Ve stínu hvězd

5 Kapitola

„Já jsem lord Voldemort.“

Aaaa- to byla jeho šance zůstat neutrální. Prostě parádní.

Draco udělal zvuk, který byl napůl odfrknutí, napůl dušení, ale naštěstí ho ignorovali.

„Sám lord Voldemort?“ zeptal se Popletal ohromeně. Díval se jako kdyby se nemohl úplně rozhodnout, jestli Harry mluvil pravdu a jestli ano, jak by měl reagovat. „Slyšel jsem, že jste velmi mladý na lorda, ale nepředstavoval jsem si, že budete tak mladý.“ Sledoval Harryho podezřívavě.

„Unesl jste mě, abychom diskutovali o mém věku? A aniž byste věděl, kdo jsem, mohu dodat. Vážně postrádáte informace o kořisti,“ posmíval se Harry.

„Nejste v pozici, kdy byste mohl někoho urážet. Podívejte se na situaci, ve které jste; jistě vám chybí víc informací, než mě!“

„Ah, pane ministře, není třeba se tak vzrušovat. A ano, vím že máte raději když se vám říká ministře, protože si nemyslíte moc o novém systému a raději byste vedl ministerstvo, než skupinu. Mimochodem, vcelku zajímavá perspektiva.“

Harry se na Popletala sladce usmál a v klidu zamířil kupředu, naprosto ignorujíc zbraně, které na něj byly stále zamířeny.

Jeho srdce zběsile pumpovalo a mohl cítit paniku, jak mu stále zůstává v hrudi, ale zatlačil to stranou a cele se soustředil na své hraní.

Draco na něj zíral s otevřenou pusou, ale jinak neukázal žádnou chuť k tomu něco udělat a Harry za to byl velmi vděčný.

Harry se zastavil před Popletalovo stolem, jeho postoj bezstarostně uvolněný. „Mám tak rád lidi,  kteří mají svou vlastní cestu jak žít, víte, z těch všech dnešních nepřemýšlejících ovcí je mi zle.“

Harry se musel zastavit, aby neprotočil oči když se na něj Popletal usmál nazpátek se zjevnou pýchou. Zvýšit ego toho muže bylo příliš jednoduché, nebylo divu, že manipulativní bastardi jako Riddle nebo Brumbál měli tolik síly, když i silný lord byl tak domýšlivý, že nedokázal rozeznat kompliment od manipulace.

„Každopádně,“ pokračoval, „myslím, že oba můžeme souhlasit s tím, že tím že už tu jsem jsme ušetřili spoustu marnění času vyřizováním zpráv a můžeme přejít rovnou k bodu. Teď mi, pane ministře, prosím řekněte, co jste zamýšlel s mým dítětem?“

Už se neusmíval. Namísto toho se s klidem podíval Popletalovi do očí a s uspokojením viděl, jak si Popletal nejistě poposednul. Popletal tu měl zcela zjevně navrch, ale Harryho naprostý nedostatek strachu ho znervóznil.

„Ah, ano,“ Popletal si pročistil krk a udělal vágní pohyb směrem ke křeslu před svým stolem, „promluvme si o obchodu.“

„Děkuji vám pane ministře, ale já raději stojím.“

Harry se téměř zasmál nahlas, když si Popletal také rychle stoupl, aby byl na stejné úrovni jako Harry.

Ten muž pod sebou mohl mít malou armádu, ale spoléhal se jen na brutální sílu. Nehodil se k tomu, aby vládl, neměl silnou přítomnost, kterou by silný lord měl mít, a když něco nešlo podle jeho dobře promyšleného plánu, byl kompletně mimo.

Popletal neplánoval potkat lorda Voldemorta za těchto okolností. Harry si byl vcelku jistý, že plánoval použít Draca, aby donutil Voldemorta souhlasit se vším, než se doopravdy setkali.

Samozřejmě, se správnou taktikou by Voldemorta mohl stále vydírat, ale musel by to udělat tváří v tvář, a Popletalovi scházelo právě to, o čem Harry předpokládal, že to bylo Riddledova nejsilnější zbraň; charisma. Popletal potřeboval příliš času na přemýšlení, příliš času na odpověď na nové změny.

„Dobře tedy, nejdřív bych se vás chtěl na něco zeptat, lorde Voldemorte. Plánujete zůstat v Londýně permanentně?“

Harry se zamračil. „A je to nějak důležité?“

„Ah, no, musel byste se vzdát svého starého teritoria, že? Bez urážky, ale jako nová skupina není možné abyste měli dost mužů na obývání obou míst…“ Popletal mu věnoval významný pohled.

„O co vám jde, pane ministře?“

„Oh, jsem si jistý, že žít ve městě má své výhody. Nikdo by vás nemohl vinit, že jste opustil své staré teritorium na venkově. Žít v divočině je těžké.“

„Stále nevím o co vám jde, pane ministře.“

Popletal si teatrálně povzdechl. „No…Já bych dostatek mužů měl. Jsem si jistý, že dokážeme najít… řešení, z kterého budeme mít oba dva výhody.“

Takže chtěl Riddleovo území.

Harryho mysl letěla. Ta skupina byla nová, jejich území nemohlo být dost velké, aby přitáhlo Popletalovo zájem. Také bylo zjevně někde v odlehlé oblasti kde byly tvrdé podmínky na přežití. Proč by kvůli tomu Popletal riskoval boj?

Harry byl v rozpacích. Mohl mít dostatečně jasný dojem o Riddleovo charakteru aby ho mohl imitovat, ale měl příliš málo informací o Riddleovo obecném zapojení do politiky.

„No tak, no tak, netvařte se tak zasmušile! Nemusíme bojovat. Co kdybyste jen mírumilovně přesídlili svou skupinu sem do města? Dokonce bych vám mohl pomoci najít-“

„NE!“ vykřikl Draco.

Oba Popletal i Harry se k němu obrátili. Popletal si otráveně odfrkl. „Nemíchej se do toho, děcko.“

Ale Draco se díval jen na Harryho. Jeho velké modré oči na něj upřeně zíraly, jak kdyby se mu snažily předat nějakou zprávu.

„Nedostanete naší vodu!“ vykřikl nakonec.

„Ticho kluku,“ vyhuboval mu Popletal.

Ale Harrymu to stačilo. Draco věděl, že neměl absolutně žádné informace o jejich skupině a pokoušel se mu pomoct. Ten chlapec byl buď chytřejší než dával najevo, nebo se jen bál, že Harry ve skutečnosti opravdu může předat území lorda Voldemorta Popletalovi. Jako by kdokoli bez přání zemřít tu možnosti jen zvážil.

Voda. Oni měli vodu. Nejspíš pramen. Nikdy nekončící zdroj čerstvé, čisté pitné vody. Nezáleží jak bylo jejich území velké; oni měli průzračné zlato.

„Pokud trváte na vyřešení téhle situace mírumilovně, proč neuděláme obchodní dohodu? Nějakou, která samozřejmě neobsahuje ztrátu mé země.“

Teď když Harry věděl, po čem Popletal jde, samolibá maska vklouzla snadno na jeho obličej.

Popletal vypadal všechno jen ne šťastně. „Vypadá že si neuvědomujete, v jaké situaci jste. Mám vás a jedno z vašich děti a vy máte jen průzkumnou skupinu ve městě. Myslíte si, že vás oni zachrání? Pár mužů proti celé skupině?“

Harry otevřel ústa aby odseknul, ale hlasité zaječení před pokojem ho přerušilo. V chodbě se daly slyšet zvuky řinčení kovu a bylo vystřeleno několik vzácných střel.

„Co je to sakra teď?“ vyplivl Popletal.

Muž vrazil do pokoje a rychle za sebou zavřel dveře.

„Pane ministře! Jsme pod útokem, pane!“

„Útokem? Kdo útočí?“

„Er…no…n-někdo, pane.“

„Co tím myslíš někdo? Přestaň koktat hlupáku! Kolik je jich tam?“

„J-jeden.“

Popletal na něj zíral s otevřenou pusou, neschopen slova.

Harry také neměl tušení o co jde, ale klidně se otočil k Popletalovi a ušklíbl se. „Promiňte, říkal jste něco o pár mužích a celé skupině?“

Popletalův obličej zčervenal. „Nestůjte tam tak a udělejte něco!“ zaječel na své muže.

Okolo poloviny z nich vyběhlo ven, zatímco druhá půlka zaujala pozici přede dveřmi, připraveni zabít vetřelce, kdyby se dostal tak daleko. Harry slyšel venku ještě více křiku a tentokrát to znělo, jako kdyby to bylo přímo přede dveřmi. Kdokoli to útočil, byl velmi schopný a už velmi blízko.

Najednou se venku rozprostřelo ticho. Dveře se znovu otevřely, ale tentokrát pomalu, s dlouhým zavrzání. Pak do pokoje vlétl kulatý předmět a než mohl někdo zareagovat, přistál přímo před Popletalovo nohama. Harry napůl čekal, že ta věc vybouchne, dokud si nevšiml, že byla chlupatá. Byla to useknutá hlava. Bezpochyby jednoho ze strážců venku.

Zatímco všichni ohromeně zírali na hlavu, podíval se Harry ke dveřím, kdo vešel.

Tom Riddle vypadal reálně v abstraktním smyslu. Jako že jeho vzhled konečně seděl k jeho osobnosti. Držel dlouhý, absurdně tenký meč, ze kterého kapala krev a jeho ruce jí byly také promočené. Krom toho vypadal jako kdyby dorazil akorát včas na čaj.

Nikdo se nepohnul.

„Omluvte vyrušení, lorde Popletale, ale věřím, že máte něco, co patří mě-…“ Jeho oči padly na Harryho a zatímco se jeho obličej nezměnil, jeho oči se rozšířily překvapením. „Tobě se líbí být unesený?“

„Jeden z vašich mužů?“ Zeptal se Popletal, chvějící se vztekem a strachem, Harryho.

Harry si pročistil krk. Dokázal cítit, jak na něj Riddle zírá, hlavu lehce nakloněnou na stranu jako by se ptal: o čem to mluví?

Nebylo to tak, že by se vyhybal Riddleho očím… Prázdná stěna vedle něj byla prostě o tolik moc zajímavější.

„A také úplně sám, je to věc, kterou ve vaší skupině děláte?“ pokračoval Popletal. „Ah, chápu. Vy musíte být otec, statečný muži, ano máte tak nějak stejné lícní kosti… Vlasy jsou tedy po matce? Váš instinkt chránit syna je chvályhodný. No, pojďte dál, pojďte dál! Váš lord už tu je!“

Riddle se podíval na Popletala, jako by pochyboval o jeho příčetnosti. Pak se jeho oči přesunuly z Draca na Harryho a pak zpět na Popletala.

„Je?“ řekl pomalu.

Harry a Draco ztuhle stáli, nic nedělajíc, nic neříkajíc. Oba čekali na Voldemortův další krok. Harry věděl, že ho Popletal na místě zabije, jestli vyjde najevo, že ho napálil. Ale část něj také doufala, že to Riddle převezme, pak by byl alespoň ušetřen ponížení hrát před ním.

Malý úsměv se vplížil Riddlemu na obličej a otočil se k Dracovi. „Jsi v pořádku, synu?“

Bylo to jako by byl Draco právě osvobozen z kouzla. Jakmile bylo jasné, že jeho lord bude tu hru hrát, vklouzl do své role.

„Tati!“ vykřikl a rozběhl se k Riddleovi.

Na krátký moment zaváhal- nemohl toho muže dost dobře obejmout- a pak se spokojil s uchopením lemu Riddleovy košile a usmál se na něj. Riddle nepřítomně pohladil blonďaté vlasy, zatímco samolibě zíral na Harryho. Jeho rty tiše zformovaly slova: tvůj tah.

Ďas sper toho chlapa! Proč vždycky vypadal, jak kdyby si obrovsky užíval, když Harry něco dělal? Cítil se jako kdyby ho Riddle studoval s tím samým pobavením, jako by jiný člověk pozoroval zvláště nemotorné štěně.

A jak mohl Popletal byť jen na vteřinu uvěřit, že je Harry lord Voldemort, když ten skutečný stál přímo vedle něho? Bez porovnání ho mohl Harryho samolibý přístup zmást, ale kdokoli mohl cítit tu auru obklopující Riddleho. Do pekla, stráže na něj ani nezaútočily, jako kdyby čekaly na jeho povolení ho zabít.

„Hmm, ano, mohu vidět proč byste odměnil toho muže dítětem, jeho bojové schopnosti jsou neobyčejné,“ hloubal Popletal.

„Oh, ne moc.“ To prohlášení vyklouzlo z Harryho úst předtím, než si to uvědomil. Snižovat Riddleho schopnosti prostě přišlo jako reflex. Riddleho obočí sebou varovně zaškubalo.

„Říkáte že vlámat se sem samotný je snadné?“ zamračil se Popletal.

„Zcela zjevně ano. On není nic speciálního, většina mých mužů je stejně schopná jako on,“ blufoval Harry.

Jako kdyby to bylo možné. Ten šílenec právě oddělal kolik? Deset, dvacet mužů? S mečem, který vypadal, jako bys ho mohl zlomit v půli holýma rukama. Pokusil si udržet ovzduší arogance, ale s Riddlem zírajícím na něj se cítil malý a bezvýznamný jako mravenec.

„Váženě…“ Popletal nezněl vůbec přesvědčeně. Víc jako kdyby konečně dokázal Harryho chytit do pasti.

„Říkáte, že vaše malá skupina dokáže převzít tu mojí? Lepší než moje je jen skupina fénix, a říkám vám, oni se nestarají o fér boj. Je to vaše odpověď? Přemýšlejte opatrně, můj drahý lorde Voldemorte; dávám vám šanci přesídlit svou skupinu mírumilovně, nikdo nemusí zemřít. Nicméně, jestli si vyberete mi odporovat, přísahám, že vás zničím.“

Popletal si pro sebe přikývl, hrdý na své neoriginální výhrůžky.

Harry ukradl pohled na Riddlea. Bylo dobře, že se Popletal soustředil jen na Harryho, jinak by mohl vidět čisté zhnusení v očích pravého lorda.

„Ne. Ne, neříkám, že má malá skupina dokáže převzít vaší,“ usmál se Harry.

Riddleho oči se nebezpečně narovnaly.

Popletal se na Haryho hřejivě usmál. „Velmi dobře! Jsem rád, že si roz-“

„Říkám, že má průzkumná skupina je víc než dostatečná,“ dokončil Harry sladce.

Draco na něj zíral s otevřenou pusou, jako kdyby Harry právě přišel o rozum. Popletal se začal smát, ale když viděl Harryho obličej, nejistě přestal.

„Vy… vy nemůžete mluvit vážně! Vyzýváte mě? Tady? S méně než polovinou vaší skupiny?“

Byly dva typy bojů: Buď jedna skupina napadla druhou přímo na jejich území a bojovala, dokud se druzí nevzdali, nebo obě skupiny souhlasily na výzvě.

Výzva se bojovala ve specifikovaném čase a na připraveném místě. Jistým způsobem byla výzva upřímnější, jelikož obě skupiny přišly připravené a nikdo se nemohl zabarikádovat ve svém úkrytu. Když lord výzvu prohrál, jeho území patřilo vítězi.

Problém? Nezáleželo, že Harry ve skutečnosti nebyl lord Voldemort. Pokud Riddle nechtěl být znám jako zbabělec, bude se muset opravdu ukázat, nebo už jeho slovu žádná skupina nikdy věřit nebude.

Popletal se znovu zasmál. „Vy mluvíte vážně! Dobře tedy, vy jste vyzval mě, takže já vyberu přesný čas a místo. Gratuluji, můžete jít. Ale poté, co váš muž zabil tucet mých stráží, nečekejte slitování. Nebude záležet, jestli se během boje vzdáte, úplně vás vyhladím a ukážu vaši hlavu zbytku skupiny, až si vezmu vaše území.“

„Budu čekat na váš dopis,“ odpověděl Harry, na pohled ničím nedotčený.

Uvnitř se třásl; ne protože se bál Popletela, ale toho, co s ním Riddle udělá v okamžiku, kdy se odtud dostanou.

Popletal udělal půlkrok dozadu. Z Harryho nedostatku zájmu byl celý vyjevený.

„Draco, pojď, jdeme odsud.“

A aniž by jen pohládl Riddleho směrem, odešel Harry z pokoje.

.

Nikdo se je nesnažil zastavit, když se vraceli chodbou. Riddle neznal slitování; museli překročit přes desítky zkrvavených těl.

Draco dohonil Harryho a šel jen centimetry z ním.

„Ty jsi tak mrtvý,“ zašeptal Draco zlomyslně.

Několik kroků za nimi mohl Harry vidět Riddlea se zašklebit.

„Já vím,“ odpověděl.

Došli ke schodišti a Draco předhonil Harryho a vyběhl nahoru první.

„Má tě rád,“ okomentoval to Riddle zezadu.

„Okouzlující,“ odpověděl Harry suše a chvátnul si za Dracem, jelikož nechtěl být s lordem sám v chodbě už plné mužů, které tak snadno zabil.

Déšť už přestal, ale obloha byla stále pokrytá temnými mraky a ulice byly blátivé.

Draco už byl několik kroků napřed a netrpělivě na ně čekal. Chlapec chtěl zjevně zkontroloval svého otce jak nejrychleji to šlo.

„Je škoda, že jsem nedorazil dřív.“ Riddle dosáhl konce schodů a doháněl Harryho. „Strašně rád bych z toho viděl víc.“

Jeho oči nikdy neopustily Harryho, ale ten se tvrdohlavě díval kupředu.

Když zůstal Harry potichu, Riddle pokračoval. „Jsem zvědavý, jak jsi donutil Popletala uvěřit, že jsi lord Voldemort? Bez urážky, ale… vážně tak nevypadáš.“

„Tvoje arogance tě předchází,“ odfrkl si Harry.

„Moje arogance?“ Riddle šel teď s Harrym bok po boku, jejich ramena se téměř dotýkaly. Jako vždycky ten muž nevypadal, že chápe koncept osobního prostoru.

„Ty jsi právě souhlasil mým jménem na výzvě, kterou žádná skupina nemůže vyhrát.“ Udělal velký krok a otočil se, takže Harrymu zabarikádoval cestu. „Máš plán, že?“

„Err…“ Harry rozpačitě přešlápl z nohy na nohu. Teď když tu Popletal nebyl bylo všechno předstírání o sebejistotě pryč.

„Kolik tvých mužů je ve městě?“ zeptal se nonšalantně.

Riddle popadl plnou ruku Harryho vlasů, trhnul mu hlavou vzhůru a donutil ho se mu podívat do očí.

„Devatenáct. S Dracem. A žádný nebojuje tak jako já. Takže bys měl raději začít používat ten svůj mozek a říct mi, že jsi přišel se strategií, nebo přísahám, že budeš žadonit o smrt.“

Harry se zachvěl, ale nic neřekl.

„Nebo bys teď mohl žadonit o odpuštění a říct, jak jsi se spletl a jak naprosto směšná byla tvá představa o napodobování mě. Jen abys věděl; aby to mělo nějaký efekt, očekávám, že budeš na kolenou.“

V Harrym vřel vztek. Odrazil Riddleovu ruku stranou.

„Běž k čertu, Riddle! Co takhle abys ty vysvětlil mě, proč mi do mého domu nakráčelo totálně nechráněné dítě, eh? Nebo proč moje dílna vybouchla protože jde nějaký pitomý lord po tvém území a unesl řečené dítě. Nebo jak jsem skončil obklopený lidmi, kteří mě chtěli zabít za to, že jsem se snažil chránit toho malého uličníka! No tak, vysvětluj. Můžeš zůstat stát,“ vysmíval se.

Pokusil se kolem Riddlea projít, ale ten ho zadržel zpět.

„Oprava. Je nás osmnáct, jelikož byl jeden z mých mužů zabit, když vešel do tvého domova.“

„Pokusili se mě unést!“

„Nepřečetl sis pozvánku.“

„Proč jsi musel použít zasraný dopis?“

Riddle si otráveně povzdechl. „Být mladý je překážka, ty ze všech lidí bys to měl vědět. Pokud chceš být jako mladý lord brán vážně, musíš respektovat staré způsoby. Použít cenný papír pro komunikaci je víc než jen pozvánka, je to zpráva a přidá to tvé reputaci.“

„Proč by někdo pro všechno na světě myslel tak daleko kvůli pitomému pozvání?“ dopálil se Harry.

„Politika, Harry, politika.“

„No, já nejsem dobrý v politice,“ zabručel Harry.

„Beze srandy,“ poznamenal Riddle ploše.

„Jdete už?“ zakňučel Draco.

„Proč jsi řekl, že mě má rád?“ zauvažoval Harry nahlas, jak se znovu dali do pochodu.

„Ukazuje svou náklonnost urážkami a požadavky,“ zazubil se Riddle, „měl bys být poctěn; dokonce okomentoval tvou smrt.“

Harry si odfrkl. „Proč jsou tihle darební človíčkové tak důležití? Nejsou nic víc, než starost!“

„Oni jsou skutečný střed skupin. Kdyby to byly šachy, děti jsou králové. Když chceš zničit skupinu, nezaútočíš na lorda, ale zabiješ jejich děti. Zabij lorda a nový povstane. Zabij dítě a skupina ztratí důležitý důvod k existenci. Popletal slíbil že nebe mít slitování. To znamená, že i kdybychom zjevně prohráli, stejně Draca zabije.“

Harry pozoroval Dracovu blonďatou hlavu poskakovat z jedné strany ulice na druhou, ohlížeje se každých několik vteřin dozadu, aby viděl, jestli už konečně jdou. Harry proklel své slabé srdce. Jakýkoli příčetný člověk by si sbalil věci a dostal se sakra z téhle šlamastyky.

„To nemůžu nechat dopustit, že?“ povzdechnul si Harry. „Fajn, podívej… Já na něco přijdu, ale ty mi musíš jak nejdřív to půjde říct jaké místo Popletal vybral.“

Risknul pohled na Riddleho. „Pokud chceš tohle vyhrát, nebo to to, čemu lidé obyčejně říkají férový boj.“

Riddle se ušklíbl. „O to se nestarám. Tak dlouho dokud tvé zázračné zbraně nezlomí žádná pravidla, nebudu váhat je použít.“

Došli ke křižovatce a Riddle s Dracem zahnuli doleva.

„Jak jsi nás našel? A proč bys do prdele chodil sám?“ zavolal za nimi Harry.

Riddle se zastavil a otočil se nazpátek. „Mám své zdroje. Řekl jsem ti to: nikdo se nedostane pryč s ublížením některému mému členovi. A já jsem byl víc než dost.“

Harry uvažoval, jak může být někdo tam arogantní aniž by předstíral.

„Jednu poslední otázku Riddle: Pokud jsou děti skuteční králové, kdo jsou lordi?“

Přes jejich vzdálenost mohl stále vidět ten nebezpečný úsměv na Riddleho rtech.

„Není to zřejmé, Harry? To jsou hráči. Konec konců, šachové figurce musí být řečeno, jak se má hýbat.“

A s tím zmizeli za rohem a za sebou nechali ohromeného Harryho Pottera.