Martin Maxa
4. 8. 2008
Zákulisí
V zákulisí, na krátkou chvíli můžu zase být ím, kým jsem.
Tváře lidí, výkladní skříně mužů a bezejmenných žen
rrázem nic nezrcadlí, nikdo nic nevidí.
Nikdo se na nic neptá, nikdo tu neslídí.
V zákulisí, v závětří za forbínou zatínám srdce v pěst.
Pánbu mísí parfém snů s kocovinou bez okázalých gest.
Ztrácím čas v jinotajích a když tě zkouším svést,
brány se zavírají, jak mrtvý oči hvězd.
Ref.: Óó..proč mi tak scházíš. Proč jenom v zástupu lidí nikdy tě nevidím.
Óó..a když pak vcházíš, hvězdy jsou stříbrnou nití k nebi zas přišitý.
V zákulísí, na křídlech vážky můžu zbavit se holých stěn.
Tváře lidí, výkladní skříně mužů a bezejmenných žen
rázem nic nezrcadlí, nikdo nic nevidí.
Nikdo se na nic neptá, nikdo tu neslídí.
V zákulisí, na krátkou chvíli můžu zase být ím, kým jsem.
Tváře lidí, výkladní skříně mužů a bezejmenných žen
rrázem nic nezrcadlí, nikdo nic nevidí.
Nikdo se na nic neptá, nikdo tu neslídí.
V zákulisí, v závětří za forbínou zatínám srdce v pěst.
Pánbu mísí parfém snů s kocovinou bez okázalých gest.
Ztrácím čas v jinotajích a když tě zkouším svést,
brány se zavírají, jak mrtvý oči hvězd.
Ref.: Óó..proč mi tak scházíš. Proč jenom v zástupu lidí nikdy tě nevidím.
Óó..a když pak vcházíš, hvězdy jsou stříbrnou nití k nebi zas přišitý.
V zákulísí, na křídlech vážky můžu zbavit se holých stěn.
Tváře lidí, výkladní skříně mužů a bezejmenných žen
rázem nic nezrcadlí, nikdo nic nevidí.
Nikdo se na nic neptá, nikdo tu neslídí.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář