Elektřina z termojaderné fúze není lidstvu souzená
EU v jaderné energetice ustrnula -- a (menšinoví) zastánci mírového atomu se žel utápí v iluzi jaderné fúze,živené přepočetnou komunitou vědátorů. Fyzikové v CERNu (Evropská organizace pro jaderný výzkum) dospěly do říše metafyziky neb dialektického materialismu (kvarky,spiny,bosony). Učenci CERNu možná nejsou šarlatány,ale za téměř sedmdesát let vynalezli vlastně jen (neplánovaně) internet,jenž s elektroenergetikou (přeměnou a přenosem energií) nemá mnoho společného.
O posledním Silvestru vyšlá zpráva - Termojaderná fúze je už sto let stará - je silvestrovsky nevážná,ale i ilustruje zakořeněnost iluze o levné (fúzní) energetice. O pár týdnů dříve směšně znějící jiná zpráva též: Američtí vědci poprvé provedli jadernou fúzi,při které více energie vzniklo,než se spotřebovalo. „Zelený“ realista František Janouch v roce 1978 vyřkl: termojaderná fúze může být technologicky zvládnuta (bude-li vůbec) až někdy za padesát let...Není třeba dlouze počítat,že uplynulo 44let od prognózy švédského fyzika. Odhad horizontu energetického využití fúze nebyl oním jaderným fyzikem mysteriózně přeceněn. Znalec jaderné energetiky - tehdy již ve zralejším věku - skepsi k atomové fúzi nezapřel. Termojaderná fúze se měla stát nevyčerpatelným zdrojem energie,avšak je mezinárodně sdíleným šarlatánstvím.
Před čtyřmi lety sám Předseda někdejší české energetické komise (Václav Pačes) neburcoval (předmluva v publikaci ČESKÁ ENERGETIKA NA KŘIŽOVATCE) volenou reprezentaci lidu k činům (urychlení výstavby v Temelíně),ale ukolébal ji červíčkem pochybností o jádru a romantickým zítřkem fúze. Cituje se: Jaderná energetika má ovšem svá úskalí...Nevýhodou...je také vzniklý jaderný odpad...Proto je třeba uvažovat i o principiálně jiných typech jaderných elektráren,než jsou současné reaktory...Jaderná energetika je dočasné řešení výroby elektřiny,řekněme pro toto století. Jsem si jist,že nás čekají nové,čisté,bezpečné a účinné technologie (snad v druhé polovině století,jaderná fúze)...Iluze termojaderné fúze,poskytující alibi pasivitě v praktické energetice,je zahnízděna v hlavách veřejných činitelů i ve vyspělé Británii,jak prezentuje Sir Matt Ridley (kniha Jak fungují inovace z roku 2020): je nyní pravděpodobnější,že svůj příslib možná konečně naplní jaderná fúze...technologie,s níž se nepojí téměř žádné riziko výbuchu nebo roztavení,velmi malé,co se týče radioaktivního odpadu,a nehrozí u ní,že by poskytla materiál pro výrobu jaderných zbraní...palivem je především vodík,který si vlastní elektrickou energii může vyrábět z vody,takže její ekologická stopa bude malá...problémem...stejně jako u štěpení...je nutnost snížit náklady masovou výrobou reaktorů a schopnost průběžně měnit projekt na základě zkušeností,čímž se náklady budou dále optimalizovat.
Novinář Petr Koubský zdravou skepsi k fúzi trefně vyložil v knížce Věda podle abecedy (z roku 2019). Přední vědec a publicista Michio Kaku se staví k fúzi se „selskou“ distancí (Nikoli štěpení,ale fúze je způsob,jemuž příroda dává přednost při pohánění vesmíru...Dosavadní pokusy ovládnout tuto kosmickou sílu však selhaly...zapeklitě obtížný úkol...Navíc je veřejnost vůči fúzi skeptická,protože každých dvacet let vědci tvrdí,že fúzní energie bude skutečností za dvacet let.),přestože zároveň straší veřejnost jaderným štěpným odpadem (obrovské množství jaderného odpadu,který zůstane radioaktivní po tisíce až desítky miliónů let) !! A opájí čtenáře své knihy (Fyzika budoucnosti - vydaná česky loni) jiným „svatým grálem“ energetiky: supravodiče fungující při pokojové teplotě...zahájí zcela novou éru,věk magnetismu...supravodiče mají zvláštní a skvělé vlastnosti,ovšem jednu vážnou nevýhodu: musí se ochlazovat kapalným vodíkem na téměř absolutní nulu,což je velmi nákladné...magnetický věk by...mohl nastálo snížit spotřebu energie i emise oxidu uhličitého.
Šíření iluze zvládnutí termojaderné fúze na Zemi,ale i vstupu lidstva do „marsovské“ magnetické éry,pravděpodobně nahrává hysterickým atomofobům. Nukleární štěpení je možno prezentovat coby jen „předpotopní“ technologii produkce energií - vedle fantaskních vizí celé plejády špičkových světových vědců. Mezinárodní fúzní tokamak ITER je však po Mezinárodní vesmírné stanici druhým nejdražším projektem blahobytného antropocénu. Dalších dvacet miliard eur se má utopit v ITERu,ač fúzní reaktor by měl dodávat plazmu (kol roku 2035) s výkonem nejvýše 500 MW. Projekt ITER je sice placen EU (jen) z necelé poloviny,však promrhávané prostředky chybí na rozvoj komerčně vyzkoušeného,vysoce produktivního,jaderného štěpení. K tomu vědátoři příliš nekalkulují s tím,kolik komerční fúze vyžaduje dodávky velice vzácného prvku tritia. Oproti thoriu,kterého se nachází v nitru naší planetě několikanásobně více než uranu !
Další desetiletí geometricky rostoucí světová populace má koukat,zda šarlatáni řadou náramně drahých pokusů a omylů konečně dospějí k poznání,že lidstvu je souzeno ovládat toliko štěpení,nikoli fúzi.