Normalizace české justice rozjetá
Justice dokáže omračovat veřejnost tloušťkou (stohy) soudního spisu či rekordy v délce vynášení rozsudku. Česká média - i veřejnoprávní -,přehlíží,že soudce Šott v kauze ČAPÍ HNÍZDO předem oznámil,že lhůtu k vyhotovení rozsudku má 3měsíční. Trestní rozsudek přitom má být sepsán do dvaceti pracovních dnů,vyjadřuje § 129-3b Trestního řádu (TŘ). Obdržet (pravomocný) rozsudek včas je součástí spravedlivého procesu. Justice v Česku sofistikovaně zneužívá obstarožního TŘ: z roku 1961,kdy digitální záznamníky byly scifi a zapisovatelky tak nenahraditelné. Novináři skandalizující Babiše a Agrofert pomíjí,že v době digitální nelze psát rozsudek déle než měsíc: už pro jeho přečtení v jednací síni musí být (skoro) hotový. (Naformátování a vytištění textu rozsudku za současných technologií samozřejmě není práce na více než den.)
Každý státní zástupce jistě by měl být způsobilý porozumět vyhlášenému (přečtenému) rozsudku,aby uvážil odvolání rychle. Média čerstvě informují,že po nějakém 3/4 roce od vyhlášení rozsudku v kauze ČAPÍ HNÍZDO státní zástupce Šaroch podal „blanketní“ odvolání (,protože se mu nelíbí odůvodnění rozsudku). Státní zastupitelství v Česku netoliko nemusí podat odvolání v patřičné lhůtě již od dne vyhlášení rozsudku (§ 248-1 TŘ),ale i TŘ implicitně dovoluje podat neúplné odvolání v osmi dnech po doručení rozsudku (§ 249-1 TŘ). Nedošlo vlastně k podání odvolání,nýbrž k oznámení,že tak státní zástupce Šaroch učiní. Justice v Česku se zvrhla v nechvalnou inkvizici. Nejde jenom o popotahování poslance a miliardáře Babiše,ale i Jany (Majerové) Nagyové,která nepožív(ala)á žádné imunity a neschovala majetek do svěřenského fondu. Mučení a trest smrti jsou zakázány,ale doživotní stíhání je legitimní i legální. Vydávání pitomých rozsudků není kárně postižitelné a odvolací (kasační) soudy zdánlivě vykazují chvályhodnou práci. Soudy a soudci jsou opět hbitým vykonavatelem nekalých záměrů „prokuratury“ a jejího zákulisí. Nu žádný vrcholný soudce se neozval,ač státní zástupce Šaroch předstírá podání odvolání - ještě v neprospěch obžalovaných v natolik protahované kauze. Není rovněž referováno,že by Městskému státnímu zastupitelství v Praze byla dána lhůta k doplnění podaného odvolání (§ 249-1 TŘ). Jako se u soudů anuluje úkol vyhotovit rozsudek rychle - a podivně se prodlužují lhůty (§ 129-3,4 TŘ)-,tak státní zástupci si samy stanoví čas,kdy podají (úplné) odvolání. Čeští novináři - pro svou neznalost TŘ - obludně nesoudnou praxi justice přiživují.
Aparát novodobé inkvizice těží i z prvotně odsuzujících rozsudků. Zdržovat doručení stejnopisu rozsudku a oddalovat tím konec procesu je hodnotnou protislužbou za vykoupení se obžalovaného. Inkvizice v Česku možná vybírá od obžalovaných „výpalné“...Medializovanou je zvůle brněnského soudce Novotného,který nakonec nebyl jmenován Místopředsedou (trestního úseku) Krajského soudu v Brně,aniž by bylo prošetřeno nabízející se podezření na systematickou korupci. Případů záměrné nečinnosti (soudce „nebyl schopen“ vyhotovit písemné vyhotovení rozsudku) je pravděpodobně mnohem více v Česku,ale za zdi přísně střežených soudních paláců informace o nich stěží proniknou. Kupříkladu táhnoucí se proces s českobudějovickými manažery bývalých Pozemních staveb (16 T 12/2014): druhý rozsudek byl vyhlášen po téměř 4letech od prvního zrušeného (po nejméně 9letech stíhání) !!? Odsuzující rozsudek se časem překlápí v osvobozující,ale již bez povšimnutí i seriózními médii. Krajské soudy se totiž nechlubí,že bylo jimi rozhodnuto definitivně ve složité kauze. Ministerská Vyhláška o zveřejňování soudních rozhodnutí (403/2022 Sb.) to nezmění: bude jich publikováno velmi málo.
Bez adekvátní hlubší změny Trestního řádu se emancipovaná inkvizice v Česku upevní: lhůta pro podání odvolání státním zástupcem musí být neměnná - napadat jen odůvodnění rozsudku musí být nepřípustné (analogie § 202-3 Občanského soudního řádu) - a odvolání by smělo podat jen státní zastupitelství vyššího stupně...