Seychely očima herpetologa
Seychelské ostrovy jsou notoricky známé jako žádaný cíl turistických zájezdů, jsou však nesmírně zajímavé i z přírodovědeckého hlediska.
Tato skupina ostrovů v Indickém oceánu severně od Madagaskaru byla osídlena až v době nedávné – počínaje 18. stoletím - a unikátní ostrovní fauna a flora, převážně reliktní, se tak mohla nerušeně vyvíjet po velmi dlouhou dobu (stáří ostrovů se odhaduje na 65 milionů let). I tato relativně krátká doba vlivu lidské civilizace ale vedla k drastické změně ostrovní fauny a zejména flory. Introdukované tropické plodiny zcela převládly, takže původní flora je dnes omezena na ostrůvkovitý výskyt v přísně chráněných oblastech, nebo je nenávratně ztracena. Ostrovy jsou sice na mnoha místech pokryty bujnou tropickou vegetací, původní druhy jsou však již jen vzácností.
Stejný osud potkal mnoho endemických živočichů, zejména, proslulé obrovské želvy, které přežily jen díky odlehlosti atolu Aldabra a prozíravosti osvícených jednotlivců, např. i Charlese Darwina.
Ostrovy jsme navštívili na přelomu března a dubna, což je doba klimaticky výhodná, až do poloviny března je riziko tropických bouří. Navštívili jsme ostrovy Praslin, La Digue, Silhouette, Cousin, Couriese a Mahé.
Praslin patří k malým ostrovům, relativně méně turisticky zatíženým, i zde však je nutno se vyhnout hlavním centrům na východní straně ostrova. Hlavním lákadlem je zde rezervace Májové údolí (Valleé de Mai), která představuje reliktní palmový prales z pozdních druhohor, tedy pravá biosférická živá zkamenělina. Proslavená je zdejší palma Lodoicea maldivica produkující největší plod světa, slavný mořský ořech. Atmosféra je v tomto parku skutečně nezapomenutelná, ani turistů není nakonec takové množství, takže se můžete celé hodiny procházet v přítmí obrovských palmových listů, k večeru pozorovat poletující endemické kaloně a přes den místní černé papoušky. Z herpetofauny jsme měli příležitost pozorovat scinky Trachylepis seychellensis, gekony Ailuronyx seychellensis a Phelsuma astriata a místní endemickou rosničku Tachycnemis seychellensis.
Na gekony rodu Ailuronyx jsme se obzvláště zaměřovali. Vždyť právě v Májovém údolí byl v devadesátých letech minulého století nalezen legendární Ailuronyx trachygaster! Záhadný obří gekon (30 cm) popsaný již v roce 1851 Dumérilem a Bibronem, s udáním původu: Madagaskar. Od té doby po něm na Madagaskaru pátrala řada herpetologů. Marně. Uplynulo bezmála půldruhého století, než se podařilo jej nalézt. Ale jinde. V Májovém údolí na Seychelách, následně i na ostrově Silhouette. Zůstává znám jen z těchto dvou lokalit a celkovou abundancí mezi 2 – 4 tisíci se řadí ke skutečným gekoním vzácnostem. Někteří s námi pozorovaných „ailuronyxů“ byly obzvláště mohutní. Že by to byli přeci jen …?
La Digue je světově proslulý svými plážemi s malebnými žulovými skalisky a západy slunce. Bohužel i zde byl zaveden automobilový provoz, donedávna zakázaný. Přírodních lokalit je zde zachováno ale velmi málo, nejdůležitější je malá rezervace pro endemického lejskovce seychelského, Terpsiphone corvina. Z plazů je zde opět hojná Phelsuma astriata.
Vrcholem cesty byla několikadenní návštěva ostrova Silhouette, který byl dlouhou dobu zcela nepřístupný, jako soukromý majetek plantážnické rodiny Daubanů. Nyní je celý ostrov rezervací, nalézá se zde jedna vesnice, hotel a zbytky kokosové plantáže s několika domky, jinak je pokryt pralesem. Ostrov je velmi členitý, pobřeží je úzké a rychle stoupá do výšky 800 mnm. Asi od 250 mnm je možné setkat se zástupci endemické čeledi žab Sooglosidae, mezi které patří nejmenší žáby světa. Žijí velmi skrytě, pod listím, ve škvírách atp. Najít je není nijak lehké. Silhouettský endemit, Sechellophryne pipilodryas, popsaný až v roce 2002, je úzce svázan s endemickou palmou Phoenicophorium borsigianum. Zdržuje se v paždí jejích listů. Je to nejvíce arborikolní druh čeledi. Horský terén je obtížně prostupný, při častých deštích prakticky neschůdný a doporučuje se doprovod vůdce, jehož služeb jsme ale nevyužili, právě kvůli vysoké vlhkosti domluvenou exkurzi zrušil, což se nakonec ukázalo jako opatrnost možná až přílišná.
Fauna je opravdu bohatá na souši i na moři. Všude jsou běžné Phelsuma astriata a Ph. sundbergi, mabuya Trachylepis seychellensis, řada ptáků a početní krabi pozemní i mořští. Ostrov je proslulý výskytem endemického netopýra druhu Coleura seychellensis, kterého však již přežívá již jen několik desítek kusů. V moři jsou běžně, i když ne hojně vidět želvy Eretmochelys imbricata, kladiště se nám nalézt nepodařilo. Na místním smetišti se nám podařilo vykopat červora Hypogeophis rostratus. Pouze jediný exemplář, přes intenzivní hledání na řadě slibných lokalit.
Smutnou kapitolou je osud místní stanice ochrany přírody, o jejíž existenci se nejvíce zasloužil dr. Justin Gerlach z Cambridge, který se věnoval herpetofauně Seychell přes dvacet let. Přes jeho některé nekonformní názory, např. na systematiku obrovských želv, jsou jeho zásluhy nepochybně zásadního významu. Bohužel jsme na místě zjistili, že jeho mise již byla před několika lety ukončena a ze stanice na odchov obrovských želv zbyla vlastně jen ohrada s několika kusy, které kdoví zda se ještě vůbec rozmnožují. Po systematickém odchovu, který zahrnoval i vzácné sladkovodní želvy rodu Pelusios (ve stanici přežívá již jen jediná), je veta. Zbylí pracovníci stanice se snaží udržet alespoň určitou úroveň osvěty mezi místní populací a bojují nerovný boj s rozpínavostí hotelových developerů.
Ostrov Mahé je největší, je na něm letiště a hlavní město Victoria. Zde stojí za návštěvu zejména botanická zahrada, najdete zde mj. i početný soubor obřích želv Geochelone gigantea a v bazénku centrální části můžete velmi dobře pozorovat, když zrovna neruší turisté, želvy rodu Pelusios. Na Seychelách jsou tyto sladkovodní želvy vysoce ohroženy vysušováním bažin kvůli expanzi hotelů, golfových hřišť atp. Hezké, i když malé, je i přírodovědné muzeum, kde se můžeme seznámit i s kosterními pozůstatky seychelských krokodýlů, dnes již vyhubených. Pobřežní pláže jsou dnes již silně turisticky zatížené. To se bude, vzhledem k nápadnému stavebnímu ruchu, nadále již patrně jen zhoršovat. Vnitrozemí ostrova je na mnoha místech stále ale relativně řídce osídlené a pokryté tropickou vegetací. Vzhledem k prudkému stoupání a velké členitosti jsou tyto oblasti špatně dostupné a průvodce lze opravdu doporučit, i vzhledem k bezpečnosti, po této stránce se situace v posledních letech hodně zhoršila. Podnikli jsem celodenní pěší výlet po úbočí hlavní hory Morne Seychellois (nejvyšší hora Seychel – 905 m) k horskému močálu Mare aux Cochons (chráněný mj. Ramsarskou úmluvou). Místo samé je sice fotogenické, ale žádnou herpetofaunu jsme tam neviděli (avšak slyšeli rosničky Tachycnemis seychellensis), naproti tomu po cestě jsme nalezli další lokalitu červorů a konečně i místní endemické žabky Sooglossus sechellensis a Sooglossus thomasseti (syn. Nesomantis thomasseti). Chytit se nám podařilo i vzácného endemického hada Lycognathophis sechellensis.
Ostrovy Cousin a Courriese představují přísně chráněné rezervace, přístup na ně je možný jen v rámci organizované výpravy s průvodcem a to po několik hodin denně. Je to zážitek, který ale rozhodně stojí zato. Cousin je tropickým ptačím rájem kde hnízdí řada mořských ptáků, jinak již prakticky vyhubených po zavlečení krys a dalších predátorů na ostatní větší ostrovy. Nádherný je zejména faeton Phaethon lepturus. Z plazů jsou zde všudypřítomný veliký scinkTrachylepis wrightii. Je výskytem vázán na hnízdní kolonie mořských ptáků. Živí se těly uhynulých ptáků, jakožto i rybami a jinými mořskými tvory, ke kterým se dostanou, když je ptačí rodiče vyvrhují mladým. Uvidíte zde opět obří želvy. Na ostrově Curieuse je introdukovaná záchovná populace těchto želv a sami se zde v přírodě rozmnožují. Bývala tu chovná stanice. Dnes jsou z ní jen pozůstatky. Jinak jsou želvy obrovské běžně chované na všech ostrovech jako domácí maskoti, což však zachování druhu asi příliš nezajistí.
Návštěva Seychel je opravdu úchvatným zážitkem, a i když herpetofauna zahrnuje omezený počet druhů, jsou to na druhé straně skutečné světové kuriozity.
Bohužel výsledný je opravdu dojem ohroženého ráje, který se z místa exkluzivní dovolené přeměňuje na místo masové turistiky, kterou ale tyto rozlohou malé ostrovy (největší Mahé je menší než katastr Prahy!) asi sotva dokáží bez úhony vstřebat.
Náhledy fotografií ze složky Seychely 2014