Jaderná energetika technologickým vzepětím lidstva
V 21.století vyspělá západoatlantická civilizace nevyrábí atomové minizdroje energie („teplátory“) pro velkoměsta a průmyslové zóny,ale vojenské ponorky s jaderným pohonem ano. Když Rusko vypustilo do (teplajícího) Ledového severního oceánu první plovoucí atomovou (modulární) elektrárnu,tak Zelení zase panikařily. V USA i Evropě se více jaderných elektráren od devadesátých let odstavilo,než připojilo. V EU - a hlavně SRN - se elektrická energie nahrazovala „levným“ zemním plynem z Ruska,čímž se atomová energetika jevila nadbytečná. Lze se domnívat,že jaderná energetika v EU (i USA) stagnuje,nikoli že by byla velmi nebezpečná lidem a přírodě,ale i protože největší „mozky“ se věnují vývinu a prodeji jiných - až velmi marnivě přetechnizovaných - technologií. Dále velké - energeticky náročné - průmyslové podniky,včetně mamutích automobilek,se nespojují do konsorcií,které by financovaly jaderné zdroje,přestože jsou „žrouty“ energií. Největší světoví boháči dokonce do jaderného výzkumu neinvestují,ale s velkým aplausem bulvárních i seriózních médií vyhazují kapitál do dobývání Měsíce,Marsu a kdovíjaké další pusté planetky (hvězdy). Přitom i znovuobnovený průzkum "mrtvé" Luny ukazuje,že bez jaderné energetiky lidstvo nevyrobí nejen dostatek upotřebitelného vodíku - coby energetický nosič do megadýzlových motorů (kontejnerových lodí)-,ale ani potřebné plutonium do supravýkonných (galaktických) baterií.
Na špici jaderného vývoje zůstává režimně neliberální Rusko - i nezaostává - další velký soupeř EU i USA - „komunistická“ Čína. Světoznámý ruský vědec A.Sacharov v roce 1977 připomínal zemím západní Evropy,že nebudou skutečně demokratické a svobodné,pokud nebudou budovat svou jadernou energetiku !! Další věhlasný vědec - James Lovelock - varuje v knížce Novacén (z roku 2019) před bojkotem jaderné energetiky:
Už přes čtyřicet let se snažím kolegy přesvědčovat,že ve srovnání se spalováním fosilních paliv jsou rizika spjatá s výrobou energie z transuranů vlastně bezvýznamná...Rád bych věřil,že mladá generace najde dost elánu a jasné mysli,aby se tohoto úkolu zhostila a bezpečnou energii nám zajistila,ale mám pochyby,zda ji k tomu vůbec pustíme...Musím vydržet,dokud lidé nepochopí,že při současném kurzu míříme vstříc katastrofě...Možná jsme jedinými představiteli vyšší inteligence v celém vesmíru,ale budeme-li dál odmítat jadernou energii,pacháme hromadnou sebevraždu...
Apel na realističtější mínění o jádru – vzhledem ke každodenního zápasu o přežití v nehostinném vesmíru,s nedostatkem planetárních zdrojů ke spokojenému životu všech bytostí - se žel v internetovém šumu vytrácí. Nemalý vliv na trvalou stagnaci atomové energetiky ve světě má také desítky let striktního omezování až pustošení jaderného výzkumu v Íránu. V roce 2011 Írán dokončil (v Búšehru) s ROSATOMem výstavbu prvního lehkovodního reaktoru (původně od německého SIEMENSu). Írán začal s atomovým programem - v době partnerství s USA (Atomy pro mír),i když je a byl ropná mocnost. Írán,který se připojil - narozdíl od Izraele - ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní,se octl pod drtivým tlakem kumulovaných sankcí. Stát Izrael sice nebyl vystaven šílenému nukleárnímu útoku,ale sám se vývoji jaderné energetiky nevěnuje a íránský jaderný výzkum důsledně ničí. Nedbá se na racionální prohlášení představitelů Íránu,že neusiluje - po velice kruté válce se sousedním Irákem - o (odstrašující) jaderné zbraně,protože jsou nábožensky nepřijatelné (harám). Arabská (orientální) civilizace není intelektuálně podřadná - naopak v dějinách předvedla vysoké matematické a technické dovednosti,aby lidstvo obohatila.
Konsekventní pesimismus k restartu (štěpné) jaderné energetiky přesvědčivě vyložil Sir Matt Ridley v knize (z roku 2020) Jak fungují inovace (strany 30-33):
Bez ohledu na měřítko bylo 20.století svědkem vzniku pouze jednoho inovačního zdroj energie: energie jaderné...Z hlediska energetické hustoty nemá jádro sobě rovného...Vývoj civilního využití jaderné energie byl triumfem aplikované vědy...Přesto je dnes jaderná energetika na ústupu a její elektrický výkon se snižuje,protože staré elektrárny se zavírají rychleji,než se nové stačí otevírat. Sledujeme obrázek inovace,jejíž čas pominul,či technologie,která se zastavila. Není to kvůli nedostatku nápadů,ale...kvůli nedostatku příležitostí k experimentům. Příběh jaderné energie je varovným příkladem toho,jak inovace skomírá,ba dokonce upadá,pokud se nemůže vyvíjet. Problémem je nákladová inflace. Náklady spojené s jadernými elektrárnami desítky let bez přestání rostly,a to zejména kvůli zvyšujícím se obavám ohledně bezpečnosti. Jaderná energetika navíc zůstala téměř zcela odříznuta od jediného lidského procesu,který náklady spolehlivě snižuje: pokusu a omylu. Protože chyby mohou mít...katastrofální následky a protože pokusy jsou enormně drahé,nemůže se jaderná energetika k metodě pokusu a omylu vrátit...Technologie,které vlády vnucují světu předtím,než jsou doopravdy připravené,navíc občas selžou tam,kde by třeba jinak obstály,kdyby se jim umožnil trošku pomalejší vývoj...Člověk se nemůže zbavit představy,že kdyby se jaderné energie vyvíjela méně uspěchaně a méně jako vedlejší produkt vojenských aktivit,možná by si vedla lépe.
...nevypadá pravděpodobně,že by se podařilo naplnit proslulý slib učiněný v 60.letech,že jaderné energie jednoho dne bude „příliš levná,než aby stálo za to měřit její spotřebu“. Problém spočívá jednoduše v tom,že jaderné energie je technologie nevhodná pro ten vůbec nejvýznamnější z inovačních postupů: učení se praxí. Jelikož je každá jaderná elektrárna velká a drahá,ukázalo se,že nepůjde snižovat náklady pomocí experimentů. Z důvodu obrovské regulační houštiny...je nemožná i změna designu po zahájení konstrukce...S tímto přístupem nelze srazit náklady a zvýšit výkon u žádné technologie...Dodatečné bezpečnostní požadavky jadernou energii jednoduše změnily z velmi,velmi bezpečného systému na velmi,velmi velmi bezpečný systém. Nebo ji možná učinily méně bezpečnou. Podívejme se na katastrofu ve Fukušimě...Jednalo se o starý reaktor,který by byl odstavený...Kvůli potlačování expanze jaderné energetiky a její inovace způsobenému nákladnou a nadměrnou regulací zůstala Fukušima otevřená i po „datu spotřeby“,což snížilo bezpečnost...Když se rozjela spirála regulací,začaly se dokonce do projektů přidávat prvky předjímající změny pravidel,k nimž někdy ani nedošlo. Rozhodující bylo,že regulatorní prostředí přimělo stavitele jaderných elektráren upustit od praxe řešit nečekané problémy inovacemi prováděnými na místě,ze strachu,že by to vedlo k regulačnímu restartu,což by dále zvyšovalo náklady.
Řešením by evidentně bylo přetvořit jadernou energetiku v modulární systém s malými reaktory,jež se budou produkovat ve velkém na výrobních linkách...problém je,že...neexistuje žádný způsob,jak to urychlit,snad jen minimálně,takže náklady na certifikaci dopadají na malý reaktor tvrději.
Statistik Bjørn Lomborg - v knize pod názvem Falešný poplach - též vysvětluje,proč se zdražuje (a prodlužuje) výstavba jaderných elektráren: nekonstruují se standardizované jaderné bloky. Dokud elektřina do „mobilů“ teče - a nemrzneme (nedusíme se) v bytech,lze bojkotovat jádro beze hrozby státního převratu v některé zemi (EU). Atomofoby těší,že i věkem zkušený profesor Smil hodnotí jadernou energetiku - v knize Velké proměny (z roku 2021) - coby přežitou (strana 46): To,co se v 50.letech jevilo jako vysoce slibný začátek nového epochálního přechodu,se ukázalo být jen drahým startem silně defektní technologie na výrobu elektřiny. Realistické naděje na druhý začátek neexistují...Zítřka jaderné energetiky se hysterické šiky atomofobů obávat nemusí. A atomofobové především vědí,že žádné (závazné) referendum o jádru dosud neproběhlo (v EU),takže veřejné mínění lze naleptávat do soudného dne.
Nerozhodí severoatlantické atomofoby vývody někdejšího zeleného aktivisty M.Shellenbergera o jaderné energetice: coby pro planetu Zemi nejbezpečnějšího,nejlevnějšího a spolehlivého způsobu výroby elektřiny i tepla - oproti novodobým takzvaným obnovitelným energiím. V Epilogu knihy APOKALYPSA NEBUDE (psána v roce 2020) vyznání: jaderná energie je nesmrtelná. Eurokraty nevyděsí střízlivá prognóza,že dnešní jaderné elektrárny mohou fungovat při dobré údržbě i 100let. „Brusel“ nevykolejí to,že autor oné knihy - s podtitulem Proč nám škodí ekologický aktivismus - čtenářům připomíná,že jaderné reaktory neprodukují toliko elektřinu. (Zatím se potenciál teplárenství u jaderné energetiky důsledně tabuizuje.) M.Shellenberger připomněl i to,že vodík lze produkovat v jaderné elektrárně,ale v EU (v čele s Německem) se to připouští,jen pokud se bude dovážet z neunijní Ukrajiny.
Američan Shellenberger se možná octl na indexu „kacířů“,pokud nabourává i ekonomistické argumenty proti jaderné energii,jež si atomofobové lstivě osvojily (strany 182-): Je pravda,že nové jaderné elektrárny se budují se zpožděním a překračují náklady,ale to je u velkých stavebních projektů běžné...Vzhledem k tomu,že provoz jaderné elektrárny je relativně levný,význam překročení nákladů s postupem času klesá. Zejména pak při současném prodlužování životnosti jaderných elektráren ze 40let na 80... V převážně atomofobní (západní) Evropě se atomofilové stávají tolerovanou sektou. Jako v sedmdesátých letech (nomenklaturní) kádry v Československu musely odpřisáhnout Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti (po XIII.sjezdu KSČ),tak merit(echn)okraté v EU jsou prověřováni Poučením z kapitálově-inovačně neblahého rozvoje atomu (po i před havárií ve Fukušimě). Atomofobové se nemusí zpěčovat faktu,že nejspolehlivějšími generátory elektřiny jsou velké jaderné reaktory (Vaclav Smil: Jak svět doopravdy funguje),protože samy atomofilní experti vykalkulovaly,že se na ně „dotační ekonomika“ nejen EU nezmohne.
Náboženská zaslepenost evropských atomofobů vyústí - kdoví - v diktaturu atomového státu,včetně přísné internetové cenzury,pácháme-li sebevraždu odmítáním humánní jaderné energie. Jedině jaderná energie - vrchol technologické vyspělosti na planetě Zemi - dokáže pokrýt rostoucí spotřebu elektřiny ve všech koutech planety.