2. Slovo a jeho významy, Tvoření slov, Slovní druhy, Mluvnické významy, Podstatná jména, Přídavná jména, Zájmena, Číslovk
Slovo a jeho významy
Slohové zabarvení spisovná čeština - slova hovorová, knižní, odborná, bás-
nická (většina slov je slohově neutrální)
nespisovná čeština - slova obecné češtiny, nářeční, pro-
fesionální, slangová, argotická,...
Sousloví ustálené spojení slov s jedním významem
(třídní kniha, kyselina sírová, Petr Horák...)
Rčení obrazné ustálené spojení slov, kde obvykle je základem
sloveso
(Nevytáhl paty z domu. Lže, jako když tiskne.)
Přísloví vyjadřuje nějakou životní zkušenost, často se rýmuje,
obyčejně to bývá souvětí
(Kdo šetří, má za tři.
Na svatého Martina, kouřívá se z komína.)
Slova jednoznačná vlastní jména, odborné názvy, aj.
(Praha, příslovce, ocel...)
Slova mnohoznačná většina slov, mají význam základní a přenesený
(ruka, hlava, oko, kohoutek, pero...)
Metafora přenesené pojmenování na základě podobnosti
(hlava těla i motoru)
Metonymie přenesené pojmenování na základě vnitřních souvislostí
(hlava - důležitá část těla
hlava rodiny - otec)
Personifikace zosobnění (Slunce se smálo.)
Synonyma slova se stejným nebo podobným významem
(dům, stavení, barák, panelák, chata, chaloupka...)
mívají citové zabarvení lichotivé nebo hanlivé
Antonyma slova s opačným významem (den - noc)
Homonyma slova stejně znějící (hlásková shoda je zcela náhodná),
ale jiného významu
(stopky - u ovoce, stopky - hodinky)
Slovo významově nadřazené, podřazené
(rostlina
- strom
- jabloň)
Slova souřadná
(jabloň - hrušeň - třešeň - broskvoň ...)
Termíny odborné názvy, mají přesný význam bez citového
zabarvení, soubor termínů z jednoho oboru je odbor-
ným názvoslovím tzv. terminologií
Odborná sousloví mají často shodný přívlastek za
podstatným jménem.
(vrabec obecný, kyselina sírová...)
Slova přechýlená nejčastěji se tvoří od substantiv rodu mužského a jsou
potom substantivy ženského rodu
(řidič - řidička, žák - žákyně, ministr - ministryně,
ale také balicí papír = význam účelový
dívka balící papír = význam dějový)
Neologismy slova, která v současnosti pociťujeme jako nová, běžně
nepoužívaná
(marketing, melír, rekvalifikace,diskont)
Archaismy zastaralá slova a tvary slov, časté v historických dílech,
slova v běžném jazyku už nepoužívaná
(rci mi, béřu se k domovu, tovaryš, galoše)
Historismy dnes již nepoužívaná pojmenování nějakého faktu, nás-
troje, zbraně, apod. z minulosti
(sudlice, řemdich, měšťanosta)
Tvoření slov, obohacování slovní zásoby
Slovní zásoba se obohacuje a mění:
- odvozováním pomocí předpon, přípon, koncovek (zlepšit - zlepšovatel)
- skládáním více slovních základů, slova složená (složeniny)
nevlastní (okamžik - mžik oka) spřežky
vlastní (teploměr - měří teplotu)
- zkracováním zkratky (OSN, ČR, EU)
zkratková slova (Čedok, Pleas) - skloňujeme je
- nový význam slova branka - původně vrátka, dnes i gól např. v hokeji
- nová sousloví psací stroj - původně psát a stroj
- přejímání z cizích jazyků (televize, astronaut, fotbal)
Slovní druhy
V češtině máme desatero slovních druhů : podstatná jména (substantiva)
přídavná jména (adjektiva)
zájmena (pronomia)
číslovky (numeralia)
slovesa (verba)
příslovce (adverbia)
předložky (propozice)
spojky (konjunkce)
částice (partikule)
citoslovce (interjekce)
Tyto druhy slov dělíme na slova ohebná - mohou se skloňovat (substantiva, adjektiva, pronomia a numeralia) nebo časovat (verba)
neohebná - nelze je skloňovat ani časovat (adverbia, propozice, konjunkce, partikule a interjekce).
Skloňování (deklinace) - schopnost slova tvořit různé tvary pádovými koncovkami, tj. koncovkami, které označují pád a číslo.
Časování (konjugace) - schopnost slova tvořit různé tvary osobními koncovkami, tj. koncovkami, které označují osobu a číslo.
Mluvnické významy
U jmen (podstatná jména, přídavná jména, zájmena a číslovky)
rod mužský - životný a neživotný, ženský, střední
číslo jednotné, množné
pád 1. - 7.
Také určujeme:
vzor (podstatná jména, přídavná jména, zájmena)
druh (přídavná jména, zájmena, číslovky)
stupeň (přídavná jména)
U sloves
osobu 1. - 3.
číslo jednotné, množné
způsob oznamovací, rozkazovací, podmiňovací
čas (jen u způsobu oznamovacího) přítomný, minulý, budoucí
rod činný, trpný (v některých tvarech i jmenný rod)
vid dokonavý, nedokonavý
třídu 1. - 5.
vzor nese, bere, maže...
PODSTATNÁ JMÉNA (substantiva)
Názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů a vztahů.
Můžeme je rozdělit na: konkrétní (osoby, zvířata, věci ... na co si můžeme šáhnout)
abstraktní (... na co si šáhnout nemůžeme)
Některá podstatná jména také rozdělujeme na:
pomnožná (mají tvar v čísle množném a označují jednu věc)
příklady: dveře, sáňky, nůžky, Vršovice, Nošovice...
hromadná (mají tvar v čísle jednotném a označují hromadu věcí stejného druhu)
příklady: kamení, lidstvo, uhlí, stromoví, vodstvo, rolnictvo...(končí -í,-oví,-stvo,-ctvo)
látková (označují v jednotném čísle materiál - nějakou látku)
příklady: voda, sklo, beton...
(v množném čísle mívají i jiný význam)
příklady: dvě vody - dvě lahve minerálky
vyčistit skla - vyčistit brýle
brankář má betony - brankář má chrániče...
Vzory: mužský rod - pán, muž, předseda, soudce - životné
hrad(les), stroj - neživotné
ženský rod - žena - tvrdý
růže, píseň, kost - měkké
střední rod - město - tvrdý
moře, kuře, stavení - měkké
PŘÍDAVNÁ JMÉNA (adjektiva)
Vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí a jevů označených podstatnými jmény, nebo jejich význam jinak omezují.
Ptáme se na ně jaký? který? čí?
Algoritmus pro určení druhu přídavného jména a jeho pravopisu
ptáme se:
jaký? čí?
zjistíme koncovky tří rodů .
jsou -li stejné jsou-li různé .
(-í,-í,-í) (-ý,-á,-é)
měkké tvrdé přivlastňovací
píšeme vždy -i píšeme -y kromě 1. a 5. pádu mužského rodu
životného, množného čísla, kde je -i.
V 7.pádě množného čísla je koncovka -ými.
Vzory: měkké - jarní, jarní, jarní
tvrdé - mladý, mladá, mladé
přivlastňovací - otcův, matčin
Stupeň
Stupňování (komparace) je schopnost slova vyjádřit trojí stupeň vlastnosti. Stupňujeme některá přídavná jména tvrdá a měkká.
1. stupeň - základní tvar (pozitiv) měkký, hluboký...
2. stupeň - tvoří se od 1. stupně přidáním přípon : - í, - ší, - ejší, - ější
měkčí, hlubší...
3. stupeň - (superlativ) se tvoří od 2. stupně přidáním předpony : nej -
nejměkčí, nejhlubší...
-Některá přídavná jména mají dva tvary (snazší i snadnější)
-Některá přídavná jména mají nepravidelné stupňování (dobrý - lepší, zlý - horší...)
-Větší míru vlastnosti můžeme vyjádřit také opisem (pomocí příslovcí)
(velmi krásný, málo zdvořilý)
(zdrobnělinami)
(malý - maličký...)
POZOR na pravopis!
rozumný - rozumnější (podle 1. stupně)
zřejmý - zřejmější
jasný - nejjasnější
suchý - sušší (ch - š)
drahý - dražší ( h - ž)
měkký - měkčí ( k - č)
prudký - prudší
krátký - kratší (po d, t vždy - ší, výjimka: břitčí)
ZÁJMENA (pronomia)
Slova, která zastupují za podstatná nebo přídavná jména nebo na osoby, zvířata a věci ukazují.
Určujeme u nich druh, pád,vzor, zpravidla číslo a u některých jmenný rod.
Vzory zájmen: ten - tvrdý
náš - měkký
Druhy zájmen:
Skloňování:
osobní - označují 1., 2., 3. osobu
já ty on ona ono my vy oni ony ona - mají své zvláštní skloňování
zvratné se si
přivlastňovací - přivlastňujeme všem osobám
můj tvůj svůj - mladý
jeho její - neskloňuje se, jarní
náš váš - náš (vzor), náš
jejich - neskloňuje se
ukazovací - ukazujeme na osoby, zvířata, věci
ten tento tenhle onen - ten (vzor)
takový týž tentýž - mladý
sám samý ... - mlád, mladý
tázací - tážeme se na osoby, ...
kdo? co? - ten, náš
jaký? který? čí? - mladý, mladý, jarní
(kdož, což, kterýž, kdopak)
vztažná - připojují věty - čárka!
kdo co - ten, náš
jaký který čí jenž - mladý, mladý, jarní, on+ž
neurčitá - blíže neurčujeme osoby, ...
tvoříme je ze zájmen tázacích
ně- lec- leda- málo-
-koli(v) -si - jako zájmena tázací
všechen každý ... - mlád, mladý
záporná - popíráme existenci osoby, ...
nikdo nic - ten, náš
nijaký ničí - mladý, jarní
žádný - mladý
POZOR na pravopis!
Skloňování zájmena já
1.p. já
2.p. mě, mne
3.p. mi, mně
4.p. mě, mne
6.p. (o) mně
7.p. mnou
Jen v dopisech při oslovení Ti, Tebe, Vás, Tvůj...
ČÍSLOVKY (numeralia)
Slova číselného významu, která vyjadřují počet, pořadí, ...
Určujeme u nich druh a někdy rod, číslo, pád a vzor.
Číslovky dělíme na určité (dva, sto...) - vyjadřují přesný počet a lze je nahradit číslicí
a neurčité (málo, několik...) - nevyjadřují přesný počet
POZOR na záměnu slovních druhů!
málo lidí = podst. jm. málo četl = příslovce
jednotka = podst. jm.
dvojitý = příd. jm.
Druhy číslovek:
základní (kolik?) pět - U několik - N
řadové (kolikátý?) pátý několikátý
druhové (kolikerý,-y,-o?) paterý,... několikerý,...
násobné (kolikrát?) pětkrát několikrát
(kolikanásobný?) pětinásobný několikanásobný
podílné (po kolika?) po pěti po několika
Skloňování číslovek:
jeden, jedna, jedno ten, ta, to
dva, dvě (oba, obě) vlastní skloňování
tři, čtyři kost, ale 2.p. tří i třech, čtyř i čtyřech
pět - devětadevadesát pouze dva tvary: 1.p. a 4.p. , tvar -i
sto město
tisíc stroj
milión hrad
miliarda žena
málo ve spojení s počítaným předmětem
nesklonná
číslovky řadové, druhové a násobné mladý, jarní
číslovky druhové mohou mít i jmenné tvary
číslovky násobné končící -krát nesklonné
Pravopis číslovek:
- za řadovými číslovkami vyjádřenými číslicí píšeme tečku, ta se nepíše pouze za letopočtem, datem ve zlomku a za označením stránky... stojí-li za jménem
- číslovky určité píšeme číslicí pouze ve větách smyslu počtářského, statistického a v datech
- každou číslovku složeného číslovkového výrazu píšeme zvlášť, jsou-li však v obráceném pořadí, píšeme je dohromady (padesát pět - pětapadesát)