Ilona Přibylová

DENÍČEK KLASICKÉHO PEJSKAŘE                        9.1.2018

Když se rozhodnete pořídit si štěně, vždy si to malujrte. Je jedno, jestli máte prvního nebo púatnáctého psa, stejně si říkáte, že tentokrát užř všechno uděláte jinak a správně. Já jsem rozhodně nebyla vyjímka. Ačkoli muj puvodní pejsek kniíračka bRIKETA,  celkem poslozchala steujně byli věci, které jsme nikdy neodbourali. Kdykoli viděla mrtvou rybu nebo něco podobně smrdutého, vyválela se v tom a nebylo síly která by jkí v tom zabránila.

Z nějakého duvodu jsem byla přesvědčená, že u mého dalšíhgo psa bude ta výchova jiná a stpoprocentní. a UPLNĚ NEPOCHOPITELNĚ JSEM O TOM BYLA  přesvědčená i poté, co jsem si rozhodla si přivést domu krále zločincu, křížence setra a českého strakatého psa, Zpětně si říkám, že jsem si už tehdy mohla být jistá, že to neproběhne tak hladce, a měla jsem se rovnou předobjednat na cvičák na příštích patnáct let. Anebo si nasdtěhovat trenérku rovnou domu.- Ale já ne. Já si představovala,. jak budem bok po boku s mým štěňátkem oblažovat plzenské náměstín naší krásou. On chodí bez vodítka, je přece rozumný a perfektně zvládá chuzi u nohy. Já jsem krásná a hubená, protože chodím deně po parku zalitém sluncem.

Střih realita o rok později. Leje jako z konve. už pátáý den za sebou a já přemýšlím, jestli bude lepší se oběsit nebo zastřelit. Jdeme opravdu bok po boku po náměstí., Nevypadá to ale uplně dobře, protože střídavě táhne Brok mně a střídavě já jeho odtahujzuu od holubu které se zrovna rozhodl ulovit. povel u nohy zná ale je mu to jedno. Jako momentálnmě asi všechno, vrxchol puberty,. Mumlám si pro sebe, že hje fakt uplněj kretén, že ještě jednou poletí za tím psem, i když mu to zakážu tak at si mně nepřeje. Je mu to jedno stejně asi jako ta chuze u nohy.

Pravda že jsem hubená. Kdo by měl čas a pomyščlení na jídlo. Ty chvilky mezi zběsilým úprkem do parku a vyčerpaným uklidem po tom malén neřádovi trácvím většinou s mokrým hadrem na hlavě. Nebo třeba mícháním drinku, který by mně alespoň na chvilku uvrhnul do latergie a zapomění. O kráse ani mluvit nemusím. Možná se někde uvnitř skrývá, ale po nánosy bahna aa VRÁSEK JÍ SOTVA SPATŘÍTE.

Člověk si prostě tyhle věšcoi zkrátka představuje jinak. Mé představy vzali za své naštěstí hodně rychlem, vlastně už v okamžiku když jsme si pro BRoka přijeli. Všechna ostatní štěňátka běhala a nafala, Brok jakožto správný ředitel zeměkoule, ležel na gaučíku a pozoroval nás. Potéb se nechal milostivě odnést do auta, kde okamžitě usnul. Kdepak stýskání po mamince nebo sourozencích. No a jakmile dorazil domu, jak se plnit své poslání, ničení vesmíru a především lidstva.

Z našeho bytu se mu podařilo udělat kulničku na dříví během pul hodiny. Ale nebojte se. Ale pokud štěně trprv plánujete tak vězte, že se vaše představy sice tak uplně nevyplní, ale u spousty věcí je realita, nakonec daleko předčí. Až se vám dropek prvně schoulí do náruče a usne, až začne slyšet na své jméno, až vyrazíte na první počřádný výlet. Za tyhle zážitky ty obrovské nervy občas stojí.

A nebo že bychom vám my, prostřelí pejskaři jen lhali a snažili se klzanařit dalších do svých řad, abychom v tom nebyli sami?

SNÍH PETŘE COŽPAK SI NEVZPOMÍNÁŠ?

Dává mi tím totiž najevo, jak je obětavý a galantní protože ví, že nemákm ráda uragán ani déšť, respektive nemají ho rádi moje vlasy,. Když je mám rovné tak se zkudrnatí. A když mám vytvořené vlny, tak se natáhnou a jsou rovné. Proto se dobrovolně hlásí, že na procházku jdou dnes kluci.

Na mně pak je mrknout na teploměr a podle toho, co mi sdělí ho obléknout. Aby bylo jasno myslím psa., muž se naštěstíb obléká sám. i když mu občas vnutím kulicha, to je maximum ustupek. Jinak mně příšerně štve tím, že i v těch nejkrutějších mrazech má ruce bez rukavic jak kamínka a bundu věčně rozepnutou, taktéž koščili pod ní na dva knofláíčky. Slovo šála nezná ani on, ani jeho šatní skřín. Na konto toho razím teorii, že lidé by se měli dávat dohropmady podle toho, vztahu k zimě a teplu. teprve to je ta správná chemie ve vztahu. jsme zioufalá dvojice zkrátka jsme se neměli potkat. V bytě mám na sobě dva svetry, termoponožky a termolegíny a je mi zima, muj drahý chot sténá v trenýrkách a triku. samozřejmě vedrem,.

PSÍ GANG- POKRAČOVÁNÍ                         27.2.2017

Každé ráno pravidelně v osm hodin deset minut mně taktzo míjí border kolie a pointr se svými páníčky ve vysokých holinkách. postarší britka s malým voříškem tlačíbpřed sebou kolo s proutěným košíkem.

Našim dalším známím se stal slepý pán s něměckým ovčákem, kterému se na krku houpe zvioneček, ay páníček vždy věděl, kudy se jeho chlupatý pomocník prohání. Nejedná se ale o žíádmého slepeckéhjo psa jak říká, prstě si tak nějak padlo do oka a zustali spolu.

Díky Amy, kteráý si jednou odběhla hrát s malým černým křížencem, jsem se seznámila se šlechticem páíšíécím básně. Jednmou mi svůj výtvor odrecitoval přímo v parku. Ani po roce a pul nbemám nejmenší potuchy, jestli básnil o psu nebo o ženě. Musím mu ale poděkovat za to, žče mně seznámil s nejduležitější osobou v okolí veterinářem. V osm třicet klývám na profesionálního Wok valkera se čtyřmi chlupáčky, které má na starost,. Díky licenci muže venčit psy ostatním a užícat si sluní rána, nemluvě o pěkné sumičce za odpopení hlídání. A tak zatímco psí kluby jsou uměle vytvořené spolky, kde jste nuceni být s lidmi, které vlastně neznáte a víte o nich jen jednu pozitivní věc,. mají stejně dobrý vkus ve výběru plemene, psí venčící spolky jsou přirozeně sfrmované gangy stejných nadšencu jako jste vy. Idenfikují se podle vysokých holinek, netečnosti k blátu a čtyřnohým doprovodem rzného stáří, velikosti i plemene. Jejich největší váýhoda je v tom, že jak jste kdekoli na světě a jakkoli opuštění, vžy vás přijmou mezi sebe a bez poplatku.

JAK SE STÁT ČLENEM PSÍHO GANGU                          27.2.2017

Přestěhování do největší metropole Evropy, kde jsem nikoho a nic neznala, bylo ze začátku drsné. Ocitla jsem se na opuštěném ostrově, lkterý ale vůbec opuštěný nebyl spíš naopak,. byl přelidněný- a to vám někdy nažene mnohem větší hruzu.

Zahnat onem pocit ztracenosti bylo mnohem jednoduché, seznámit se s novými kamarády. Jenže najít si v tomto lidském bludišti přáítelé, je jako chytat rybičky v potoce holýma rukama. Proklouznou kolem vás stejně rychle a netečně. Nejlepší lék jsem našla ve své labradorce. Amy nemělůa se stěhováním, jinou zenmí a stravou žádné problémy. Když jí došli granule jedla s námi salát. Když jsme se cítili fepromovaně a zaseklí v hotelu, vesele vrtěla ocasem a mazlila ona nás., A nakonec díky ní jsem se dostala do psího spolku. Kde jsme si našli přáítelé.

V Londýně není běžné mít psa, at už kvůli obtížnému shánění bysdlení a nebo prostě proto, že na něj zaneprázdnění dvounožci nemají čas. A takj každý nový pes v Hyde Parku okamžit zapadne do venčící komunity, už první den,. co jsme se nadstěhovali do našeho bytečku, jsem se seznámila s Britkou ve středních letech. která bydlí vedle nás. Teda spíš mně péředstavila Ralfovi, svému křízenci labradora a slona. A ihned mi sdělila,. ž chodí s ostatními venčit svého drovbečka s ostatními v šest ráno, aby se vyhnuli turistum. Pomyslela jsem si, že s tím vyhýbáním to bude oboustrané, s přihlédnutím k tomu. že pokud bude takhle pokračovat s jeho krmením, spletu si ho s přerostlím poníkem. V Hyda Parku jsme se poté začali potkávat s venčícími skupinami, které bbylůi bud rozdělené na malé či velké psy, nebo podle délky doby, kdy se jejich majiotelé znali-.