Zaručené právo na soudce zdeformovali i si uzurpovali samy soudci
Soudní Rozvrhy práce,jimiž soudci jsou vázáni,jsou obskurní dokumenty,nutno mít zato...Soudní oddělení (§ 40 Zákona o soudech a soudcích) mívají více předsedů senátů než senátů; senáty se skládají z více soudců než stanoví zákon; u některých soudů (skoro) každý soudce „zastupuje“ ostatní soudce (dokonce i asistenti a soudní úředníci); soudci (senáty) mají nápad třebas 120%,ač ho mají mít rovnoměrný; stěží lze vyčíst,kterému soudci který asistent asistuje; zároveň asistenti soudců mají svou agendu,ba širší než soudci; chybí specializovaná Soudní oddělení na některých soudech. Rozvrh práce leckterého soudu bývá textově nepřehledný - i obtížně čitelný,pokud některými soudy je napsán malým písmem - jako k parafování podstrčené smlouvy neb údaje na etiketách zboží. Rozvrh(y) práce (Rp) se také neustále mění (obvykle měsíčně),však kompletní Rp se některými soudy nezveřejňují (vždy),což není netristní obraz výkonu soudnictví v Česku. Soudy vydávané Rp také bývají objemné,i protože zahrnují zcela zbytné údaje (o údržbářích neb referentkách veřejných zakázek !!?).
Rozvrhy práce českých soudů umožňují velmi pravděpodobně skrytou manipulaci s takzvaným nápadem. V přítomnosti iluzivnost práva na „zákonného soudce“ demonstruje Kauza ČAPÍ HNÍZDO,pokud soudce Šott dle Rozvrhu práce Městského soudu v Praze od září 2022 nepředsedá Senátu 56T (soudkyně Hájková),ale má být soudcem odvolacím (5.Senát),přesto vynášel dvakrát (osvobozující) rozsudek prvního stupně !!! Je absurdní,aby se v průběhu projednávání ostře sledované kauzy změnil soudce (senát). Soudce Šott smí „povýšit“,ale mělo se tak stát až po vynesení rozsudku. A už vůbec neměl soudit znova,však (kdysi novelizovaný) § 42-2 Zákona o soudech a soudcích (ZSS) blamáž legalizuje. Blamáži lze předejít jen tím,že se Soudní oddělení přečísluje (naoko ustaví „nové“) - nebo rozpustí („zruší“).
Investigativní novináři se nepídí po tom,proč tolik politicky ožehavých obžalob (mimojiné kauza poslaneckých trafik) připadlo na nevelkém soudě pražského prvního obvodu zrovna soudkyni Heleně Králové (později přec kárné potrestané). Tak české soudy zaručené právo na „zákonného soudce“ za 30let potichu anulovaly,nutno se domnívat. Nu stávající (opětovný) Prezident Soudcovské unie - letitý expředseda mamutího Městského soudu v Praze (MěS) - v rozhlase pronesl,že lpění na právu na „zákonného soudce“ má za puntičkářství. Není náhoda,že Rozvrh práce MěS patří k těm,které jsou velmi (a zbytečně) objemné,obtížně čitelné a i nesrozumitelné. A především Rp MěS (i za nynějšího Předsedy soudu) ignoruje dikci § 42-1a ZSS: V rozvrhu práce soudu se zejména jmenovitě určují soudci tvořící senát... Transparentní složení každého soudního senátu je stěžejní součástí každého Rp,ale z Rozvrhu práce MěS není patrné,kdo senátům předsedá,kdo „přisedá“,kdo zastupuje,včetně Senátu 56T,což je projev dokonané svévole. Soudci obludně nesoudně zaměňují obsazení Soudního oddělení s při(roz)dělováním nápadu (§ 41-1 +§ 42-1d ZSS),tudíž podfuky na soudech „mají zelenou“. Exprezidenta Soudcovské unie (Daniela Zemanová) demonstruje soudy praktikovanou svévoli v knižním Komentáři ZSS (z roku 2022). Soudcovský stav v Česku je cele odpovědný za nynější neblahý stav,poněvadž Rozvrhy práce nevydávají soudní "funkcionáři" bez vědomí soud(kyň)ců a jejich volených Soudcovských rad.
Ústavní soud ČR (ÚS) je za onu soustavnou a záměrnou anarchii na soudech rovněž odpovědný. Naposledy ústavní tribunál zasáhl do soudní svévole v červnu 2016 (Nálezem pod značkou I.ÚS 2769/15) - s výkladem (bod 54.): ZSS funkci „řídícího předsedy senátu“ nezná. Rp funkci „řídícího předsedy senátu“ ani soudního oddělení nezná; pokud by ji znal,byla by v tomto pojetí protiústavní. ÚS přes sedmlet toleruje (vele)podfuky s nápadem na soudech - třeba pod záminkou "předčasnosti" stížnosti. A to i když Nejvyšší soud (NS) argumentačně „blábolil“ (bod 20. Nálezu pod značkou III.ÚS 3425/16: Rp pro rozhodné období kromě soudce zpravodaje neurčoval přesné složení senátu...) - operoval s týmž smyšleným řídícím předsedou senátu (vedle dalších „předsedů“ téhož senátu !),ale i „soudcem zpravodajem“ (slovy ÚS: ZSS druhou funkci též nezná). Táž exprezidenta Soudcovské unie - od loňska ústavní soudkyně ! - v onom knižním Komentáři totožné ignorování zákona ZSS ospravedlňuje (strany 8-9,27).
Obdobně zbaběle - jako ÚS - koná Evropský soud pro lidská práva. Stížnost v případu exekutora Grosama shledal opožděnou,přestože v prvním rozsudku (z června 2022) vyslovil: složení kárného senátu Nejvyššího správního soudu (NSS) neodpovídalo právu stěžovatele na nezávislý a nestranný soud,když o kárném provinění stěžovatele rozhodoval zvláštní senát NSS složený netransparentním způsobem a bez dostatečných záruk proti vnějším tlakům. Týž NSS,který popřel základní právo stěžovatele na zákonného soudce (citovaný Nález I.ÚS 2769/15). Dodnes tak i oba české nejvyšší soudy - bez povšimnutí zpravodajskými médii - ignorují vyhlášené zákony,pokud zavedly,že Soudním oddělením je každý soudce - a za jakékoli personální patálie na soudě se Rozvrh práce "mění". Na (nej)vyšších soudech se také nápad nepřiděluje senátům,ale jeho soudcům („zpravodajům“),i proto změny Rp jsou časté a podfuky nesnadno vystopovatelné. ZSS předvídá,že nápad se bude přidělovat Soudnímu oddělení (senátům),nikoli jednotlivým soudcům,jinak by pozbyly smyslu (stačily by týmy na soudech). Soudním oddělením na N(S)S může být jen soudní senát(y) neb soudní kolegium. Jenže v příkrém nesouladu se Soudním řádem správním (SŘS),ale i ZSS,jsou běžně ustavovány senáty se třemi «předsedy» !!!!! Zákon o soudech a soudcích,ani § 16 SŘS,nelze vyložit tak,že Předseda N(S)S či některý jeho jiný orgán může stanovit počet soudců v senátě i počet předsedů senátů,jak se zrovna někomu hodí. Ústavní soudkyně Zemanová v tomtéž knižním Komentáři ignorování jednoznačné dikce zákona ZSS soudy rovněž neospravedlnitelně obhajuje (strany 46-47): V jednotlivých soudních odděleních může působit více soudců,než kolik jich vyžaduje zákonem stanovené složení senátu...v případě vícečlenného...musí být od počátku zřejmé,v jakém složení bude senát rozhodovat...!!!!
Letitá «tradice» nezákonné organizace práce na soudě pokračuje přes nástupnické výměny v čele N(S)S. Uvádím,že podle platného a účinného rozvrhu práce má 2.senát celkem pět členů...: šíleně zní písemná odpověď vrcholného představitele NSS z dubna 2023. Není-li odezva NSS postižena šílenstvím,pak je veskrze arogantní,poněvadž od počátku účinnosti SŘS (2003) tříčlenné senáty NSS se mají skládat samozřejmě ze tří soudců,nikoli 2,3 či 5. Někteří experti sice šíří dezinformaci (L.Potěšil v publikaci Kasační stížnost - z roku 2022),že novela SŘS stanovila u NSS pětičlenné senáty...Právníci popletení soudci,včetně citované D.Zemanové,zaměňují SŘS s Jednacím řádem NSS,který není zákonem. Již za někdejšího vedení NSS JUDr.Baxou (D.Zemanová byla soudkyní NSS též) se místo tříčlenného senátu ustavil i pětičlenný (číslo 1) - a se čtyřmi «předsedy» !!!!! NS není pozadu ve svévoli,pokud jeho Rozvrh práce dlouhodobě ustavuje tříčlenné senáty s pěti «předsedy»,včetně Senátu 30Cdo,jehož člen - soudce Simon - se ucházel o funkci ústavního soudce. D.Zemanová nepostrádá lstivou odpověď na svévoli NS (strana 27 již citovaného Komentáře ZSS): Specifickou funkcí vyskytující se v rámci našeho soudnictví pouze u NS je funkce řídícího př.senátu,kterou definuje čl.4-1 JŘNS. Stanoví ho rozvrh práce v případě,že je v senátě více př.senátů...Stávající Předseda Nejvyššího správního soudu (K.Šimka: bývalý kolega D.Zemanové) se nemusí obávat kárného postihu,když kárný soud je neodlučnou součástí NSS a „nadřízené“ tribunály rozhodují zbaběle.
Zjevné popření vůle zákonodárce (=lidu) prezentoval v knižním Komentáři SŘS (z roku 2019) - dříve než D.Zemanová - soudce NSS Kühn - od loňského prosince taktéž ústavní soudce. Soudce nejen obhajuje faktické nahrazení role předsedy senátu "soudcem zpravodajem",ale právě i svévolné ustavování 3člených senátů z více předsedů i soudců. Soudce NS K.Svoboda v publikaci Opravné prostředky (z roku 2020) nehoráznou svévoli Rozvrhu práce Nejvyššího soudu neobhajuje (mlčí o Rp). Avšak v pasáži týkající se Žaloby pro zmatečnost se vlastně vysmívá účastníkům soudního procesu – nesoudnými slovy: Nesprávné obsazení soudu nelze pokládat za natolik zásadní pochybení,pro které by rozhodnutí nemělo jako exekuční titul obstát...A ještě napadání libovůle v obsazení Soudního oddělení Žalobou pro zmatečnost české soudy vychytrale maří. A to i za pomoci formalistního výkladu NS,že Žaloba pro zmatečnost je nepřípustná po „miniřízení“. Přitom soudní procesy se skládají z „miniřízení“,přičemž od prvního přidělení opravného prostředku se odvíjí všechny ostatní. Pokud na počátku procesu dojde k machinaci s nápadem,pak už bez kasace rozhodnutí nelze podfuk napravit. Soudcovský stav v Česku - vědom si svévolné praxe na soudech - je trestně odpovědný za nynější deformaci Rozvrhů práce.
Nelze nemít zato,že české soudnictví dospělo do zvráceného stavu: nikoli účastníci procesů požívají zaručeného práva na „zákonného soudce“,nýbrž samy soudci. Soudci se soudí nejen o své horentní platy (a příplatky),ale nově s Předsedy soudů o správnosti svého přeřazení na soudě dle Rozvrhu práce (IV.ÚS 2058/22) !!!! A od loňska JUDr.Baxa „vévodí“ Ústavnímu soudu ČR: deset let české soudy mohou páchat rafinované podfuky se svými obskurními Rp. Jeden z pachatelů svévolné praxe na soudech je nepochybně jejich spiklencem. Zda je náhoda,že D.Zemanová a Z.Kühn se stali ústavními soudci v jednom roce,lze spekulovat. Možná až odejdou z ÚS,tak Rozvrhy práce budou překonaným „institutem“.