Cukroví a jiné vánoční kalamity Cz
A máme tu opět Vánoce. V posledních desetiletích spíše svátky konzumerismu a nadbytečného přejídání, které pak často vedou k návštěvám pohotovosti. Moje maminka viděla na pohotovosti všechny ‘symboly’ Vánoc od rybích kostí v krku, po žaludeční záchvaty či zlomené končetiny po uklouznutí při odchytu šťedrovečerního kapra...Tradičního kapra a bramborový salát jsem po přestěhování do Anglie vyměnila za anglickou krůtu, a flambovaný pudink, který plál jeden rok tolik, že málem zapálil ubrus. V Kanadě je tradičním vánočním jídlem taky krůta minus anglický pudink, zase tu seženete krásné vánoční stromky a téměř vždy je tu na Vánoce sníh. Bobra nejíme, losy, soby a medvědy ano. To cukroví je v Čechách úplná instituce. Maminka pekla často až 15 druhů cukroví, předháněly se s kolegyněmi kdo má více druhů. Tato posedlost se snad zredukovala v posledních letech díky rostoucím cenám hlavně másla v Evropě a proto, že spousta lidí nemá čas ani náladu péci a tak si radši drobné nádherné cukroví zakoupí. Já dělám druh jeden, Linecké, a vždy když se dojí napeču víc. Čas na další pečení holt není. Na Ježíškovi ale trvám ať žiji kdekoliv, a tak máme tradičně jeden dárek 24.12 od Ježíška a zbytek 25.12. On má taky Santa Claus větší pytel, tak se dětem lépe vysvětlí, jak dodal tak velkou krabici LEGA, zatímco malý Ježíšek toho holt moc neutáhne. Letos nás bojkotoval stromeček, skácel se dvakrát. Dostala jsem jej na narozeniny, a skácel se hned druhý den, když jsem odešla na party. Po příchodu mne chlapi informovali, že spadl a že vysáli. To, že kocour lízal vodu z podlahy si opominuli všimnout. Pár ozdob se rozbilo, indické koule vydržely, kvalita. Když se skácel podruhé, rozbrečela jsem se, už i ten strom se proti mně spiknul. Manžel neopomněl připomenout, že dost lidí má stromek umělej. Ani náhodou, umělý strom nevoní, navíc je úklid jehličí součást tradice...spíš trest. Jehličí uklízím do června. Tatínek totiž každoročně přinesl na Vánoce borovici s pár větvemi a tvrdil, že jehličí déle vydrží. Já pak měla nelehký úkol zaplnit metrové mezery s limitovanými ozdobami. Prohlásila jsem, že až vyrostu, tak budu mít krásnou plnou jedli či smrk. Tatínek se jen ušklíbl, nevěděl, že stromy žijící v nízkých teplotách jako tady v Albertě si zachovávají nejlépe jehličí (needle retention). Náš stromek by se mu ale určitě líbil.
Ať už trávíte Vánoce kdekoliv, užijte si je v kruhu rodiny v klidu beze shonu a vše nejlepší do nového roku 2018.
