1. Sdělování, Útvary národního jazyka, Nauka o jazyce, Hláskosloví, Tvarosloví
ABC správného jazyka rodného
aneb znovu hezky česky
Milí studenti a studentky!
Abyste se v českém jazyce nezdržovali se zápisy a více času mohli věnovat procvičování, předkládám vám sešitek, který podává ty nejzákladnější informace z mluvnického učiva.
Následující stránky vám pomohou však jen v případě, že probírané látce dobře porozumíte. Je třeba tedy p o z o r n ě vyslechnout výklad učitele, soustředit se při práci s učebnicí a umět používat Pravidla českého pravopisu, Slovník spisovné češtiny a Stručnou mluvnici českou.
Tak s veselou myslí na všechna úskalí naší bohaté a krásné češtiny! Ať máte z rodné mluvy radost!
Mgr. Pavla Havlová
Úvod
Sdělování
Všechno ve světě, který nás obklopuje a jehož součástí jsme i my, je propojeno vzájemným sdělováním, neboli komunikací. Proto je sdělování pokládáno za přírodní princip.
Sdělováním se rozumí výměna zpráv (informací). Ta znamená předávaní, přijímání, zpracování a vydávání zprav. Např. lidé spolu mluví, telefonují si, sdělují si nové zprávy, neboli vyměňují si informace. Současně vyjadřují i své nálady a pocity, svá přání, vyslovují své názory a myšlenky. Důležité je nejen to, co si sdělují, ale i způsob, jak si to sdělují - jak spolu komunikují.
Mezilidským sdělováním se stává lidský jedinec tvorem společenským. Např. literatura je zvláštní forma sdělování. Zahrnuje proces, na jehož počátku je vytvoření (uměleckého) díla autorem a na jehož konci je četba díla čtenářem.
Jak lze něco sdělit
- Řečově - tj. pomocí slov jazyka vázaných mluvnickými pravidly do promluv, výpovědí
- Mimikou, posunky, gesty
- Svým chováním a jednáním
Nad čím bychom se měli zamyslet dříve, než začneme komunikovat ( tj. mluvit s někým nebo někomu psát )?
- Ovládáme dobře naši mateřskou řeč a její jazykový systém?
- Umíme dobře mluvit, číst a psát?
- Jsme schopni slovně vyjádřit myšlenku různými slohovými způsoby?
- Mají naše jazykové projevy - mluvené i opsané - dobrou slohovou úroveň?
- Jsme schopni pomocí řeči a jazyka dobře se dorozumět a úspěšně se prosadit?
Na čem záleží, mluvíme-li a píšeme-li?
Odpověď zní: na slohotvorných činitelích.
Na tom:
- Kdo mluví nebo píše (tedy něco verbálně i neverbálně sděluje).
- Co říká nebo píše (obsah sdělení).
- Komu něco sděluje.
- Kdy a kde to říká nebo píše.
- Jak to říká nebo píše (forma, kompozice sdělení).
- Proč to říká nebo píše? Co chce svým sdělením dosáhnout (funkce a účel sdělení)?
Útvary národního jazyka
Mluvíme a píšeme naší mateřskou řečí a naším mateřským jazykem.
Národní jazyk slouží sdělovacím potřebám uživatelů. Rozvrstvuje se podle:
- funkcí (myšlenková, sdělovací, výzvová, výrazová, estetická a národně reprezentativní)
- územního vymezení
- společenského nositele
Útvary dnešního našeho českého národního jazyka zahrnují:
- Spisovnou češtinu
- Interdialekty (vznikají z jednotlivých nářečí, obecná čeština je svým původem interdialekt - dnes běžně dorozumívacím prostředkem v soukromém hovoru i v beletrii)
- Dialekty (nářečí)
- Slang (mluva určité skupiny zaměstnanců, studentů, členů zájmové skupiny)
- Argot (představuje systém tajné mluvy buď jedinců ze sociálně izolovaného prostředí, nebo těch uživatelů, kteří přímo nechtějí, aby jim okolí rozumělo)
Způsob, jak uživatelé jazyka užívají jednotlivé útvary národního jazyka v komunikativních sférách nazýváme jazykovou situací.
V projevech mluvených i psaných vyjadřujeme a sdělujeme své stanovisko k vyjadřované skutečnosti v uzavřených celcích - větách.
Věty se skládají ze slov.
Slova sama se skládají z hlásek v daném jazyce obvyklých, spojovaných do slabik.
Nauka o jazyce
O jazyce nás poučuje, jeho zákony zjišťuje a vykládá nauka o jazyce neboli jazykověda (lingvistika) - o českém jazyce pak jazykověda česká (bohemistika).
Její složky jsou:
a) nauka o slovní zásobě a významu slov (lexikologie se sémantikou) (o rozdělení
slovní zásoby, o jejím rozvoji, o vzájemných významových vztazích a změnách
- slov)
b) mluvnice (gramatika) - hláskosloví (složeno z fonetiky a fonologie)
nauka o tvoření slov
tvarosloví (morfologie)
skladba (syntax)
(zjišťuje zákony a podává pravidla, podle kterých se slova tvoří, obměňují a ve větách spojují, v hláskosloví se pojednává o hláskách, jejich tvoření a seskupování, v nauce o tvoření slov jakými způsoby se tvoří nová slova, ve tvarosloví o druzích slov, jejich tvarech a významech těchto tvarů a ve skladbě o stavbě vět a souvětí)
- nauka o slohu (stylistika) (výběr jazykových prostředků a jejich uspořádání podle úkolů, cílů, situace a podmínek projevu mluveného nebo psaného)
- nauka o spisovné výslovnosti a pravopis (zásady a pravidla výslovnosti a pravidly správného psaní)
Hláskosloví
Hlásky
Hlásky jsou zvuky lidské řeči, z kterých se skládají slova.
krátké - a e i o u
samohlásky dlouhé - á é í ó ú
Hlásky (tóny)
měkké - ž š č ř c j ď ť ň - i
souhlásky tvrdé - h ch k r d t n - y
(šumy) obojetné - b f l m p s v z - i,y
- Samohláska je základem slabiky, může ji nahradit slabikotvorné r,l ( vl - na, srn - ka ) a nebo ojediněle m,n (se - dm).
- Po tvrdých souhláskách někdy -i- v přejatých slovech (kino, historie) a v citoslovcích (hi-hi), po c výjimečně -y- (tácy vzor hrad).
- Dvojhláska ou (a v přejatých slovech au, eu) - louka, auto, eukalypt.
- Napsaná hláska = písmeno (litera)
Abeceda - 34 písmen, q x w v přejatých slovech, spřežka ch
a b c č d ď e f g h ch i j k l m n ň o p q r ř s š t ť u v w x y z ž
(další písmena á é ě í ó ú ů ý)
Změna hlásek při odvozování
Samohlásky:
list - lístek dloužení
létat - letadlo krácení
stůl - stolek střídání
- Souhlásky:
h - ž kniha - knížka
k - č ruka - ručka
ch- š střecha - stříška
c - č ruce - ručky
s - š vysoký - vyšší
z - ž srazit - sražen
d - z ...
t - c ... atp.
Tvarosloví
Slovo
Slovo je skupina hlásek, která má zřejmý význam. Význam slov je dvojí:
- věcný (lexikální) - to je skutečnost, kterou slovo pojmenovává
- mluvnický - např. pád, osoba, číslo, způsob ... (tzv. kategorie)
Plnovýznamová slova - mají vždy význam věcný, ale mohou mít i význam mluvnický.
Gramatická slova - mají pouze význam mluvnický, věcný význam nabývají až ve spojení se slovy plnovýznamovými (předložky, spojky, částice ...).
Stavba slova (morfologie)
Kořen - část slova, která je společná všem příbuzným slovům.
Předpona - část slova před kořenem.
Přípona - část slova za kořenem, která se při ohýbání nemění.
Koncovka - koncová část slova, která se při ohýbání mění.
Kmen - část slova, která vznikne po odtržení koncovky.
Slovotvorný základ - část slova společná se slovem základovým.
Základové slovo - slovo, od něhož je dané slovo odvozeno pomocí předpony nebo
přípony.
Slovní čeleď - souhrn všech slov odvozených od téhož kořene.
Dělení slov
1. po slabikách vo - zí - ček, lou - ka (dvojhláska), vr - ba, vl - na (slabikotvorné r,l)
2. také podle stavby slova po - rost - lý, půl - li - tr, ví - těz - ství
3. souhláskové skupiny (nezřetelná stavba slova) různě se - stra i
ses - tra i
sest - ra
4. jedno písmeno od slova nebo číslo od značky zpravidla neoddělujeme oči, 5 km