Koníci

Kaspický pony

Původ: kaspik byl objeven teprve v roce 1965, když se americká cestovatelka Louise L. Firouzová povšimla výrazného typů miniaturního koně v Amolu na pobřeží Kaspického moře. Řekové kaspika v této oblasti objevili už před 2500 lety. V jeskyni poblíž Kermanšahu mezi Bagdádem a Teheránem byly nalezeny jeho pozůstatky z mezolitu. Tito koně se však z okolí Kermanšahu asi před tisíci lety přesunuli na břehy Kaspiku.

Významné znaky: Má výraznou krátkou a suchou hlavu s jemnou tenkou kůží obdobně jako Arabové. Chřípi je malé jemné, nozdry siroké a oči veliké. Má velmi krátké uši. Podle popisu v Mezinárodní plemenné knize nesmí délka uší přesáhnout 11cm. Kopyta jsou malá a velmi pevná, nemusí být podkován ani na velmi kamenitém podkladu. Tělo je štíhlé, rovné, to z kaspika činí ideálního jezdeckého koně pro děti. Ohon je vysoko nasazený i nesený jako ohon arabského koně. Moderní kaspik je větší, než jeho dávní předkové. Zbarvením je obvykle hnědák, bělouš nebo ryzák, vyjímečně se vyskytnou i vraníci. Protože má šikmou lopatku, dobře vázanou s výrazným kohoutkem, má dlouhý, nízký a elastický, dostatečně rychlí chod, říká se že ,, plave ". Kaspik se větším koním vyrovná ve všech chodech kromě trysku. Je pozoruhodné, že tak malý kůň má vrozené skokanské vlohy a třebaže je velmi temperamentní, je ovladatelný i dětmi ( a to i hřebec ). Protože jeho předkové většinou byli užíváni k tahu, zvyká si velmi rychle na postroj. Ponyové, kteří byli postupně šlechtěny v jiném životním prostředí, se jen málo podobají těm původním z Amolu nebo dokonce obrázku z Dareiova pečetidla. Šlechtění, nejlepší péče a výborná kvalita píce nesmírně zlepšily tělesnou stavbu těchto koní. Především je však velmi cenné uchování genů původních primitivních typů jako genové rezervy. Výška asi kolem 120 - 125 cm.