Aokigahara "Les sebevrahů"
V dnešní přednášce si budeme povídat o o jednom z nejstrašidelnějších míst na světě, japonském lese Aokigahara. Aokigahara se nachází na úpatí posvátné hory Fuji, nedaleko hlavního města Tokio na největším z japonských ostrovů, Honšú. Kromě oficiálního názvu, Aokigahara, používají Japonci pro tento prazvláštní les i výraz Kuroi Jukai, nebo taky prostě Jukai, což se překládá jako Moře stromů. Les je totiž skutečně velmi hustý, a při pohledu z výšky, např. z hory Fuji, připomíná jeho souvislá zelená plocha skutečně plochu nějakého moře či oceánu.
Aokigahara je nepochybně překrásné místo, alespoň za denního světla. Jedná se o rozlehlou, asi 35 km čtverečních velkou džungli místy téměř neprostupného porostu stromů a jiných lesních rostlin, v jeho okolí se nachází několik jezer, součástí lesa je i několik skutečně úchvatných ledových jeskyň. Zajímavostí je, že Aokigahara roste na podloží tvořeném ztvrdlou lávou pocházející z erupce hory Fuji v roce 864, což dodává místnímu terénu, pokrytému silnou mechovou poduškou velmi zajímavé vzezření.
Zvláštní, sopečná půda má však zároveň má i několik ne až tak příjemných vlastností. Tato sopečná půda totiž obsahuje poměrně velké množství železa, které způsobuje poruchy jak komunikačních, tak navigačních přístrojů, a vzhledem k velikosti lesa vám ani mapa příliš nepomůže, proto je skutečně nesmírně jednoduché se v tomto lese ztratit. Navíc láva dobře pohlcuje zvuk, což společně s tím, že vzhledem k hustotě stromů zde nevane v podstatě žádný vítr, způsobuje, že je pod korunami tohoto lesa skutečně ohlušující ticho, jež dodává lesu skutečně strašidelnou atmosféru. My však víme, že ne všichni přicházejí do lesa proto, aby se z něj ještě někdy vrátili.
Aokigahara skutečně je, po Golden Gate Bridge v americkém San Franciscu, druhé nejoblíbenější sebevražedné místo na světě. Skutečně ve velkém začla ta věc po roce 1960, kdy jistý japonský spisovatel napsal o tomto lese knihu, v níž popisuje starodávnou praktiku známou jako ubasute, kdy údajně rodiny v době hladomoru odváděly své nejstarší příbuzné do odlehlých hor a lesů, kde je nechávaly o samotě zemřít. Je nutné zmínit, že nikdy nebylo oficiálně potvrzeno, že by se tato praktika skutečně kdy provozovala, ovšem zmínky o ní se občas v japonském folklóru objevují, a právě Aokigahara měla být jedním z míst, kde k této praktice docházelo, a právě duchové těchto zemřelých měli být první duchové, kteří v tomto lese měli strašit.
Právě hora Fuji a les Aokigahara hrají významnou roli v japonské mytologii, a k lesu se vážou staré legendy o démonech a neklidných duších, kteří zde mají “žít”. Tito konkrétní duchové se v Japonsku nazývají jako Yurei, což je termín pro duši člověka jež zemřel nepřirozenou nebo násilnou smrtí, tedy kategorie do níž spadá i sebevražda, a proto po smrti nemohou dojít pokoje a zůstávají na místě, kde zemřeli.
Tito duchové jsou přitom v lese celkem jasně přítomni. Mnozí lidé, kteří sem přicházejí slýchávají záhadné zvuky a pronikavé výkřiky, což jsou zvuky, kterými se Yurei údajně projevují. Před nějakou dobou se do lesa vydal jistý novinář, a při svém putování zaslechl mezi stromy děsivý výkřik. Když se vydal za ním, našel na zemi tělo mrtvého muže, jež zemřel ještě poměrně nedávno, a onen výkřik tak možná patřil právě jeho duchovi.
Yurei však nejsou na území lesa jen slyšeni, ale také se místním návštěvníkům občas i sami zjevují, tito duchové mívají podobu bledé postavy s dlouhými, černými vlasy, oděné v japonském bílém pohřebním rubáši. Na místo se kdysi vypravila skupina paranormálních vyšetřovatelů Destination Truth, jimž se podařilo na kameru natočit jakýsi bílý přízrak náznakem připomínající lidskou postavu, jejich nahrávka byla následně testována a nebyl na ní nalezen žádný náznak jakékoli manipulace.
Bohužel, v japonském folklóru patří Yurei mezi nebezpečné typy duchů a jsou to právě oni, kdo podle záhadologů způsobují v lese největší počet neštěstí, neboť tito duchové se údajně snaží svést návštěvníky lesa z cesty, a nabádají je k sebevraždám, především pak ty lidi, kteří už na sebevraždu sami pomýšlejí. Jak jsme viděli na našem videu, lidé, kteří se rozhodnou vydat se hlouběji do lesa než by měli, za sebou nechávají na stromech pásku, aby našli cestu zpátky. Jedna žena však vyprávěla příběh, kdy se jí málem nepodařilo z lesa dostat, protože její pásku někdo údajně úmyslně přeřízl. Jelikož v té době v té samé části lesa nikdo nebyl, říká se, že to musela být práce právě jednoho z Yurei.
Tak, teď se ještě na závěr podíváme trochu na statistiky. Ať je pravda jakákoli, faktem je, že číselné údaje tohoto lesa jsou skutečně velmi znepokojivé. Dnes už se roční statistiky samozřejmě nezveřejňují, ale existují informace, podle nichž byl v roce 2002 počet těl nalezených v lese 78, v roce 2003 údajně 105. Podle odhadů se v jednom roce pokusí o sebevraždu zhruba 100 lidí, ovšem u většiny těch úspěšných nejsou z nejrůznějších důvodů těla nikdy nalezeny a tudíž nemohou být patřičně pohřbeny a z těchto nešťastníků se především následně stávají Yurei, kteří způsobují další neštěstí. Je tedy jasné, že čím větší množství lidí bude na místo přicházet aby zde ukončili své životy, tím horší situace v lese bude.
Od roku 1970, kdy už začal být počet úmrtí skutečně vážný, se japonská vláda neustále pokouší dalším sebevraždám zabránit. Po okrajích lesa jsou umístěny cedule, které mají lidi vstupující do lesa od myšlenek na smrt odradit, a v lese fungují pravidelné hlídky z místního policejního sboru a dobrovolníků, kteří po lese chodí, jednak proto, aby hledali mrtvá těla, a jednak aby případně odradili od smrti ještě živé návštěvníky. Bohužel, les je velký a tak není možné tento problém zcela ohlídat.
V každém případě, třebaže a nebo možná právě proto, že se jedná o tak děsivé místo, se Aokigahara stala populárním předmětem naší dnešní populární kultury, jsou o ní zmínky v literatuře, hudbě, filmech a seriálech.