak hádám, že se přirozeně rozpadnou, jsou příliš nestrukturovaní, než aby vydrželi. To jsme měli v plánu v prvním místě.“

„A všichni žili šťastně až do smrti,“ řekl Rosier a protočil oči. „Ale to neřeší problém, že?“ ukázal na Harryho.

„Umíráš kvůli elixíru, který tě měl udělat nesmrtelným.“

„Částečně,“ souhlasil Harry. „Jak to víš?“

„Hádal jsem.“

„Co?“ vykřikl Harry.

Konec konců celou tuhle misi začali ve víře, že Grindelwald věděl, o čem mluví.

„Už jsou to léta, co jsem přerušil většinu kontaktu se spolkem, ale pořád jsem je sledoval. Byl jsem překvapený, jak málo starosti ukázali, když jsi se objevil v Londýně naživu a v pořádku. Jsou přesvědčení, že umíráš, a tudíž se jejich problém vyřeší sám. Někteří si pouze mysleli, že by bylo rozumné zbavit se tě dřív, než si na to jen počkat. Zvlášť když to vypadalo, že jsi se setkal s odporem.“

„Ano, ale jak věděli něco, co jsem já zjistil teprve nedávno?“

„Baron to věděl,“ ozval se Ron. „A jakékoli informace má o Flamelovu výzkumu, taky to musí obsahovat komentář o Harryho stavu, protože Hermiona to věděla taky.“

Harry se na něj ohromeně podíval. Tohle předtím Ron nezmínil. „Ona to věděla?“

„No, řekla mi, abych ti pomohl… Je možné, že myslela tohle, ne?“

„Nemůžu se dočkat, až se mi ty knížky dostanou do rukou,“ zamumlal Harry. Byl přesvědčený, že najde nějaké zdání klidu, až uvidí ty kouzelné rovnice a vzorce, které by vysvětlily tenhle abnormální svět, ve kterém žijí.

„Snape řekl, že bys je neměl otvírat.“ Poukázal Rosier.

Harry zůstal zticha, zatímco šoupnul další dávku uhlí do ohně. Se vším vágním a matoucím okolo něj, byla jen jedna věc, kterou věděl s jistotou.

Neexistovala možnost, že by mohl jednoduše pokračovat nevědět.

.

„Co tím myslíš, že tu Harry není?“ dožadoval se Sirius.

Lord Voldemort zaskřípal zuby. „Myslím přesně to, co jsem řekl.“

Sirium věnoval Remusovi nevěřícně pohled, než se otočil k jejich novému hostiteli. „Kdy se vrátí?“

„Nedokážu říci.“

„Jak to můžeš nevědět?“ zeptal se Sirius osočujícně. „Jsi jeho lord, ne?“

„Vypadá to tak,“ vymáčkl Voldemort.

Remus se rozhodl zasáhnout, než se jeho přítel nechá zabít a jemně zatáhnul Siriuse zpátky.

„Proč tu není?“ zeptal se lorda mírně.

Voldemort prudce vydechl „Protože odtud utekl, odmítnul mi říct proč, nebo kam jde a ukradl můj vlak.“

Shromáždění členové, lordi a lady v hale zadrželi dech nad jeho nespokojeným tónem.

Sirius se eventuálně otočil na Remuse a vypadal nedotčeně. „To zní jako Harry. Na chvíli jsem si dělal starosti.“

Remus se usmál. „Nevypadá, že by se moc změnil.“

„Dobře.“

„On ukradl můj vlak,“ opakoval Voldemort.

„Naučil jsem ho dobře,“ zazubil se Sirius.

Voldemort začal opět vypadat vražedně a Remus diskrétně nasměroval Siriuse pryč, a dal tak ostatním skupinám, co přicházely, šanci mluvit s jejich hostitelem. I když většina si vybrala si s ním nepovídat, podvědomě odpuzováni zlomyslným temným mrakem, který muže obklopil.

Poté, co se ujistil, že Sirius je bezpečně pryč a pro teď zabavený, Remus znovu přišel za Voldemortem.

„Jsem si jistý, že je v pořádku.“

„Nedělal jsem si starosti,“ odsekl Voldemort.

„A já vím, že s vrátí, jak nejrychleji to bude možné.“

„To bys měl říct svému netrpělivému příteli. Mě je to jedno,“ trval na svém Voldemort a vyrazil pryč a masy se před ním rozestupovaly.

Remus se ustaraně zamračil, a pak si všimnul, že na něj zírá Severus Snape.

„Ano,“ odpověděl muž na jeho nevyřčenou otázku rezignovaným tónem. „Jsou beznadějní.“

.

„Čas vstávat a zářit, lorďátko. Jsme tady.“

Harry se polekaně se zakletím probudil. „Sakra. Nechtěl jsem usnout.“

Nastavili si rozvrh, takže jen jeden člověk spal, zatímco ostatní dva mohli stále hlídat Grindelwalda. Harry dneska ještě nebyl na řadě.

Rychle se rozhlédl a srdce mu zpomalilo, až když uviděl Grindelwalda stále sedět ve svém rohu, bez hrozby.

„Potřeboval jsi to.“

Harry pohlédl z Rosiera na Rona a zpátky. „Žádný z vás ne.“

„My jsme normální. Začínám si myslet, že je to speciální druh superschopnosti.“

„Takže,“ zeptal se Ron, „jak to uděláme?“

Rozhodným pohybem otevřel dveře vlaku. Pozdravilo je alespoň tucet lidí, kteří stáli venku a nedůvěřivě na ně zírali.

„Uh,“ řekl Ron a ohlédl se za sebe na ostatní.

„Je zvyklostí poslat varování, než někam neohlášeně vpadnete,“ promluvila nějaká žena.

Harry rychle vstal a přešel ke dveřím.

„Jak jste věděli, že tu jsme?“ zeptal se Ron.

Nadzvedla obočí. „Vjeli jste doslova s celým vlakem do mého území. To není zrovna nenápadný způsob cestování. Můžete počítat za štěstí, že jsem ho poznala, jinak by tohle setkání nebylo ani zdaleka tak civilní.“

Pohlédla za Rona a soustředila se na Harryho. „Ty musíš být Harry.“

„Lady Havraspár? Slyšel jsem, že jsme spojenci.“

„Je to vina tvojí skupiny, že je můj přítel Godrik obklíčený? Protože to může nějaké věci změnit.“

„Uh, ne. To je tak nějak moje osobní chyba. Promiňte,“ řekl Harry provinile. „Ale hodila by se mi vaše pomoc?“

Pobaveně se podívala zpátky na Rona. „Bylo mi řečeno, že je chytrý.“

Rosier se zasmál a seskočil z vlaku, aby se před Havraspár uklonil. „Naše omluvy, nespecializuje se na lidi. A neustále se dostává do potíží.“

„Ano, váš lord si na to stěžoval.“

Harry se nad tím naježil, ale jak Havraspár, tak Rosier se zubili, tak se kousl do jazyka.

„Ale vaše pomoc by se hodila, ujišťuji vás, že nic příliš problematického,“ pokračoval Rosier, a pak ukázal na Grindelwalda. „Taky, jestli tenhle chlap udělá špatný pohyb, zabijte ho. Není to permanentní.“

Pochopitelně, lidé se na ně dívali, jako by byli blázni. Havraspár pouze vypadala lehce zaujatě.

Harry se rozhodl něco říct, než kdokoli z nich bude mít dost času se zamyslet nad Rosierovo zvláštním prohlášením. „Jak znáte lorda Nebelvíra?“

„Jdeme dlouho zpátky,“ odpověděla Havraspár posmutněle. „Pokud je to tvoje chyba, tak za tu situaci převezmeš zodpovědnost?“

„Voldemort organizuje hm…uh…koalici, takříkajíc, na pomoc.“

Lady si odfrkla. „Chlapče, jsem vážně výborný soudce charakteru a vysoce pochybuji, že by tvůj lord udělal cokoli, aby někomu pomohl.“

Harry si nejistě pročistil krk. „No, pravda, není to přesně jeho cíl – ale je to žádoucí vedlejší účinek mise.“

„Dobře řečeno,“ zasmála se Havraspár. „Jak je to tvoje chyba?“

„Zmijozel nemá o Nebelvíra zájem, chce mě.“

Havraspár se zamračila. „Čeho chce Zmijozel dosáhnout? Jistě je přímější způsob, jak se k tobě dostat?“

„Zmatek,“ řekl Grindelwald jednoduše, než měl Harry šanci odpovědět.

Všichni se na něj tázavě podívali.

Jeho výraz potemněl. „Rozbít systém, otočit všechny proti sobě navzájem, vřava, zmatení… Zní vám to povědomě?“

„Chce další chaos,“ řekla Havraspát pomalu. „Proč?“

„Nám to fungovalo,“ zamumlal Grindelwald, dostatečně potichu, takže ho slyšeli jen Ron a Harry, kteří stáli vedle něj.

„Záleží na tom?“ zeptal se Rosier, než jejich ticho řeklo Havraspár víc, než potřebovala vědět. „Myslím, že všichni můžeme souhlasit, že musí být zastaven.“

Havraspár je dlouhou dobu pozorovala, až eventuálně povolila. „Dobrá, co potřebujete?“

„Nejdřív ze všeho,“ řekl Harry a strčil Grindelwalda dolů z vlaku a do shromážděné skupiny. „Prosím uvězněte ho.“

„To nebyl naše dohoda!“ protestoval Grindelwald, jak ho dva členové Havraspár chytili.

„To jsi upřímně čekal, že bych ti věřil, že po tom všem mi pomůžeš?“ zeptal se Harry nevěřícně.

„Tohle je větší než ty, Harry Pottere. Pokud Flamelův výzkum nezničíme, tak lidstvo bude navěky toužit po nesmrtelnosti.“

Harry si založil ruce na prsou. „Nikdy jsem neřekl, že to nezničím. Jen že ti nevěřím.“

„Jeho výzkum zahrnuje tebe,“ zdůraznil Grindelwald. „Tebe a mě. Jsme živoucí produkty.“

Oh.

Harry o tom takhle doopravdy nepřemýšlel. Bez Flamelova výzkumu nebude nikdo schopen vytvořit další kámen, ale kdyby zvěsti vytrvaly, tak by hlad po jeho síle lidi eventuálně zavedl k nim. Svým způsobem, tak dlouho, dokud existovali, tak Flamelův výzkum žil dál. A s tím toxická naděje nesmrtelnosti za každou cenu.

„Musíme zemřít,“ zašeptal Harry.

Grindelwald na něj upřeně zíral. „Abychom dali lidstvu tu nejlepší šanci, všichni kdo o nás vědí, musí zemřít.“

„Woah, okay, nepředbíhejme se tu,“ přerušil je Rosier nervózním smíchem.

„Jo, ještě jsme nic nenašli,“ souhlasil Ron rychle. „Takže co víme je pro tebe umřít nemožné.“

„Uvědomujete si, že zníte šíleně, ano?“ zeptala se Havraspár.

Harry si povzdechl. „Vezměte ho pryč.“

S jedním posledním napjatým pohledem na Harryho se Grindelwald nechal bez odporu odtáhnout pryč.

„Nemáme důvod držet ho naživu,“ hádal se Rosier. „Pokud něco najdeme, tak ho zabijeme, souhlas?“

„Pojďme jen najít ty knížky,“ řekl Harry unaveně.

„Nenávidím ty pitomé knížky,“ zamumlal Ron temně.

„Věřím, že tvůj lord už knížky co byly v pevnosti vzal s sebou,“ řekla Havraspár.

„Mohl něco přehlédnout. Našli jste nějaké knížky, když jste pořádněji prohledávali pevnost?“

„Pár. Žádná z nich nevypadala, že by měla význam k jakékoliv krizi, kterou se zdá že máte. Samozřejmě se můžete podívat sami. Já zatím půjdu připravit svou skupinu k odchodu. Pokud se chystáte osvobodit Nebelvíra, tak jdu s vámi.“

„Děkujeme,“ řekl Rosier. „Lorďátko?“

Harry přikývl. „Pojďme. Čím dřív tohle bude hotové, tím líp.“

Pospíšili si k obří tvrzi. Harry si nemohl pomoct, než se cítit ohromený nad myšlenkou, že Riddleova malá skupina vtrhla za ty neprostupně vypadající stěny.

Všiml si, že se Ron napjal s každým krokem, který je přinesl blíž k jejich cíli.

„Jsi v pořádku?“

Ron pokrčil rameny. „Jen jsem si nikdy nemyslel, že se ze všech míst někdy vrátím zrovna sem, víš?“

„Omlouvám se.“

Ronův výraz zjemněl. „To není tvoje chyba. Prosím, řekni mi, že víš, že nic z tohodle není tvoje chyba?“

„Vypadá to, že jsem centrem celé téhle mely.“

„Byl jsi postaven do středu. To je rozdíl.“

Rosier se na ně prohnaně zazubil. „Skupinové objetí?“

„Oh sklapni,“ zamračil se Harry.

Vstoupili do pevnosti jejím obřím předním vchodem a Ron odtud převzal vedení.

Budova vypadala čistá a dobře udržovaná, krom obrovské síně uprostřed, která vypadala naprosto zničeně. Okna byla rozbitá, tapiserie ožehnuté, části kamenné zdi rozbité a podlaha pokrytá černým prachem. Skupina Havraspárských členů síň uklízela a opravovala, ale jejich pokrok vypadal pomalý.

Rosier nad tím pohledem hvízdnul. „Vážně jsme přišli o akci, huh?“

Harry si odfrkl. „Belliny příběhy jsou pro mě víc než dost.“

Bylo jasné, že Baronovi na čtení vážně nesešlo, jelikož knihovna, do které je Ron eventuálně zavedl, byla v porovnání s dostupným velkým místem v budově, dost malá. Pár knížek, které Riddle už neodvezl, byly úhledně uspořádané v jediné řadě na malé polici.

Bohužel to byla všechno fikce, bez jakýchkoli tajemných poznámek načmáraných uvnitř.

Harry dopáleně zafuněl. „Proč to alespoň jednou nemůže být snadné?“

„Víš,“ řekl Ron přemýšlivě, „zajímalo by mě, jestli objevili skryté místnosti? V téhle budově je kopa falešných zdí, o kterých věděli jen výše postavení členové baronovy skupiny.“

Harry potichu zaklel. Se skrytými místnostmi neměl ty nejlepší zkušenosti a netoužil po dalších.

„Jsou tam knížky?“

Ron pomalu přikývl. „Pamatuju si alespoň dvě místnosti, které jich byly plné. Ale je možné, že jsou tu pokoje, o kterých ani já nevím.“

Ukázalo se, že když Ron řekl plné, tak myslel doslova plné.

„Oh, to si ze mě musíš dělat srandu,“ zasténal Rosier, zírajíc na obrovské hromady knih, které zaplňovaly první pokoj, který jim Ron ukázal.

Knížky ani nebyly v policích, byly prostě jen nahromaděné do sloupců, některé sahaly až ke stropu, zatímco jiné bez ladu a skladu popadaly.

„Ne, tohle ve skutečnosti dává hodně smysl,“ přemýšlel Harry nahlas. „Stejně jako skrývali zabíjení v krveprolití chaosu, Flamel mohl použít tu samou strategii. Skrýt jednu knížku pohřbenou pod stovkami ostatních.“

„Ano, no, já jsem nekritizoval logiku toho,“ stěžoval si Rosier. „Ale tohle zabere věčnost!“

Harry zíral na ty štosy, obvykle pohled, který by ho obrovsky nadchl. „Nevidím jinou cestu, než…“ pokynul bezmocně ke knížkám.

„Fantastické,“ povzdechl si Rosier.

„Rone, říkal jsi, že je tu alespoň ještě jedna místnost? Takováhle?“

„Jo, velmi podobná. Vždycky jsem přemýšlel, proč se Baron obtěžoval nechat si všechny ty knížky, když to vypadalo, že ho nezajímají. Jsem si jistý, že Hermiona by věděla, kde hledat,“ dodal smutně.

Harry si odhodlaně vyhrnul rukávy. „Dobře, vy dva běžte prohledat to druhé místo, já zůstanu tady.“

„Co máme vůbec hledat?“ zamumlal Rosier, ale následoval Rona pryč.

Harry si taky nebyl jistý, ale byl přesvědčený, že bude vědět, až to uvidí. V každém případě, Rosier měl pravdu, prohlížet každou jednotlivě zabere dny. Krátce zvážil, že by požádal o pomoc lady Havraspár a její skupinu, ale rychle tu myšlenku zavrhl. Čím méně lidí o čemkoli z tohodle vědělo, tím lépe.

Knížky v tomhle pokoji byly většinou fikce, i když tam bylo několik učebnic a nesmyslných věcí, jako knížky plné jmen a adres, které už neexistovaly. Také tam bylo několik manuálů na konkrétní elektronická zařízení, které si Harry toužil přečíst, ale posmutněle musel odložit jako ostatní.

Akorát začínal na své třetí hromadě, když za ním vešel muž a Harry na chvíli ztuhl.

„Huh. Ani jsem nevěděl, že tu byly další místnosti,“ řekl ten muž a ohromeně se okolo sebe rozhlédl.

„Jo…“ odpověděl Harry váhavě, protože se nechtěl vysvětlovat, ani ztrácet žádný další čas. „Mohu ti nějak pomoct?“

Muž na něj narovnal oči a vytáhl pistol, kterou na Harryho namířil. „Ano, můžeš jít se mnou.“

„Uh,“ zamrkal Harry a jeho sevření na jeho současné knížce nedobrovolně zesílilo. „Ty jsi člen Havraspáru, jsme spojenci!“

„Členové, lordi, skupiny. Tenhle systém je fraška. Zmijozel mi všechno vysvětlil.“

„Oh doprdele,“ zaklel Harry.

„Spolek jsou jediní se skutečnou mocí a přesahují členství skupin. My jsme všude. Nemůžeš nás zastavit.“

„Zmijozel tě jen využívá!“ vykřikl Harry, ale ten muž vypadal nedotčeně.

„Přeje si, abys za ním přišel. Slibuje, že odvolá veškeré budoucí útoky, když poslechneš. Nikdo jiný nemusí zemřít.“

Harry se kousl do spodního rtu. Riddle měl pravdu, Zmijozel věděl přesně, co byly jeho slabiny. Nenáviděl myšlenku na nastávající bitvu v jeho zájmu. Nenáviděl myšlenku, že jeho přátelé budou riskovat životy.

Ten muž s pistolí vypadal, že jeho jediným zájmem bylo odvést ho pryč a knížek si vůbec nevšímal, takže bylo možné, že Zmijozel ještě nevěděl, kde je Flamelův výzkum. Je možné, že ještě pořád věřil, že Harry byl jediný způsob, jak ten vzorec získat a Harry by raději zemřel, než by mu to řekl.

Kolem dokola, kdyby Harry padl do Zmijozelovo rukou, teď to byl pořád ten nejmíň katastrofální bod v čase.

Harry vydechl a položil knížku na zem. „Fajn, já-“

„Nezvažuješ to doopravdy, že ne?“ přerušil ho nový hlas.

Ten muž se otočil, ale než stačil vystřelit, už se hroutil na podlahu a mezi žebry mu trčela dřevěná šipka.

Harryho hlava sebou trhla nahoru a pohled se mu setkal se dvěma identickými úšklebky.

„Potřebuješ pomoct?“ zazubila se dvojčata.