Něco o mě
Není snadné psát o sobě a kde vlastně začít. Nejlépe od začátku, tedy né přímo, tak daleko zase ne. Od začátku mé věštecké kariéry. Do věku chlapeckého, cca dvanáct třináct let, kdy jsem měl první vize, které potichu přišli a zase odešli a z kterých jsem ještě v té době neměl žádný rozum. Tyto vize tehdy neměli velký význam, a ani já jim žádnou důležitost nepřikládal.
V té době jsem se také začal věnovat bojovým uměním, jiu jitsu, karate, poté i prvkům ninjutsu a nakonec i velmi tvrdému thai boxu. Proč o tom mluvím, není to proto, abych se zde chvástal. Je to proto, že tyto sporty, nebo chcete li umění, mají svůj duchovní prvek. Vznikli v zemích, kde se na duchovní stránku velice hledí a tak různé druhy meditace jsou samozřejmostí. Studium těchto bojových umění mi dalo velice mnoho a utvářelo nejen tělo, ale hlavně ducha a dnes jsem za své rozhodnutí věnovat se po dlouhá léta těmto technikám vděčný. Dnes je proto pro mne daleko snazší napojit se na své podvědomí a pracovat s ním, žádat ho o odpovědi na své otázky.
Ale zpět k mým vizím, jak to celé u mne funguje. Přiznám se, že neřeknu vše. Káždý věštec, jasnovidec, mág chcete li, si určité věci nechá pro sebe. Je to jeho tajemství. I já mám taková tajemství a nehodlám je prozradit. Leč mnohé říci mohu. Tak třeba karty, nepoužívám. Zatím. Nikdy jsem je na svůj výklad nepotřeboval. Ty používala má matka a dodnes někdy používá. Ano, máme to v rodině. Runy, kdysi jsem s nimi pracoval, ale mé výklady to mnoho neovlivňovalo. Ale pokud bude mít někdo o takový výklad zájem, není problém. Někomu vyhovují a já to respektuji. Třeba se k nim zase rád vrátím. Kyvadlo, tak to je jiná. To pro některé výklady, pro upřesnění, pokud je problém složitější a já si potřebuji nějaké své závěry ověřit, tak ano, kyvadlo používám. Ale především, jsem nadán naladit se na určité informační pole, které je jako řeka, co hučí, burácí, meandruje a já v ní stojím po kolena ponořen a vidím, co vše v té řece pluje. Není to vždy naprosto jasné, někdy se to halí do mlhy, občas se obraz ztratí v proudu, aby pak vytanul na povrch. Tyto obrazy, představy, vize, se mi utváří tak, jako bych hleděl na plátno, něco jako film. Těžko se to vysvětluje, pokud to někdo nezažil a nemá toto vnímání. Někdy, pokud se tomu věnuji po většinu dne, je pro mne velice těžké se odtrhnout a také to velice vysiluje. Po těchto vizích, kdy se musím neskutečně soustředit jsem velmi vyčerpaný. Proto málokdy řeším za jediný den více než dva, maximálně tři složitější případy. Jednou, není to tak dlouho, myslím že na podzim minulého roku, jsem to přehnal. Chtěl jsem vyhovět jedné paní která naléhala, neboť řešila nějaký problém své dcery, nevím už přesně o co šlo. Já už ten den byl velice unavený z jiného věštění, ale ještě jsem to pro ní udělal, dnes vím, že to byla chyba. Když jsem skončil, měl jsem neskutečný třes rukou, rozmazané vidění a několik dní po té jsem nebyl schopen se soustředit. Dnes už si na takovéto věci dávám pozor.
No a to je asi zatím o mě vše, co hodlám prozradit.
S pozdravem Rafael.
