Kauza RATH ostudně větvovitě pokračuje
Exšéf českých lékařů (ČLK) byl propuštěn (předčasně) z vězení (až po dalších vánocích nedobrovolně strávených za mřížemi na erární matraci),což vzbudilo jistou pozornost (médií). V lednu Krajský soud v Brně řešil otázku,zda se odsouzený David Rath „dostatečně“ napravil,resp. zda žil ve vězení slušně. Jenže proces s bývalým (i) Hejtmanem kraje nadále pokračuje „druhou větví“. A to měl být hlavní důvod,proč nemělo dojít k brzkému propuštění. MUDr.Rath je stíhán pro obdobný zločin !!! A nelze nepředpokládat,že se s rozsudkem „v další větvi středočeské korupce“ bude nucen vrátit do vězení.
Bez ohledu nato,zda odsouzení (i) exministra bylo správné,přičemž (už) od případu Kájínek soudům nelze příliš důvěřovat,tak Kauza Rath demonstruje obludnou nesoudnost české justice. Davidu Rathovi totiž byla uložena 10miliónová pokuta,ač mu mohl být sebrán majetek. Pražské soudy pošlou obviněného do vězení,ale zároveň očekávají,že za mřížemi bude provádět transakce,aby pokutu za(s)platil. Soudci mus(í)eli vědět od policie o majetkových poměrech pana Ratha. Obžalovaný doslova bývá „vysvlečen“ trestními orgány. Kauza Rath se tak ocitla v začarovaném kruhu,tedy i soudnictví nemůže být důvěryhodné. Populisté o to hlasitěji smějí volat po justici bez procesních vytáček a pink-ponku.
Lze mít zato,že vězením potrestaní veřejní (ústavní) činitelé by neměli být propouštěni předčasně. Soudy by vůbec neměly zasahovat do vězeňského režimu po pravomocném odsouzení. Od toho tu je vězeňská správa a také ombudsman. Je bizarní,aby neodpykání si vězeňského trestu umožňovali soudci a státní zástupci. Má se udělit milost (§ 366 a následující TŘ). Na jednu stranu může bujet korupce,pokud se po odsouzení licituje o (ne)setrvání ve vězení - na druhé si soudci a státní zástupci mohou s odsouzeným vyřizovat účty. Nelze nemít zato,že soudci by neměly být rovněž úředníky a vyzývat odsouzené k nástupu do věznice (§ 321 TŘ). To musí zvládnout jak Státní zastupitelství,tak vězeňská správa. Soudcům to však nevadí,ač jinak vehementně usilují o odklony soudních agend. Soudy tak mohou vykazovat vyšší činnost,přičemž za administrativní práci soudci pobírají nemalý plat a za mnohem menší jim podřízení soudní úředníci kvazisoudí. Avšak zákonodárce ani žádná vláda neuvažuje ani o tom,že by nebagatelní trestní kauzy byly dány (zpět) do příslušnosti krajských soudů,ne-li „politické“ do pravomoci Nejvyššího soudu,samozřejmě bez možnosti odvolání. V Česku nejsou zavedeny poroty pro velké kauzy,takže intrikám justiční mafie není vystaven val. Vždyť Trestní řád je také přehlcen „svobodami“ státního zástupce podat stížnost,ale i dovolání,dokonce v součinnosti se soudem fakticky po lhůtě. A média - hlídací psi demokracie - „díky“ neveřejnému zasedání (o předčasném propuštění) se musí spoléhat na informace cenzurované státními zástupci (a soudci).