Kronika 14. - 19. století
Popis obce Kokovice:
Kraj Středočeský, okres Kladno, obec Klobuky, katastr Kokovice.
11 km SZ od Slaného. 282 m. n. m.
Kokovice leží v mělkém otevřeném údolí Žerotínského potoka (přítoku Bilichovského potoka, níže po proudu zvaného Zlonický potok) v bezlesé zemědělské krajině mezi Slaným a Louny. Na potoce východně od vsi je nevelký rybník, další dva jsou přímo pod vesnicí. Jádrem vesnice je poměrně drobná trojúhelníková náves, lemovaná na severní a kratší západní straně hustě řazenými usedlostmi. V jihozápadním rohu návsi stál symetricky komponovaný vrchnostenský hospodářský dvůr (patrně na místě starší tvrze) a západně od něj ovčín. Východně od vsi byl v údolí potoka mlýn. Druhotná drobná chalupnická zástavba vznikala v 18. a 19. století jihozápadně od jádra vsi a podle komunikace do Klobuk. Památkově hodnotný areál kapitulního dvora je bohužel na pokraji zániku. Typologicky neobvyklou stavbou je půvabná kaple na návsi, která má podobu otevřeného altánu se zděnými pilíři, chránícího litinový kříž na kamenném soklu. V Kokovicích se dochovalo několik hodnotných příkladů lidové architektury z průběhu 19. století, typických pro národopisný region Slánska. Starší horizont hrázděných staveb se bohužel již nepodařilo zaznamenat. Snad jen patrový dům č. 5 na západní straně návsi může v patře obsahovat fragmenty hrázděné konstrukce. Památkově nejcennější je areál usedlosti č. 18 v severozápadní části návsi, ve které se narodil lyrický básník Karel Toman, vlastním jménem Antonín Bernášek (1877 - 1946). Dům je mimořádně hodnotná patrová klasicistní stavba z první poloviny 19. století s dochovalou fasádou, členěnou lizénami. Vzadu je na dům napojena hospodářská budova s chlévy v přízemí a sýpkou v patře, přístupná z podklenutého peronu se schodištěm. Dvůr usedlosti uzavírá torzo brány. Ve vsi dnes převládá relativně nenáročná zděná architektura ze druhé poloviny 19. a první čtvrtiny 20. století, i když některé objekty mohou mít i starší klacisistní jádra. Jmenujme alespoň patrové domy č. p. 6 (původně oddělený z usedlosti č. p. 5), č. p. 11 (z roku 1914), č. p. 26 a dále přízemní domky č. p. 45 a 46 na jižní straně návsi z roku 1900. V usedlosti č. p. 4 a 6 se dochovaly klenuté brány. Ve většině usedlostí stojí mohutné hospodářské stavby, bohužel však poznamenané dlouhodobě zanedbanou údržbou. Vesnice byla těžce poškozena v období socialismu. Zástavba sice nebyla na rozdíl od mnoha okolních vesnic rozrušena demolicemi, většina hodnotných staveb ale důsledku kolektivizace zemědělství ztratila svou přirozenou funkcí a nezadržitelně chátrala. Nejvíce byl postižen areál dvora. Přesto se hlavní architektonické a urbanistické kvality vesnice (až na dílčí modernizace fasád zachovaly a Kokovice se řadí k památkově poměrně hodnotným vesnickým sídlům Slánska.
Autor: Jan Pešta
Kronika obce
Podle prvních zpráv z počátku 14. století se Kokovice skládaly z několika vladyckých statků. Na nich seděli roku 1318 vladykové Ondřej Petr a Kunrát z Kokovic. Bušek z Kokovic zapsal roku 1362 plat na Kokovicích kapitule Všech svatých a koleji mansionářské a jako jeden z patronů kostela v Telcích se připomíná ještě roku 1368. Jeho nástupcem a držitelem části vsi byl Jindřich Kokovec z Bílého Újezdce (nynější Šternberk u Ledec) připomínaný v letech 1381-88. Vdova po něm Dorota dědila dvůr s dvojím poplužním a část vsi a to vše zapsala roku 1404 a 1406 Štěpánovi ze Žehrovic a Boryňovi ze Lhoty. Ve vkladu dědictví této Doroty Kokovcové z Újezda je roku 1404 poprvé uváděna zdejší tvrz. Mimo ní seděl na Kokovicích roku 1394 také Aleš ze Slavětína a ve stejné době je i jmenován ještě Mareš z Kokovic, který zemřel před rokem 1408 a odkázal nějaké peníze Strahovskému klášteru. Měl dceru Přibu která, také nábožensky založená, si roku 1419 uložila peníze u křížovníků a učinila je i dědici svého skrovného jmění. Kromě již uvedených se roku 1408 připomíná Rejman z Kokovic a roku 1419 Petr z Kokovic. Dalším známým je Stan z Kokovic narozený kolem roku 1405 a naposledy zmiňovaný roku 1468. Posledním známým je Alexander Kokovic, jmenovaný k roku 1498. Na konci 15. a začátkem 16. století držel Kokovice Jindřich Hořešovec z Libušína, od kterého kupuje kolem roku 1505 Habart Kokovský z Hertenberka tvrz, dvůr a ves Kokovice s částmi Kvílic a Kutrovic. Podle tohoto Habarta, osedlého na Kokovicích, se větev rodu z Hertenberka na Loketsku dále nazývá Kokovští z Hertemberka. Jeho syn Petr byl ve své době známý výtržník, který se soudil s Jindřichem Hořešovcem a nechal jakéhosi Prokopa za hrdlo ke kolu u vozu v zimě přikovat, až ten z toho umřel. Jeho manželkou byla Eufrozina, rozená z Martinic. Roku 1539 přijel Petr Kokovský na smečenský zámek, kde se střetl s manželčiným synovcem Janem Bořitou a toho konví do hlavy uhodil a zkrvavil. V tomto století připomíná gruntovní kniha rovněž rod Gerstorfů. Petr Kokovský zapsal Kokovice roku 1551 svým bratrancům Habartovi a Janovi, kteří je roku 1553 převzali. Oba zemřeli bez mužských potomků. Po Habartovi zůstaly 3 dcery, z nichž nejstarší Kateřina vyplatila své sestry Johanku a Alenku a roku 1574 převzala Kokovice, kde hospodařila se svým manželem Kryštofem Elznicem z Elznic. Po jeho smrti se roku 1593 vdala za Buriana Voračického z Paběnic a přežila i toho. Burian zemřel roku 1597 a Kateřina se provdala potřetí, tentokrát za pána z Věžník, a prodala Kokovice roku 1601 Barboře Doupovcové z Chyše a Egerberka, rozené Pětipeské, manželce Bedřicha Doupovce z Doupova. Tak se staly Kokovice součástí panství Vraný. Dalším pánem na tomto panství byl Vilém Vojtěch Doupovec z Doupova. Právě tento Vilém z Doupova byl konfiskací po roce 1620 postižen ze slánské šlechty nejvíce. Všechny takto zabavené statky koupil v roce 1623 Jan Zdeněk Vratislav hrabě z Mitrovic. Ten byl manželem Kristýny, sestry Viléma Doupovce a ještě roku 1654 je v Berní rule uváděn jako majitel statku Vraný. Roku
1661 byl od dílu Vranského pana Jana Bílka z Bilenberka separován stateček Kokovice a převeden k ruce Jana Karla Hložka ze Žampachu. Ten však roku 1668 připadl k panství Třebíz. Roku 1715 se Kokovice dostaly s půlkou panství Třebíz, zvanou Klobuky, opět k Vranému, a tedy k pražské kapitule, kde už zůstaly. Za třicetileté války byla kokovická tvrz spolu s dvorem téměř zničena a v roce 1659 z nich zůstalo jen několik zdí. Zatímco dvůr byl ve druhé polovině 17. století obnoven, zříceniny tvrze postupně zmizely. Tvrz stávala na mírném ostrohu, chráněném ze stran potoky a od východu rybníkem, kde se dodnes říká Na hrádku, a v předpolí byl dvůr. V roce 1848 uvádí František Palacký v knize „Popis královstwí českého, že Kokowice mají 25 domů a 242 obyvatel. V roce 1850 byly Kokovice samostatnou obcí v okresu Slaný.
Něco ke znaku. Pokud současný znak obce Klobuky, k němuž se hlásíme, má v sobě i symbol Kokovic, pak je nutné uvést, že Martin Kolář v Českomoravské heraldice uvádí, že vladykové z Kokovic užívali jako rodového znamení „vola celého“.
Výše uvedené údaje byly získány od autora Libora Dobnera – Slánské listy 1/1995, z Bílkových Dějin konfiskací, z Českomoravské heraldiky od Martina Koláře.
1864
● Tohoto roku byl pronajat zdejší dvůr Jeho Excelenci hraběti Thunovi z Hohensteinu z Peruce na 12 roků za 6 000 zlatých ročně. Po uplynuté době byl jemu opět pronajataž do roku 1900.
● Na den Všech svatých vyhořelo č. 18 patřící p. Janu Bernáškovi u mlýna v zahradě. Číslo to se více neobnovilo a bylo později přeměněno v pozemek.
1866
● Na jaře vyhořela stodola č. 5 pana Františka Paura se slámou a šestnácti mandeli žita.
● Dne 16. května byl přes noc velký mráz, který zničil květy na ovocných stromech a také i obilí pomrzlo.
● Téhož roku po bitvě u Sadové přišli v srpnu do zdejší obce prušáci, kteří se zde ubytovali asi na týden. Po rozšíření cholery, která byla jimi zanesena, opustili naši obec. V krátké době zemřelo na choleru 21 osob.
1867
· Byl úrodný tak, že obilí velmi zdražilo, prodávalo se 1 korec pšenice až 13 zl., 1 korec žita 9 zl., 1 korec ječmenu 7 zl., 1 korec ovsa 4 zl. 50 kr., 1 korec hrachu 8 zl. A 1 korec vikve 6 zl.
● Úroda byla dosti špatná následkem velkého horka a sucha, takže teploměr ukazoval v chladu 28 c, na slunci až 35 c.
● Téhož roku byla vyštětěna cesta od obce Kokovice k Hořešovičkám kolem kovárny měřící 190 sáhů. Úhrada na stavbu této cesty bylavzata z náhrady zanechané za pobyt Prusů a z nájmu honebného.
1868
· Na podzim dne 10. listopadu v noci vypukl požár na č. p. 4, který se přenesl na č.p. 5 a shořely pouze střechy.
1873
● V červenci bylo krupobití, které nadělalo kolem obce mnoho škod. Následkem toho udělena byla zdejší obci subvence 500 zl.
1874
● Tohoto roku dne 9. června přišlo zase silné krupobití, které zničilo většinu úrody, takže byla zase udělena subvence obci i dvoru 500 zl. Po krupobití bylo sucho následkem toho byla dosti špatná sklizeň.
1875
● Na jaře postavili občané kokovští kapličku, která dne 20. června byla posvěcená důstojným panem Františkem Lidmanským, farářem z Klobuk. Stavba tato stála celkem 445 zl. 74 kr.
1876
● Dne 20. května byl mráz, který způsobil škody jak na obilí, tak i na ovocných stromech. Dne 10. – 14. června přišly bouřky a teplo, takže se zejména pšenic nevydařily, chmele toho roku bylo velmi málo. Dne 7. listopadu mezi 10 a 11 hodinou večer vznikl požár na číslech 23 a 43 a shořely pouze střechy. Do tohoto roku byla obec Kokovice připojená k obcím Klobukům a Kobylníkům. Na začátku t.r. podala obec zdejší žádost na osamostatnění, jejíž žádosti bylo vyhověno a tak obec Kokovická byla v březnu prohlášena za samostatnou. Dne 6. prosince byli povoláni členové obecního zastupitelstva do Slaného k okresnímu hejtmanství ke slibu, a byli zvoleni následující členové:
p. Frant. Bernášek rolník č. p. 8 starosta
p. Josef Paur rolník č. p. 5 první radní
p. Frant. Sajdler domkář č. p. 20 druhý radní
p. Frant. Mildorf hostinský č. p. 16 člen sboru
p. Frant. Netrefa mlynář č. p. 19 člen sboru
p. Jan (nečitelné) domkář č. p. 26 člen sboru
p. Ant. Baňka domkář č. p. 22 člen sboru
p. Josef Bém domkář č. p. 17 člen sboru
Jeho Excelence p. hrabě Bedřich Thun Hohenstein majitel virilního hlasu.
1877
· Za zmínku stojí, že se v tomto roce v Kokovicích narodil básník Karel Toman vlastním jménem Antonín Bernášek.
1878
● Dne 24. dubna byl zasazen na návsi u kapličky kaštan první od východu? na oslavu stříbrné svatby manželům císaře Františka Josefa I za přítomnosti obecního výboru a správce zdejšího dvora p. Nováka, který kaštan věnoval.
1880
● Rok byl celkem příznivý, takže úroda byla dobrá. Do toho roku bylo v obci 27 obytných čísel a po tomto roce začalo se přistavovat.
1881
● Rok pro obilí příznivý, ovoce bylo málo, ale chmel se vůbec nevydařil, proto se od tohoto roku přestal pěstovat a začala se pěstovat více řepa.
1882
● Ze dne 30. na 31. května přišla bouře s průtrží mračen a velikým větrem a tak bylo mnoho stromů vyvráceno, voda v rybníce stoupla a tekla přes silnici na luka, která byla zanesena kamením a bahnem.
1887
· K tomuto roku se v Kokovicích uvádí 37 domů s 254 obyvateli českými a katolickými.
1889
● Dne 29. září se započala stavět zdejší obcí okresní silnice od hranic obce Klobuk až k hranicím obce Úherce okr. Louny. Při stavbě věnoval největší péči až do konce p. Josef Paur, rolník v obci č. p. 5
1893
● Tohoto roku byla obecní stráň rozdělena cestou a zadní stranou byla osázena lesními stromky, které se obdržely zdarma od okresního výboru ve Slaném.
● Dne 19. března vznikl požár č. p. 12, shořela střecha nad komorou, která stála čelem do obce.
● Rok tento byl celkem suchý, následkem toho onemocněl dobytek chromovkou? A dosti dobytka v obci vyhynulo.
1897
● Byla koupena v Praze na výstavě dvoukolová hasičská stříkačka.
1900
● Toho roku byl vzat zdejší dvůr do vlastní režie Metropolitní kapitule u sv. Víta v Praze. Správcem tohoto dvora byl ustanoven p. Václav Mikeš z Volině?, který zde působil až do své smrti r. 1925.