Moje putování

Tak prázdniny se nám přehouply do druhé poloviny a já jsem se v prvním srpnovém týdnu vydala na další části mého putování. Minule jsem skončila v Božejovicích. Je to vlastně součást Jistebnice, pár chalup a hlavně vlakové nádraží. Moje dnešní putování půjde v protisměru, hodlám se projít z Tábora do Jistebnice.(v Božejovicích jsme už byla, Jistebnice bude zajímavější a hlavně se tam dá sehnat nocleh).

Takže jsem si přivstala a už v půl 7. ráno uháněla rychlíkem z Rokycan na Prahu. Uhánění skončilo v Berouně. V Karlštejně stržená trolej, vlak prostě dál nejede, pokud chceme, můžeme jet za půl hodiny motorákem od Budějovic.Tak. Lidé to berou v klidu a pokojně, já v sobě dusím cholerika..do prčic mám zaplaceno, jedu v mezinárodním rychlíku z Mnichova, proč tu nejsou přistavené autobusy, vždyť je to strašná ostuda!!! O rychlíku z Prahy na Tábor v půl deváté si můžu nechat jenom zdát. Přijíždí motorák od Budějovic - se dvěma vagóny. Ti, co to nevzdali a nezajistili si odvoz sami, se teď namačkají do už obsazeného vlaku.  Se skoro hodinovým zpožděním přijíždíme na hlavní nádraží a já jen tak tak chytám vlak v půl 10. Směr Linz - přes Tábor:-). Teď už jedeme úplně skvěle, za chvíli Českým drahám odpouštím a užívám si cestu za dalším dobrodružstvím, aneb jak říká moje kamrádka Slavča za neobyčejnými zážitky na obyčejných místech.

Ráno je poměrně chladné a deštivé, než se však probojuju do jižních Čech, je skoro jasno a teplíčko. Do Tábora se tedy dostanu po 11. hodině, místo plánované 10. Nic mě dnes ale nežene, na konci cesty mě čeká krásné ubytování v Jistebnci, žádné dobíhání vlaku či autobusu.

Před cestou si tedy dám skoro už polední kávičku poblíž nádraží vlakového a připomenu si nádraží autobusové. V mládí jsem ho celkem nesnášela. Autobus z Plzně do Brna tady míval 3/4 hodiny pauzu, byla jsem kousek od domova a trčela jsem tady.

Hned před nádražím(i) - v Táboře jsou obě nádraží vedle sebe - se chytám své značky, která mě nejkratší cestou vede k rybníku Jordán. Viděla jsem ho dosud vždycky jen z frekventované silnice, teď z druhé strany - cyklotrasa, vysekaný trávník, lavičky, lidé tu posedávají, relaxují, nádherné panorama Tábora před sebou. Slibuju si, že i sem se ještě vrátím na delší dobu.                                                                                                                                 

Cesty dnes budou zase více než pestré. Takřka neprostupná buš, nadchod nad dálnicí, silnice, krásné lesní cesty, prostě všehochuť..

Z Tábora kolem Jordánu a opravdu divokou přírodou kolem Malého Jordánu dojdu do Stoklasné Lhoty. Všimněte si nadmořské výšky, dnes budu pořád jen stoupat..

Za 4km Chotoviny, a nejvyšší čas na něco k snědku, je skoro půl druhé. Zastavuji se u hospůdky s venkovním posezením. Hotovky už snědené, o smažené minutky nestojím, tak volím českou klasiku. Měním pak barvu značky z červené na zelenou a už tu máme cílovou stanici, do Jistebnice 13km. Budou však ještě docela perné.

Za Chotovinami překročím dálnici a šlapu do kopce do Řevnova, kde mě zaujme krásná škola. Už se vyjasnilo a řádně oteplilo. Přibývají nové druhy ovoce, které nacházím v přírodě. To žluté jsou špendlíky.A to jsem ještě zapomněla vyfotit žitavky.

Z Řevnova dále stoupám do Kostelce. Ohlížím se zpátky, v dálce Tábor.(ta panoramata!!!) Musím říct, že pro mě jsou tato místa naprosto neznámá, podél silnice č.19 turistická značka nevede, a tak jdu nejrůznějšími oklikami. Musím ale říct, že se mi tu moc líbí a zejména Jistebnice mi učaruje. Opět si říkám, že sem se ještě vrátím na pár dní, krásná krajina...Na okraji Kostelce statek se zajímavou aranžérií - aneb, když děti odrostou. Ke statku zřejmě patří i tato jelení obora. Zatímco někteří samci mě ihned monitorují, laně v klidu leží a ponechají starost o bezpečí na svých paroháčích.

Jsem na rozcestí a do Jistebnice tak hodinu a něco...ovšem ale do příšerného krpálu..znovu chvalořečím své hůlky a šplhám a šplhám..Cesta končí, na turistické značce je pokyn, že mám jít přes pokosenou louku ke kapličce a odtud  do Jistebnice.Tak jo, po louce se jde nádherně, kapličku za chvíli vidím, nic ale nenasvědčuje blížící se civilizaci. Pak se ale vrchol kopce přehoupne a já mám tento nádherný pohled za odměnu.

V Jistebnici jsem si našla ubytování v soukromí u p.Mgr. Ryjáčkové. Nedostaly jsem se k hlubšímu rozhovoru, ale byla tak milá a příjemná, že je to určitě p. učitelka.(musím trochu vyvážit nový Hřebejkův film - Učitelka, tak hezky načasovaný na konec prázdnin, achjoo).

Za 300,-Kč mám pro sebe skoro celé spodní patro rodinného domku - kuchyň, koupelnu, ložnici, můžu sedět pod venkovním přístřeškem, prostě krása. A navíc luxusní výhled na jistebnický kostel. Právě zde byl na faře nalezen slavný Jistebnický kancionál, ve kterém byla zaznamenaná píseň Ktož sú boží bojovníci. Dnes je v Národním muzeu.

Z božích bojovníků se ale v průběhu  staletí stali spíš beránci a jakoby ze středověku, či z úplně jiné planety se k nám hrnou jiní boží bojovníci...zašmodrchaný svět.

Po celodenní túře příjemný relax pod sprchou, převléknout, od paní domácí si půjčím žabky, protože botasky nechci do zítřka ani vidět a hurá do šumu. Na to jak je Jistebnice malinké městečko(kolem 2000 obyvatel), je tu několik podniků, kam se dá zapadnout. Volím venkovní posezení v penzionu. Za 96,-Kč obdržím velké pivo, talíř zelňačky a jahodové tvarohové knedlíky. Neskutečná dobrota. Když jdu pak přes náměstí zpátky, objevím Večerku, a tak si jdu honem koupit něco k zítřejší snídani. A teď jeden z malých zázraků...za bílý jogurt, sáček musli, dva banány, dvě jablka, hrozen vína a polomáčené sušenky platím - 96,-Kč. Ještě si vyfotím ceduli s nadmořskou výškou - a jsem opravdu poměrně vysoko.

Vřele toto pozapomenuté místo doporučuji. Mně se tu líbí moc ale teď odcházím do hajan. Zítra se vrátím autobusem do Tábora a  už zase ve směru na Pelhřimov dobydu městečko Chýnov. Takže trasu Mokrouše - Tábor máme k dnešnímu dni komplet!!  Dobrou...