Červená soudům za kauzu trenýrky
Vnikne-li někdo bez poškození zabezpečovací techniky i jiných překážek vstupu do střeženého objektu (hlavy) státu,včetně střechy,mělo by mu být poděkováno za odhalení díry v jeho zabezpečení. Skupina ZTOHOVEN se díku nedočkala,asi protože prezidentskou standardu na střeše Pražského hradu vyměnila v září 2015 za nelichotivé rudé trenýrky, co by nápadně medializovaný politický protest. Jeden z později státním zastupitelstvím obviněný (trestné činy výtržnictví, poškozování cizí věci a krádeže) se nedočkal konce protahovaného monstrprocesu před českými soudy (dva roky). Prvoinstanční soudkyně Šárka Šantorová totiž (trojici) ZTOHOVEN nejdříve dvakrát osvobodila, s tím že nejde o trestný čin, ale odvolací soudkyně Brázdilová ji přikázala, aby vynesla odsuzující verdikt. V dubnu 2017 Obvodní soud Prahy 1 potřetí Davidu Honsovi (alias Roman Týc) a Matěji Hájkovi vyměřil půlroční podmínky,proti kterým se neodvolali,ale odvolací soud musel řešit odvolání státního zástupce a Hradu, kterým se nelíbilo, jak prvoinstanční soud stanovil způsobenou škodu (63 tisíc korun: 55 tisíc z poškození střechy a dalších 8400 korun jako hodnotu vlajky). Pražský hrad navíc chtěl dalších 310 tisíc korun, co by náhradu nemajetkové újmy: Byla poškozena Česká republika, její symbolika a státnost, odůvodňoval požadavek právník Hradu Marek Nespala. Soudkyně Šárka Šantorová totiž nemajetkovou újmu odmítla a cenu za vlajku navíc snížila kvůli jejímu opotřebení z požadovaných 33 tisíc korun na čtvrtinu. Městský soud v Praze a táž soudkyně Brázdilová tedy posuzovala,zda znalecký posudek o stavu vlajky i životnosti vlajek je správný. Zase před českým soudem rozhodoval znalec,ač tentokrát ve prospěch obviněných členů ZTOHOVEN. Před odvolacím soudem se už vůbec neřešilo,zda šlo o přípustnou svobodu projevu,jíž Hrad mohl a směl zabránit,kdyby objekt byl řádně střežen. Soudkyně Šantorová v předchozích osvobozujících rozsudcích shledala, že skutečně došlo k poškození cizí věci, ale to nedosáhlo intenzity trestného činu,nýbrž přestupku: Rozhodnutím o trestní odpovědnosti obžalovaných v rámci trestního zákona by mohl vzniknout nebezpečný precedent hraničící s totalitními režimy omezujícími svobodu slova a politický názor. Odvolací soudkyně Brázdilová ústavněprávní interpretaci případu ignorovala slovy: Těžko lze připustit, aby svobodou projevu bylo možno ospravedlnit zásah do oprávněných práv jiné osoby. Eva Brázdilová nepochybně postrádá odpovídající úroveň soudkyně KS,když dodala: Pražský hrad je symbolem svrchovanosti českého národa a prezidentská standarta symbolem státnosti. Zásah proti těmto symbolům provázený jejich odcizením lze stěží považovat za čistý demokratický projev názoru bez vyvození odpovědnosti. Nic na tom nemění,pokud odvolací soud zamítl návrh na udělení peněžitého trestu i návrh na vydání zadostiučinění v penězích. Krajský soud nejenže nepokáral Hrad,že si státní organizace naříká na morální újmu,ale i opakovaně ignoroval Zákon o užívání státních symbolů (352/01 Sb.),jenž jasně vyjadřuje (§ 13): Přestupku se dopustí ten, kdo úmyslně poškodí, zneužije nebo hrubě zneváží státní symbol České republiky - za přestupek lze uložit pokutu do 10 000 Kč. Městský soud v Praze zdůvodnil výrok tak,že uložený pravomocný trest je i formou morální satisfakce,jenž se jeví jako zásadní a plně reparující. Nesoudný Městský soud v Praze donutil prvostupňový soud vést trestní řízení a ještě svým rozhodováním okradl „stát“ o pokutu,výslovně definovanou před 16 lety vyhlášeným zákonem. Soudkyně Brázdilová je zodpovědná za neopodstatněný zdlouhavý monstrproces,i protože ignorovala ustanovení 307 Trestního řádu : nezastavila podmíněně trestní stíhání,když ZTOHOVEN projevil vůli nahradit škodu. Je nabíledni otázkou,zda by v některých věcech mělo být dovoleno podání odvolání státním zástupcem,natož ČR,když státní zástupce by měl respektovat výklad zákona i hodnocení skutku (prvostupňovým) soudem. V případu ZTOHOVEN by odpověď měla být kladná,už jenom protože průtah v procesu nastal,tedy bylo porušeno ústavní právo (článek 38 LZPS). Trenýrková kauza je odstrašujícím příkladem sveřepé arogance a polovzdělanosti českých soudců,jež má za následek omezování ústavních práv a svobod,ba popření právních principů.
Nejen ona soudní ukazuje,jak českému soudnictví chybí poroty,když by každý zrušený rozsudek mělo následovat ustavení poroty z vybraného obyvatelstva,pokud by neměly rozhodovat o připuštění obžaloby vůbec. Klopotně připravovaný nový Trestní řád však se soudními porotami nepočítá,ač pomalost až nehybnost justice je stěžejním důvodem pro zavedení porotního soudnictví. V Česku soudní senáty ztrácejí smysl i cíl nejméně 20 let,včetně přísedících,když většinou rozhoduje jeden soudce,ba senát nemusí hlasovat jednomyslně. Ze senátů a jejich předsedů se jenom vyvinuly lépe placené funkce soudců,na úkor přísedících,ale i platově nedoceněných soudních úředníků. Kdyby po sametovém převratu byly obnoveny porotní soudy,tak by Kájínek nebyl omilostněným doživotním vězněm. Možná by také nebyl zatěžován Nejvyšší soud dovoláními a věznice nebyly přeplněné. I v Rakousku,s nímž nás pojí dlouhá historie,rozhodují o vině poroty. Poroty patří do 21.století,akorát to nevíme.