Vyznání krajině - Slatina nad Zdobnicí
Vyznání Vladimíra Renčína krajině - SLATINA NAD ZDOBNICÍ
Lhal bych, kdybych tvrdil, že to byla jen láska k Trampovým obrazům, která mě přivedla do tohoto kraje. Prostě jsme tenkrát sháněli chalupu. Potřeboval jsem si odpočinout od města, víc se soustředit na kreslení a mít kam uložit přebytečnosti našeho městského bytu. Kraj se mi líbil, řeka byla nedaleko, a tak jsem chalupu koupil.
Spíše než stopy po Trampovi mě lákali pstruzi v říčce Zdobnici. Prošel jsem mnohokrát za ta léta s rybářským prutem jejím kouzelným údolím. Od Vamberka až k Plačtivé skále, kde se vlévá Říčka do Zdobnice. Co bych o Zdobnici říkal... Bezesporu jedna z nejhezčích českých říček. Pstruzi v ní byli a jsou menší, ale bojovní. V tom odborná rybářská literatura nelhala. Jenom přikalená a stoupající voda dokáže z úkrytů vylákat i velké pstruhy.
Ale nejenom rybami živ je člověk. Poznával jsem okolí a teprve zíral, v jakém, na umění bohatém kraji jsem se to ocitnul. Posuďte sami: zmíněný Jan Trampota poznal Slatinu nad Zdobnicí v roce 1921. Do vesnice ho přivedl Josef Kubíček, slatinský výtvarný rodák. Asi po roce se Trampota definitivně usadil v nedalekém Pěčíně. Později ve Slatině založil výtvarnou galerii jiný malíř - Miloslav Holý. Pravda, nějak se s místními nepohodl, vzal si z galerie pár obrazů a zmizel v Praze. Ale i tak zbylo pro návštěvníky dost výtvarného umění, které přitahuje dodnes.
Do sousední vesnice se přiženil Vojtěch Sedláček. Zapřahal koně do svého kočáru a vyrážel z Javornice za půvaby místní krajiny.
Obrazárnu má i Rybná nad Zdobnicí zásluhou faráře Selichara. Jezdilo sem více výtvarníků, ale Rybná patří především Antonínu Slavíčkovi. Kolikrát jsem na něho myslel, když jsem rybařil nad rybenským mlýnem. Kudy šel po řece, když se v ní chtěl jednoho horkého letního dne osvěžit? Jeho koupel skončila ochrnutím, sotva se z té studené vody dostal, a následoval rok trápení zakončený sebevraždou. I umění má své osudy.
A komu by nestačila Slatina nad Zdobnicí a její okolí, může se vypravit dál. Za rybami na blízkou Orlici, Tichou i Divokou. A za výtvarným uměním, respektive po stopách výtvarníků, třeba do nedalekých Říček. Všude je nač se dívat.