Herní recenze: Agony, Blood, Duke Nukem 3D: 20th Anniversary World Tour, Doom: BFG Edition, MX GP 2
Nedávno jsme tu měli po delší době filmovo-seriálovou recenzi, tak teď si dáme po delší době recenzi herní. Budu psát o jedné pekelné brutální hře, dáme si taky nějaký klasický střílečky, z toho některý v novém kabátě, a na konec jeden závodní simulátor.
AGONY
Hra Agony od začátku slibovala spoustu brutality a násilí (i sexuálního) odehrávajícího se z pohledu démona v pekle. Taky ji na Kickstarteru podpořila svýma penězma spousta lidí, ale hra byla prý až natolik násilná, že ji tvůrci museli předělat a i necenzurovaná verze, kterou teď koupíš, je vlastně verze zcenzurovaná... Nakolik to dává smysl vzhledem k tomu, kolik násilí je ve hrách i filmech, které normálně vycházejí (podotýkám, že některý z nich jsou dost silná káva i pro otrlé diváky a hráče - násilí v některých reálnějších novějších hrách nedělalo dobře ani mně a nebylo mi vůbec příjemný to hrát, např. mise "No Russian" v Call Of Duty: Modern Warfare 2, a to jsem si vždycky velice užívala hry jako Soldier Of Fortune nebo Postal 2), to ať si každý přebere sám.
Hrát Agony je jako poslouchat death metalový CDčko: procházka peklem za doprovodu Satanových démonů a sukub a všude kolem bolestně trpící duše, krev, oheň, propasti, hřích a znetvoření. Hraješ za zbloudilou duši, která může k procházení lokacemi využít schopnost vtělení se jak do hříšníků, tak i démonů, sem tam utíká před nepřáteli, sem tam někoho zabíjí a řeší jednoduché puzzly. Samotné prostředí pekla je udělaný pěkně, stejně jako ty různé příšery, ale té brutality a sexuality tam opravdu není zdaleka tolik, kolik by člověk od podobné hry očekával, hratelnost sem tam pokulhává a save checkpointy jsou tak debilně umístěný, že člověk musí občas desetkrát dokola zkouknout tu samou cut-scénu. Celkový dojem z hraní tudíž nic moc, takže kdo by chtěl zapařit nějakou pekelnou zabíječku, ať si radši zahraje níže zmíněnýho Blooda nebo Dooma. ;-)
BLOOD
Blood je stará doomovka z roku 1997, která se nedávno objevila na Steamu. Přiznám se, že jsem o ní nikdy dřív neslyšela (a to jsem hrála i míň známý starý střílečky, např. Corridor 7), ale na přítelovo doporučení jsem si ji zahrála a musím říct, že je to skvělý. Starým střílečkám se ty dnešní prostě nevyrovnaj (Counter Strike nepočítám, ale to je taky jinej typ střílečky viď)... Třeba už jenom skrz koncepci "tady máš ohraničenou mapu a projdi si ji jak chceš".
Blood je další krvavou střílečkou s pekelnou tématikou - v šesti epizodách, jejichž obtížnost se postupně zvyšuje, likviduješ ze země lezoucí zombíky, s jejichž hlavama pak můžeš hrát fotbal, satanistické mnichy, létající chrliče, přízraky a pekelné psy; k tomu ti ještě znepříjemňují život krysy, netopýři nebo třeba lezoucí ruce... K likvidaci používáš krom klasických i docela netradiční zbraně, jako jsou např. vidle, magická ohnivá hůl nebo voodoo panenka. I když se prostředí drží více méně stejné tématiky, je poměrně různorodé, levely jsou plné secretů a na konci každé epizody na tebe čeká boss. Na hře se mimochodem podíleli 3D Realms - tvůrci Duka Nukema.
Pařba mě hodně bavila a pokud máš rád/a doomovky, vřele doporučuju - don't miss it!
DUKE NUKEM 3D: 20TH ANNIVERSARY WORLD TOUR
Legendární Duke Nukem začal v raných devadesátkách prvními dvěma díly jako 2D plošinovka a už tehdy měl slušnou hratelnost. V roce 1996 pak vyšel Duke Nukem 3D - nejlepší hra ever. Ta původně obsahovala 3 epizody; v rámci Atomic Edition pak vyšla ještě čtvrtá epizoda s novými druhy nepřátel a novým druhem zbraně. Později přišel - taktéž skvělý - Duke Nukem: Manhattan Project, který se vrátil do 2D pohledu, ale zůstal ve 3D grafice. Dále vyšlo pár dílů na PlayStation (Time To Kill, Land Of Babes), Dukáč se dočkal dokonce i mobilní verze (Duke Nukem Mobile měl na telefonu bratranec a vždycky jsme se hádali, kdo bude pařit teď). Pak nastalo období dlooouhého čekání na Duke Nukem Forever, kterej po několika odkladech nakonec přecejen vyšel roku 2011 a i když nebyl špatnej a dohrála jsem to celý, byl na můj vkus až moc lineární... A teď, po High Resolution Pack, kdy sis mohl/a zahrát starýho Duka 3D v lepší grafice na novějších počítačích, opět vychází Duke Nukem 3D v rámci dvacetiletého výročí s bonusovou, úplně novou pátou epizodou a právě o té si teď něco řekneme, páč o hře jako takové jsem toho v minulosti ještě na starým blogu napsala hodně.
Epizoda s názvem Alien World Order obsahuje celkem 8 levelů (z toho jeden tajný) a každý se odehrává v jiném prostředí a jiné zemi - jako příklad můžu dát coffee shop v Amsterdamu (můžeš se tam i zhulit :-)), pyramidy v Egyptě, Golden Gate v San Franciscu nebo třeba závěrečný Hollywood. Podobně jako v případě Atomic Edition i tentokrát přidali novou zbraň a tou je plamenomet - ten má vcelku nic moc dosah, ale efekt je 100% a zabíjení s ním je zábava. :-) Plamenomet používají taky noví nepřátelé podobní klasickým trooperům, kterým jsem vždycky říkala tygří mutanti - tihle ovšem víc připomínají ještěra a jejich speciální schopností je, že se umí zmenšit a těžko se pak trefujou. Oheň jako zbraň používá i nový boss, jehož zabití je však, řekla bych, až moc easy...
Jinak je to prostě klasickej Duke v původní grafice a jsem mega ráda, že jsem si ho mohla znova zahrát a dostala k tomu ještě něco novýho navíc. Fanouškům série silně doporučuju a vlastně všem, kdo mají chuť zahrát si retro střílečku za týpka, kterej je něco mezi superhrdinou a gang boyem a kosí mimozemské mutanty v převážně městském prostředí.
DOOM: BFG EDITION
Dooma snad ani nemusím moc představovat: 2016 vyšel poslední díl této legendární gamesy, kterej se oproti horrorovější trojce opět vrací k akčnímu stylu starého Dooma, využívaje postupů moderních stříleček, a za několik týdnů tu máme úplně nový Doom Eternal. Je třeba říct, že jde o jednu z mála herních sérií, u které je sice každej díl jinej, ale každej je skvělej. V rámci BFG Edition vyšly první 3 díly s nějakým tím bonusovým obsahem, v případě jedničky a dvojky v podobě - podobně jako u Duka - nových epizod a tedy i levelů. Pro mě to ovšem znamenalo i jedinečnou možnost zahrát si jedničku jako takovou, protože jsem vždycky hrála jen Doom II: Hell On Earth (a pak Doom 3 a toho novýho, který jsem nedohrála).
První díl Dooma z roku 1993 se na rozdíl od mého oblíbeného, o rok mladšího druhého dílu, neodehrává na Zemi, ale na Marsu, kde se vlivem experimentování s teleportací objevili démoni z pekla. I v originální verzi se hra skládá z několika kratších epizod a tady jsme dostali ještě jednu navíc. V roli elitního mariňáka procházíš vesmírnými stanicemi a čistíš je od zombíků, impů, cacodemonů a dalších příšer. I když jsem myslela, že mě prostředí Marsu nebude až tak bavit (i v Dukáčovi mám daleko radši mise ve městě než ve vesmíru), tento typ akce se do něj skvěle hodí, obzvlášť pokud tě trochu zajímá i příběh, kterej je tady sice vedlejší, ale může hře dodat ještě jiný rozměr. Snad jediný, co bych vytkla, je občasné bloudění dané charakterem map. Je tu míň druhů nepřátel než ve dvojce a ze zbraní chybí dvouhlavňová lovecká brokovnice, ale to je pochopitelný, když je to první díl. :-)
V původní dvojce je, jak víme, jen jedna epizoda o tuším 30 levelech a tady v BFG edici je ještě jedna navíc, která je sice krátká, ale poměrně těžká i na střední obtížnost. Celkově jsem s obsahem edice velice spokojená (k Doom 3 si btw. můžeš stáhnout i českej dabing od skupiny Fénix ProDabing, která dabovala např. i skvělej britcom Black Books). Pro fanoušky série, co si chtějí znova zahrát starý díly je to must-have.
MX GP 2
Koho baví motocross a chtěl by si zahrát nějakej dobrej simulátor, vřele doporučuju MX GP 2. Hra nabízí hned několik herních módů - jak rychlý závod, tak kariéru, jak klasický venkovní motocross, tak halový supercross. V módu Real events si pak můžeš zahrát za reálné závodníky. Jinak si můžeš od základu vytvořit svýho závodníka se vším všudy - vybereš si jméno, národnost, číslo, design dresu i mašinu. V kariérním módu jezdíš i kvalifikační závody a pak 2 etapy samotného závodu a na tvém umístění závisí mimo jiné i podpora sponzorů. V Quick race módu si pak prostě jen vybereš trať a jedeš. Tratě jsou mimochodem reálné a objevuje se tam i jedna česká (konkrétně Loket). V supercrossovým módu by těch tratí mohlo být víc, ale v pohodě.
Samotnej gameplay není nic pro hráče arkádových závodních her, co jsou zvyklí nahned projet celou trať, půlku ještě se zapnutým nitrem, a při pádu to z poslední pozice ještě dotáhnout na vítězství; nebo resp. pro ty, co nemají trpělivost vyhrávat nebo se dokonce třeba jen i líp umísťovat až po několika hodinách tréninku na cvičné trati a pak i přímo při samotných závodech. V MX GP 2 si musíš velice dobře rozmyslet, kdy přidat plyn, kdy si přibrzdit, kdy a kam přenést váhu, jak najíždět na skoky a do zatáček apod. Spadneš jednou, ještě se můžeš jakš takš dobře umístit, spadneš podruhé a konec - jsi poslední. O to víc je pak ale uspokojující, když se po dvaceti totálně prohraných závodech konečně umístíš mezi prvníma. :-) Celkově, pokud si chceš zahrát realistický motocross, rozhodně doporučuju - hratelnost skvělá a i vizuálně to vypadá luxusně.