Info - chov
rozpracováno...
Podmínky chovu pískomilů:
1) ubikace-tzv. gerbilárium: akvárium, terárium, teraklec (vždy musí být dno vysoké minimálně 20 cm). Rozměry by měli být podle počtu jedinců. Minimální výška je 35 cm. Nám se osvědčilo používat skleněná akvária, mající na vrchu rám s pletivem (oka/mříž cca 1x1 cm), kvůli cirkulaci vzduchu a aby pískomilové nevyskočili.
Vezmeme to od "podlahy" Je důležitá optimální výška podestýlky - zvířátka hrabou! Stačí jim dát cca 10 cm podestýlky a oni si vytvoří místa kde mají méně (tam umístíme kameny na obrušování drápů) a místa kde mají více - cca doporučovaných 20 cm (tam dáme papírové ruličky, používají je jako průchody a skrýše). Průběžně doplňujeme ruličky, čisté bílé papíry, seno, papírové kapesníčky z 100% celulozy na hnízdečka, atd., pískomilové je zpracují svými zuby a tím výše podestýlky ještě stoupne. Jako vhodná podestýlka se dá použít Asan, hobliny (ne prašné, a ne z jehličnanů-dráždí jejich oči), konopné pazdeří (zatím vyzkoušeno jako nejlepší), dřevěné lisované pelety, nebo nejlépe kombinace. Nutno přidat seno, čistý bílý papír (bez tisku), apod.
Výměna podestýlky a současné mytí terárií je vhodné po max. 20 dnech (3 týdny). Pokud jsou mláďata, tak je lepší počkat až vidí, aby nebyla stresována. Nejvhodnější postup se nám osvědčil tento: zvířátka dát do přepravky či jiné vhodné nádoby, obsah terária vysypat, domečky hračky i samotné terárium umýt ve vaně horkou vodou a desinfekcí (stačí ocet), důkladně zbytky přípravku opláchnout a vše důkladně osušit a nechat doschnout. Poté nasypat novou podestýlku, instalovat hračky a domečky, misky a napáječky, a nakonec přendat zvířátka.
2) vybavení "pískomilárny": důležitou součástí je domeček, nejlépe dřevěný, protože pískomilové hryžou na co přijdou (plast jim působí zdravotní potíže až smrt! ). Vhodné jsou i kokosové skořápky - ideálně zavěsit na drátech, čisté keramické květináče (pozor na uvíznutí zvířátek), krabičky od čajů a jiných potravin (barva by měla být nezávadná), apod. Dále krmný stůl - aby si pískomilové jídlo nezahrabali. Osvědčila se mi kombinace: domeček jako krmný stůl, na střechu domku dávám misku s potravou. Pokud mají vodu v misce a ne v napáječce, tak je také vhodné umístění na vyvýšené místo (ale stejně vodu během chvilky znečistí podestýlkou a je nutná výměna vody, proto je napáječka lepší). Důležité jsou větve z ovocných stromů na okus, nejlépe jabloň (dále vrba jíva je doporučována jako prevence proti parazitům, ale nemám to ověřeno). Ruličky z tvrdého papíru jsou vhodné pro budování chodbiček a nor. Pozor na průměr - v malých mohou zvířátka uvíznout, lepší je použít role od balící folie, mají větší průměr. Pro dobrou fyzickou kondici je vhodný kolotoč o průměru min. 20 (pro větší hlodavce, ježky, potkany, apod), kolotoč musí být "plný", nejlépe dřevěný, aby tam neuvízla noha! Drátěný špriclový je nevhodný. Dále závěsná houpačka (či hamaka-nezkoušeli jsme), dřevěné mosty, atd. Nejdůležitější je nádoba s pískem (bezprašný koupací písek pro činčily, ne nějaký betonářský! ten by způsobil nemoci nebo poranění očí), nádobku je potřeba čistit max. ob den, protože pískomilové ji většinou používají nejen na očistu srsti, ale i jako WC a hlavně ho žerou, takže je vhodné aby byl opravdu čistý (písek lze vyčistit důkladným proplachováním teplou vodou (s kapkou desinfekce a poté znovu vypláchnout čistou vodou), popřípadě navíc i sterilizací v troubě - mám skleněný pekáč ve kterém písek nechám chvíli péct, a následně dosušit (není tedy nutno písek hned vyhazovat, ale dá se "recyklovat", i když ho průběžně ubývá, protože pískomilové něco vyhází). Stejně tak i misky je nutno ob den umývat a čistit. Jednou týdně raději umýváme desinfekcí nebo alespoň octem. Nejlépe se osvědčili keramické, kameninové a skleněné misky. Ostatní předměty (kameny, hračky, apod.), umýváme dle potřeby a znečištění.
3) potrava: skládá se z rostlinné složky + živočišné + doplňkové. Rostlinná složka jsou různé druhy zrnin a směsí, na netu je mnoho inspirace, nejlepší je rozmanitost a míchání, používám směsi pro papoušky s prosem a konopným semínkem, směsi pro hlodavce a pískomily, do toho např. ovesné vločky, naklíčená semínka co jíme my (naklíčené usušit), atd, prostě různě mixuji, ALE je potřeba dodržet pravidlo: nesmí být převaha olejnatých semen - slunečnice, a nevhodné jsou ořechy, slunečnice je lepší naklíčit a usušit, pak je lépe stravitelná. Dále je nutné seno (nejlépe vlastní, nebo kupované doporučuji s mrkví) a bylinky, nejlépe si nasušit vlastní. Pampelišky, jitrocel, sedmikrásky, jetel, atd., i s květy. Mají je rádi i čerstvé (opatrně dávkovat-stačí list na zvíře a den), ale i sušené, které mohou bez omezení (prodává se i pod názvem bylinkové seno).
Živočišná složka potravy jsou cvrčci, švábi, sarančata a mouční červy, nebo hmyz z přírody, ale jen "nadzemní" (NE žížaly a larvy z hlíny, obsahují parazity). Vhodní jsou luční koníci, motýli, můry, apod (pozor na chránění druhy). Nabízíme je pískomilům cca 1-2x týdně. Možno si nasbírat na zimu a zamrazit, před podáváním je potřeba nechat důkladně rozmrazit na pokojovou teplotu. Někdo dává místo hmyzu granule pro psy a kočky - u těch je dobré číst složení a dát pozor na chemikálie a konzervanty, někdo jim dává mléčné výrobky či vajíčka, ale mě to nepřijde přírodní ani vhodné. Některé směsi pro pískomily, potkany a myši obsahují již živočišnou složku a pískomilové nechtějí hmyz žrát, i to je v pořádku (pokud jim je dopřávána jinak rozmanitost).
Další složkou jsou doplňková krmiva: sépiová kost kvůli vápníku, stačí půlka pro celou rodinku pískomilů a vydrží jim několik dní, podle toho jak potřebují. Nebo různá "vápénka" nebo krmné kameny vhodné pro hlodavce. Dělají i s přídavky zeleniny či bylinek, ale našim pískomilům chutná nejvíce sépiová kost.
Samozřejmostí je voda, osvědčila se napáječka Rodent, zavěšená na drátu, nebo podobná, může být i z venku klece. Vše ostatní shodili a rozkousali, pozor! na plasty z napáječek, nutno neustále kontrolovat co vyvádějí.
4) rozmnožování: Pískomilové jsou od přírody velmi individuální a u složení chovných párů je potřeba respektovat jejich povahu více než naše požadavky na barvy mláďat. V přírodě je ve skupině vždy alfa-samice, která má výsostné postavení mít mladé a s ostatními bojuje, je to normální, takže respektujte, že to nejsou myši a nemohou být 2 a více samic ve skupině (chceme přece zvířátka chovat a ne množit!). Uvádí se, že pískomilové jsou monogamní a tvoří pár na celý život (několikrát mi dokázali, že poznali sebe navzájem i své mladé, po několikadenní odluce). Chovný pár musí být nepříbuzný, a to nejlépe po 3 generace, aby se předešlo závažným vrozeným nemocem (tyto jsou časté u příbuzenského páření, nebo v množírnách, kde se množí i vadné linie). Páreček je nejlépe seznamovat co nejdříve po odstavu, jinak musíme postupovat pomalu a hlídat, aby se zvířátka navzájem nezabila (obvykle zabije samice samce). Ideální je koupit již seznámený chovný mladý pár, nebo kupovat od zkušeného chovatele. Pro odchovy jsou lepší ne moc vysoká gerbilária (narozdíl od těch pro mazlíčky), aby samice neporodila mladé někam ve výšce (40-50 cm je ideálních). Je potřeba přidat domeček, protože samice si ráda vybírá místo, kde bude mít hnízdo. Na hnízdě pracují oba (stejně tak se samec stará o mladé - čistí je a zahřívá). Plodnost samičky se uvádí od 12 týdnů věku do 2 let, ale může být nakryta i dříve, což vede k ohrožení jejího zdraví. Doporučuje se ale naopak neotálet s prvním připuštěním déle než 8 měsíců, poté již srůstá pánev a první porod by v tak pokročilém věku mohl samičku zabít. Během páření samec samičku nahání, očichává jí zadeček a oba mnohem více a častěji "dupou". Po spáření se vždy očistí. Samička může během páření vydávat pískavé zvuky. Březost trvá cca 25-29 dní. Samičku krmíme denně živočišnou stravou (i v době kojení) a pokud s ní musíme manipulovat, tak velmi opatrně. Vidět bříško lze několik posledních dní, kdy jí dopřejeme klid. Samička hodně polehává a staví se samcem hnízdo. Mláďátka (1-12 ks) se rodí slepá, holá, malinká. Samička je během porodu postupně čistí, a celý porod trvá cca půl hodiny. Nerušíme je, první dny se orientujeme jen podle pískání. Další dny, pouze krátce, max jednou za den, zkontrolujeme počet (nejlépe, když jsou rodiče u krmné misky). Nesmí se na ně sahat, rodiče se orientují po čichu, a mohli by je kvůli jinému pachu zabít! V den porodu může samec samici znovu nakrýt a další takto časný porod by jí mohl poškodit zdraví. Je vhodné samce dát na 2 dny za přepážku z drátěného pletiva, ale tak aby byli spolu v kontaktu. Poté je možné je dát zase spolu, samec totiž aktivně pomáhá s péčí o mladé. Odstav mláďat je vhodný v 6-8 týdnech (4-10 týdnů), v této době je ideální rozdělit drátěnou přepážkou na dvě skupiny, samce se syny a dát zvlášť samičku s dcerami. Dá se to řešit i dvěma klecemi, které jsou připevnění k sobě, tak aby se zvířátka mohla alespoň očichávat a olizovat. Poté až se mláďátka dostanou do nových domovů, je možné dát pár zase k sobě. Samička si odpočine. Časté porody by jí poškodily zdraví a zkrátili život a to přece nechceme :)
5) seznamování: Pískomil je společenské zvíře a nikdy by neměl zůstat sám, utrápil by se! V přírodě žijí ve skupinách mnoha jedinců a panuje u nich hierarchie. Vzájemně o sebe pečují a to nejen fyzicky (čištění, masírování, apod), ale i psychicky. Seznamování zvířátek v páru nebo do chovných skupin není snadné, ale jakmile se sžijí, nádherně se o sebe navzájem starají. Ideální je skupina 3-5 ks jednoho pohlaví, nejlépe když jsou od malička na sebe zvyklý. Mnohdy se stane, že lidé pospíchají a nedají pískomilům dost času. Většinou samice, která usiluje o alfa postavení, zabije jiné zvířátko/a (samičky, nebo i samce). Nejlepší je seznamovat v mladém věku, kdy ještě samice není pohlavně dospělá (psychicky). I tak je lepší postupovat pomalu a opatrně. Pokud máme seznámit zvířátka dvě, tak postupujeme takto: máme dvě ubikace, v každé necháme 1 zvířátko dost dlouho (48 hod a více) aby označkovalo svým pachem podestýlku i písek na čištění (písek nečistíme!), poté zvířátka vyměníme, aby byli 24 hod v ubikaci po svém budoucím spolubydlícím a nasáli jeho pach. Pak je zkusíme dát k sobě (např. do čistého terária kam dáme od každého hrstku podestýlky-smícháme), a sledujeme. Pokud by došlo k honičce, kdy jeden kouše druhého (nepleteme si situaci, kdy samec skáče na samičku), okamžitě je oddělíme a zkusíme postup znovu. Pokud se ani pak nepodaří, dáme je do jedné ubikace, ale s drátěnou přepážkou, tak aby na sebe nemohli, ale měli čichový kontakt a mohli se i olizovat přes pletivo (ideální je pletivo v rámu, cca 1x1 cm). Je možno nahradit menší klecí, kterou umístíme do terária/ubikace. Do menšího dáme větší nebo útočnější zvířátko, do většího prostoru dáme to slabší, menší, bázlivější. Po několika dnech zkusíme vyndat přepážku a sledujeme. Obvykle je vyhráno, jinak se musí zase přepážka nainstalovat na dalších XX dní. (Drátěná přepážka se bude hodit pro chovné páry i v budoucnu). Někdy se stane, obvykle u starých samic, že nepřijmou k sobě jiné společnice, ale snadno přijmou kastrovaného samce. Ideální je proto kupovat rovnou skupinku 2-6 ks a nedávat k nim další.
Z TEXTU NEKOPÍRUJTE, používejte odkaz na celý článek.