Náramky na pokyn soudců pozdě
Stát musel mnoho let usilovat o nejmodernější zabezpečení výkonu trestu domácího vězení. Elektronické náramky mohl objednat až po pěti letech od vyhlášení nového Trestního zákoníku,protože veřejné zakázky jsou procedurálně i časově náročné. Tristnější je však to,že soudci možnost domácího vězení pro obviněné ignorovali,se zdůvodněním (naposledy nejvyšší představitel Soudcovské unie),že nemají důvěru v kontrolu takto potrestaných a vazebně stíhaných úředníky Probační a mediační služby. Nelze to přijmout za soudné zdůvodnění maření způsobu trestání: soudy by mohly stejně tak říkat,že nemohou odsuzovat za mříže,když jsou věznice přeplněné,vězeňská stráž i sociálně-psychologičtí pracovníci v podstavu a tím možnosti nápravy ztíženy. Navíc soudy mají za úkol aplikovat zákony a postupovat dle nich: pokud trestní řád dává soudu kompetenci upravovat i změnit vykonávaný trest domácího vězení (§§ 334e,g),tak nebylo a není důvodu takové tresty neukládat. Trestní zákony soudcům nedávají kompetenci zpochybňovat účinnost trestů,kontrolu výkonu trestů či kritizovat výkon vězeňství výkonnou mocí,jinak než v parlamentních volbách,co by občané. Kapacitně přetížené káznice a rozbourané životy kvůli věznění za mřížemi jsou právě důsledkem nesoudnosti soudců,nikoli dosavadní absence elektronického kontrolního systému domácího vězení. A kdo napraví kolektivní dalekosáhlé pochybení soudců a soudkyň,když nejde o kárné provinění nikoho ? V budoucnu prezident republiky další nutně rozsáhlou amnestií.