Soud(kyně)ce s diktafonem v ruce neznamená vládu práva
§ 40 OSŘ zní: Úkony, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování nebo vyhlašuje rozhodnutí, se zaznamenávají ve formě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu... Záznam se uchovává na trvalém nosiči dat, který je součástí spisu. Není-li pořízení záznamu možné nebo stanoví-li tak zákon, sepisuje se o úkonech,...protokol. Soud může rozhodnout, že bude současně s pořízením záznamu sepsán o úkonu protokol... V případě rozporu protokolu a záznamu má přednost záznam... Přepis záznamu nebo jeho části se pořídí, pokud tak ze závažných důvodů určí soud. Přepis záznamu nebo jeho části se pořídí vždy, je-li podán řádný nebo mimořádný opravný prostředek ve věci samé... § 49-13 SŘS zní podobně: Jednání a další úkony, při nichž soud jedná s účastníky nebo provádí dokazování, se zaznamenávají ve formě záznamu. Záznam se uchovává na trvalém nosiči dat, který je součástí spisu. Není-li pořízení záznamu možné nebo stanoví-li tak zákon, sepisuje se o úkonech, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování, nebo vyhlašuje rozhodnutí, protokol. Soud může určit, že bude současně s pořízením záznamu sepsán o úkonu protokol... §§ 55,55a,55b v druhém oddílu hlavy třetí TŘ zní: Nestanoví-li zákon jinak, o každém úkonu trestního řízení se sepíše, a to zpravidla při úkonu nebo bezprostředně po něm, protokol...Za správnost protokolu odpovídá ten, kdo úkon provedl... K zachycení průběhu úkonu lze podle potřeby využít i těsnopisného zápisu, který se pak spolu s přepisem do obyčejného písma připojí k protokolu, případně zvukového nebo obrazového záznamu, anebo i jiného vhodného prostředku. Je-li při provádění úkonu využito videokonferenčního zařízení, pořizuje se zvukový a obrazový záznam vždy...Technický nosič záznamu se připojí ke spisu nebo se ve spise uvede, kde je uložen. O průběhu hlavního líčení je, nerozhodne-li z důležitých důvodů předseda senátu jinak, pořizován zvukový záznam...Výpovědi osob, které již byly vyslechnuty, se do protokolu o hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání zapisují jen potud, pokud obsahují odchylky nebo dodatky k dřívějším výpovědím nebo vysvětlením. Státní zástupce nebo obviněný mohou žádat, aby výpověď učiněná v řízení před soudem nebo její část byla doslovně zaprotokolována; předseda senátu takové žádosti vyhoví, pokud předmětem výpovědi není jen opakování toho, co je již zachyceno v protokolu. Protokol o hlavním líčení nebo veřejném zasedání není třeba písemně vyhotovovat, jestliže obviněný a státní zástupce prohlásí, že se vzdávají opravného prostředku proti rozhodnutí a na písemném vyhotovení protokolu o hlavním líčení nebo veřejném zasedání netrvají, anebo žádná z oprávněných osob nepodá opravný prostředek a rozhodnutí nabude právní moci... V řízení před soudem odpovídá za správnost a úplnost protokolace vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník, pokud byl přibrán jako zapisovatel. Zvukový záznam se uchovává na nosiči informací spolu se spisem, a není-li jeho připojení ke spisu možné, poznamená se do protokolu nebo stručného záznamu místo jeho uložení. Výmaz zvukového záznamu nelze provést před skartací spisu. Provádí-li se úkon mimo budovu soudu a zvukový záznam nelze pořídit, přibere se k úkonu zapisovatel a předseda senátu mu protokol diktuje...
V červnu Česká televize vysílala reportáž,že české soudy ani po devíti letech většinou nepořizují zvukové záznamy z ústních jednání. Na Obvodním soudě Prahy 2,u něhož se soudí osoby (z celé republiky) poškozené právě soudy s Ministerstvem spravedlnosti,jsou prý vybaveny jen dvě jednací síně. Za devět let byly procesní řády novelizovány mnohokrát,přičemž soudci trvají na jejich dodržování stranami řízení v okamžiku účinnosti novel (například povinnost užívání datových schránek,resp.doručovací adresy),ale samy soudci jednu novelu sveřepě ignorují. Prý Ministerstvo spravedlnosti má vykonat zákon,nikoli soudci a soudy. Soudcovský stav neustále hlásá právo být nezávislý na výkonné moci,ale není ochoten podřídit se vůli zákonodárce,který jasně definuje jejich úkol. Pokud snad vedení českých soudů neví,co zákon rozumí záznamovým zařízením,pak je to samozřejmě tristní. Dosavadní praxe soudů o tom vypovídá. Vždyť soudní síně jsou vybaveny kamerami,ale nebyly pořízeny za účelem zaznamenávání líčení,ale "šmírování". Kamery jsou totiž namířeny tak,že jimi lze kupříkladu číst z listin jedné strany řízení,což není neostudné počínání soudů. Soudce nemůže omlouvat to,že státní správa soudů,jimi obsazovaná (soudní funkcionáři za nemalé platy),má zajišťovat chod soudů technicky a organizačně. Každý soudce čerpá nemalé funkční požitky,aby si obstaral diktafon,když ne rovnou přenosnou kameru. Ani Soudcovská unie,bez ohledu nato kolik soudců je jejími členy,však nese přívlastek soudcovská,se nepokusila zařídit realizaci procesního řádu dodatečně. Mlčí... Soudcovský stav nevypsal zakázku na dodání aspoň diktafonů,ač zvuk lze pořídit i mobilem neb empétrojkou,nýbrž arogantně maří zákon,jímž je vázán. Jsou dokonce soudci,kteří na počátku jednání nesdělí,že nebude pořízen (digitální) záznam: i takové arogance jsou soudci schopni. Přítomní sice vidí soudce,jak si přidržuje diktafon,ale on ho používá pro zákonem nestanovený účel !!! Někteří nesoudní soudci devět let se svým diktafonem nepořizují záznam,ale diktují si do něj "protokol". Přitom buď se pořizuje záznam,anebo sepisuje protokol. Zvukové zaznamenávání je vždy záznamem. Zaznamenávání jen nějakého úseku soudního jednání,natož jenom soudcovského hlasu,není však protokolem,ale podvodným konáním. Samozřejmě diktafon by měl mít každý soudce jako pracovní nástroj,nikoli ne. Jako řemeslník či dělník má (své) pracovní nástroje (pila,dláto,lžíce,atp.),tak soudci a soudkyně musí mít u sebe diktafon,když se octnou v přítomnosti stran řízení. Nechápe-li to český soudcovský stav,tak je soudnictví v Česku vykonáváno soudci nezpůsobilými výkonu funkce.
Žádný soudce nesmí obcházet zákon,tedy nemůže aplikovat větu procesního řádu (Není-li pořízení záznamu možné...) tak,že si diktafon nezajistím individuálně ani kolektivně. Není v zákoně žádná obezlička,že soud nemusí pořizovat záznam,když to není možné. Každý soudce musí vědět o rozdílu mezi výrazy možný,nemožný- jinak řečeno: nemožné je pořízení záznamu tehdy,když úkon se provádí mimo třeba jednací síň, či soudce "diktafon" naneštěstí zrovna zapomněl "v šuplíku". Všechny tři procesní řády totiž zahrnují i sousloví - stanoví-li tak zákon, nestanoví-li zákon jinak -,které právě vylučují svévoli v nepořizování záznamů (Provádí-li se úkon mimo budovu soudu a zvukový záznam nelze pořídit, přibere se k úkonu zapisovatel a předseda senátu mu protokol diktuje...). A ještě věta procesního řádu - Přepis záznamu...se pořídí, pokud tak ze závažných důvodů určí soud - je soudci aplikována natolik paušálně,že výsledkem jsou přetékající spisy a stohy spisů. I když soudy jsou digitalizovány a najde se soudce a soud,který záznam pořídí,tak se záznamy běžně přepisují za vysokých personálních a časových nákladů. Za stavu české justice,kdy odvolávání se dotčených stran řízení a následný pink-ponk jsou běžné,tak spisy soudu ještě více bobtnají,až se musí převážet dodávkami. I když po devíti letech ministerstvo vypsalo hromadnou zakázku na záznamová zařízení,tak soudci možná i po jejich vybavení soudních síní,hodlají nadále vše přepisovat. Mnozí soudci totiž - spolu s advokáty - zaměňují přepis za protokol. Jsou podávány stížnosti na nepřesnou "protokolaci" v důsledku "nekvalitního" diktafonu,ač stížnost by měla směřovat na podvodné zkratkovité zaznamenávání jednání diktafonem. Soudce či předsedající nemůže sám protokolovat (diktovat na svůj diktafon). Zaznamenávání nebylo zavedeno toliko pro transparentnost ústního slyšení,ale i kvůli problému nedostatku zapisovatelů. Soudce,který předstírá,že je zapisovatelem,tak podvádí rovněž. Právě i vážení advokáti,kteří nemilují tlusté spisy,na rozdíl od soudců,kteří tlusto(s)pis považují za ukazatel pracnosti napadlého případu,přistupují na zastaralý způsob protokolaci,přičemž přepis záznamu bývá trojnásobně delší. Nelze se divit obhájcům,když českým soudcům nelze důvěřovat,stížnosti jsou házeny do koše a "technický nosič" je snadněji ztratitelný než složka papírů. "Digitální" novela soudních řádů je soudci mařena.
Jsou v Česku důvody,aby soudci,kteří nepořizují ani zvukové záznamy,čelili kárnému stíhání ?? Lze mít zato,že ano,poněvadž soudce může motivovat ke změně chování peněžní sankce,ale i hrozba svlečení z taláru. Stovky soudců by asi po skoro dekádě trvajícího maření vůle zákonodárce muselo být potrestáno kárným senátem Nejvyššího správního soudu. Začnou být vybíráni a jmenováni takoví soudci,kteří s paměťovým diskem v (pevném) diktafonu nebudou "protokolovat",ale soudně soudit ?! Nevyhodí Ministerstvo spravedlnosti veřejné prostředky na modernizaci jednacích síní zbytečně,když soudcovský stav soudí nesoudně ?!!