Marī マリー Blog

KISS

(1.kapitola)

Naše setkání bylo určené asi osudem. Bylo zrovna jaro když jsem se s ní setkala. Nikdy na ten den nezapomenu vždy ho budu mít vrytý v paměti.

Jmenuji se Ai Sakura a letos v květnu mi bude šestnáct zrovna nastupuji na vyšší střední. Vím to jméno „Sakura“ někomu se může zdát přihlouplé,ale já naopak mám ráda to jméno,protože mě máma pojmenovala podle Sakur,která tak milovala. Bohužel už je po smrti. Zemřela když mi bylo šest let. Velmi jsem ji milovala a obdivovala. Byla to velmi milá, přátelská, pomáhavá a vlídná osoba byla to můj vzor,ale po její smrti se vše změnilo. Vzala si mě do péče má teta mámina mladší sestra. Byla taky velmi milá,ale když jsem něco neudělala tak se uměla velmi naštvat,ale jinak jsme spolu dobře vycházeli. Můj táta zemřel když jsem se narodila. Zemřel při dopravní nehodě a máma se o mě tedy starala sama.

Dnešek je můj první den co nastupuji na novou školu už se nemohu dočkat,ale jsem trošičku nervozní. Snad si tam najdu nějakou kamáradku.

Snad budu vycházet se spolužáky,snad…

Podívám se na hodiny a začnu panikařit.

,,Ale né to už je tolik?! Nestihnu to a to je můj první den!“

Rychle jsem se šla přezout a vyběhla jsem ze dveří jak to nejvíc šlo. Pak jsem si vzpomněla,že jsem zapomněla zamknout. Otočila jsem se a tak učinila. Nakonec jsem rychle běžela směr škola. Zrovna jsem přecházela přes přechod když v tom se na mě řítilo auto šílenou rychlostí chtěla jsem rychle uhnout,ale nešlo to jako bych zkameněla. Najednou někdo zakřičel.

,,Pozor!“

Ten někdo mě rychle popadl a svalili jsme se oba na druhou stranu ulice. Sedla jsem si a snažila se se vzpamatovat.

,,Jsi v pořádku?“

Zvedla jsem hlavu a spatřila toho někoho. Byl to krásný kluk,který mi podával ruku. Pomohl mi vstát a začal mi klást otázky.

,,Ty jsi chtěla být mrtvá? Proč jsi se nedívala?“

Začala jsem koktat.

,,Já...já...omlouvám se nechtěla jsem,příště si budu dávat pozor slibuji. Nemůžu ti dostatečně poděkovat za záchranu.“

Ten kluk se na mě usmál a spustil.

,,Už vím co si vezmu za odměnu.“

Nechápala jsem co tím myslel?

Naklonil se ke mně a políbil mě já jsem stála jako solný sloup a začala se červenat nechápala jsem to. Rudla jsem jako nějaké rajče. Dlouho to netrvalo a nakonec mě pohladil po hlavě a znovu se usmál.

,,Už budu muset jít,příště buď opatrnější.“

Já jsem z toho byla mimo a ani jsem nezaregistrovala,že už odešel. Stála jsem na sobě cítila jeho rty. Přejela jsem si prstem po rtech.

,,To...to byl můj první polibek a vzal mi ho nějaký zvláštní kluk.“

Snažila jsem se vzchopit,ale nešlo nakonec jsem se plácla do obou tváří a vydala se směr školu. Cestou jsem pořád nad tím přemýšlela a červenala se.

Když jsem konečně dorazila do správné třídy tak jsem zabrala poslední místo v řadě u okna. Sedla jsem si a vydechovala. Zrovna k nám přišla učitelka a začala nás vítat atd. Pak jsme šli na uvítací ceremoniál sedla jsem si hned do první řady a čekala co se bude dít.

Během několika minut se tam vystřídali asi dva lidé. Plus zástupce prvního ročníku.

,,A nyní k vám promluví předsedkyně studentské rady.“

Všichni byli napjatí kdo to asi bude a musím říct,že i já jsem byla. Na podium přišla velmi krásná dívka,která měla dlouhé černé vlasy a čistě modré oči. Usmála se spustila. Já jsem se zarazila nemohla jsem tomu uvěřit. Ona přesně vypadala jako ten kluk.

To není možné je to jeho sestra? Dvojče? Musí mezi nimi být nějaká spojitost!

,,Všechny žáky zde vítám. Jmenuji se Kamiya Sora a jsem předsedkyně studenské rady. Chodím do třídy 3-1. Doufám,že spolu budeme vycházet.“

Kamiya-san dlouho mluvila a já ji poslouchala celou tu dobu. Pozorně jsem ji sledovala a stále přemýšlela jaký je mezi nimi vztah.

Když Kamiya-san skončila podívala se mým směrem a upřela na mě pohled já jsem opět ztuhla nevěděla jsem co mám udělat a tak jsem se jen usmála. Ona udělala to samé a odešla. Já jsem si jen vydechla.

Musím to vědět!

Vyrazila jsem za ní opatrně jsem ji sledovala,aby si mě nevšimla. Bohužel se mi někde ztratila a já byla zmatená. Nakonec jsem si potřebovala provětrat hlavu a vyrazila jsem tedy na střechu. Měla jsem štěstí dveře byly otevřené. Rychle jsem proklouzla a zavřela za sebou.

Přišla jsem k zábradlí a opřela se o něj a přemýšlela jsem nad tím opět když v tom někde zaklepal na dveře. Já hned zpozorněla. Byla to Kamiya-san. Já vykulila oči nemohla jsem tomu uvěřit. Já ji hledám celou dobu a ona se tu potom přede mnou objeví.

,,Dovolil ti někdo,aby jsi sem mohla jít? Víš tohle je soukromé.“

Já jsem se hned sklonila.

,,Omlouvám se moc já jsem nevěděla,že mám mít nějaké povolení. Slibuji,že se příště zeptám!“

Kamiya-san se začala smát.

,,Ne,to je v pořádku. Vymyslela jsem si to.“

Já jsem dala ruce v bok.

,,To jako vážně?“

Kamiya-san přišla ke mně a usmála se opět.

,,Potřebuješ ode mě něco?“

Já znervozněla.

,,Já...já? Proč si to myslíte?“

,,No,protože jsi byla tak zoufalá a sledovala jsi mě. Tak jsem si myslela,že ode mě něco potřebuješ.“

,,No...ano. Dnes mě zachránil jeden krásný kluk,který vypadal přesně jako vy a já jen chtěla vědět jestli není mezi vámi nějaká spojitost?“

Kamiya-san se zarazila.

,,Kluk co vypadá jako já? Promiň musím tě zklamat,ale bohužel nemám žádného bratra nebo dvojče a ani nikoho jiného. Jsem jedináček.“

Já jsem si povzdechla.

,,Aha,ale i tak vám děkuji.“

Kamiya-san mě pohladila po hlavě.

,,No tak nemusíš být zdvořilá klidně mi říkej Sora.“

Usmála jsem se.

,,Dobrá tak tedy Sora-san.“

Sora-san se zasmála.

,,Stačí jen ,,Sora“ -san nemusíš přidávat dobrá? Mimochodem ani neznám tvé jméno.“

,,Jmenuji se Ai Sakura.“

,,Máš pěkné jméno Sakura-chan.“

Usmála jsem se byla jsem překvapená.

,,Nepřipadá ti přihlouplé? Často se mi lidé smějí za to,ale já ho miluji,protože mi ho dala má máma.“

,,Né naopak vystihuje tě jsi krásná jako samotná Sakura. Chápu proč ti ho tvá máma vybrala.“

Sora se na mě podívala.

,,Sakura-chan líbí se ti někdo nebo máš někoho ráda? Vím,že jsem troufalá,ale...“

Skočila jsem jí do řeči.

,,Nevím jestli ho mám ráda,ale asi ano. Navíc mě i zachránil. Sice neznám jeho jméno,ale je moc milý a trochu i troufalý.“

Usmála jsem se.

,,Sakura-chan zavři oči.“

,,Huh a proč?“

,,Prosím prostě to udělej.“

,,Tak dobrá.“

Nechápala jsem co chce udělat a tak jsem tedy splnila to co po mě chtěla. Zavřela jsem oči.

,,Můžeš je otevřít.“

Pomalu jsem otevřela a spatřila před sebou toho kluka.

,,Co? Ty jsi...co tu děláš? Jak?“

Opět se ke mně sehnul a políbil mě. Opět jsem se začervenala.

,,Sakura-chan to jsem já.“

Ten kluk si sdělal kšiltovku a já vykulila oči.

,,Cože?“

,,Ano jsem to já.“

Byla to vážně Sora dlouhé černé vlasy a ty čistě modré oči. Jak jsem si toho nemohla všimnout.

Sora zvážněla.

,,Tak co máš mě ráda i teď?

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Snad se líbí. Další kapitola bude snad brzo budu se snažit. Ohledně KURO. Momentálně jsem se zasekla a další kapitolu vidím zatím jako odloženou. Ale budu se snažit nějak ji udělat.