něco k zamyšlení
V poslední době se setkáváme s různými formami nesouhlasu s čímkoliv, co se nám v běžném životě nelíbí a co bychom chtěli změnit k obrazu svému. Své nespokojenosti dáváme najevo třeba tím, že vyjdeme do ulic třímajíce v rukou vlajku naší státnosti anebo různé transparenty s hesly vyjadřujícími proti čemu vlastně jdeme. Máme na to právo, máme přece demokracii.
Tomáš Garrique Masaryk, hlavní český představitel demokracie, jednou k demokracii řekl :
„Demokracie má své chyby, protože občané mají své chyby. Jaký pán, takový krám.“
Mám však takový dojem, že u českého člověka termín diskuse není příliš oblíbený. Volby jsou spravedlivé potud, zvítězil-li kandidát, kterého jsme my volili a pakliže to tak není, jsme nesmiřitelní a hledáme tak dlouho, až něco na toho dotyčného najdeme. A že se vždycky něco najde, to si pište. Totiž nikdo není dokonalý. A pak vycházíme do ulic, vykřikujeme a chceme změnu. Jakoukoliv, zpravidla ji neumíme definovat, protože my tu přece nejsme od toho, abychom něco vymýšleli a pracovali na tom. My tu jsme, abychom kritizovali. My přece dobře víme, co je demokracie. Je to tak trochu jako s vírou a skutky. Písmo se ptá: může tě víra spasit, když nemáš skutky? Co by ti bylo platné, když bys neměl ani šaty ani jídlo a jiný by ti na to řekl – buď s Bohem, ať ti není zima a nemáš hlad? Pokud není víra spojená se skutky, je mrtvá. Víra je tedy to, že něčemu věříme a že se na objekt naší víry spoléháme, vkládáme do něho jistotu. A skutek je to, co činíme. A Písmo obě tyto složky vyjádřilo – víra není založena na skutcích, ale skutky jsou výsledkem víry! - A jak to souvisí s tou naší demokracií? Ano, nemusíme souhlasit se vším, co se děje okolo nás, ale když budeme jenom křičet a kritizovat, nic nezměníme, jen ochraptíme a otrávíme život těm, kdo se snaží něco dělat, i když to není dokonalé. Zkusme v diskusi, jak nám radí slova našeho prvního pana presidenta, hledat společné řešení. Bude se nám jistě mnohem lehčeji a radostněji dýchat.
Pravda
Víte, že pravda je na prodej? Že vám ji nabídne kdekdo a občas i vyšperkovanou v krásném třpytivém papíře? Co je však platné, že nám historie říká, že Mistr Jan Hus dal za PRAVDU svůj život. Ten by se asi dnes podivil, kdyby otevřel oči, jak se s pravdou kšeftuje. Jak ji má kdejaký "pisálek" a jak si ji formuje podle svých představ. Tu ji přidá na kráse, a tam zase trochu ubere. Vynechá několik vět a jinde zase, podle své vlastní fantazie, přidá. Nu, a co nám pak vznikne? Scifi. Ale kdo to pozná, vždyť to je vlastně jedno. Každý si dnes pravdu vykresluje po svém. A všem je úplně jedno, že dřív, pro lidi, pravda něco znamenala. Že pro ni lidé umírali a také vedli války.
Dneska je směšné se po ní ptát. Každý ji má plnou pusu, a přece už všichni napřed vědí, že se o žádnou pravdu nejedná. Že by tedy pravda byla jen prázdné slovo, protože ji lze vyrobit na objednávku a že ten, kdo má peníze a moc ji může vnutit ostatním?
Možná je to, ale vlastně jinak. Lidé totiž nemají žádnou pravdu, ale pravda má je.
Ježíš říká, že do pravdy musíme být uvedeni. Že pravdu si sami nemůžeme dát. Jediným zdrojem pravdy je totiž Bůh. On je pravda. A on je měřítko, podle něhož se poměřuje všechno ostatní, co chce být pravdivé. Ale není ta Boží pravda nějak daleko od nás lidí? Chce ji ještě někdo slyšet? Je pro náš život použitelná? Neodsouváme ji někam mimo svět a tady si necháváme jen nějaké polopravdy a lži, které nakonec považujeme za pravdivé?
Ne, Bůh nestojí mimo náš svět. Bůh je v našem světě stále přítomen. Dává nám poznávat pravdu. Pomáhá nám odlišovat od lživého pravdivé. A říká nám, že nemůžeme stát stranou, jen tak lhostejní a očekávat, že pravda si svoji cestu najde sama.
Zápas o pravdu není jen zápasem těch druhých, ale je i našim vlastním zápasem. Zápasem o lepší společnost. Je to zároveň i poznání, že mnoho věcí v našem světě před pravdou neobstojí a že nakonec vše bude odhaleno. Pravda je silnější než tma a stojí za to být odvážný. Říkat věci, kterou jsou nepříjemné, ale boj za pravdu nikdy nevzdávat. Pravda nikdy nezůstane jen teorií, není jen slovem, je činem, protože uvádí člověka do pohybu, nenechává ho stát na místě Je to energie, která vyjde vždycky na povrch, dřív nebo později.
Na začátku července si jako každoročně připomínáme našeho Mistra Jana Husa a jeho pravdu, pro niž umíral. Mistr Jan Hus sice zemřel na hranici, ale jeho pravda nezemřela. Ta přečkala všechna ta staletí, aby byla příkladem i pro nás. Nevzdávat se a za pravdu se bít. I když to bude bolet. Přemýšlet o ni a stát za ní.
Nebýt jen pohůnkem a rukojmím = ovcí, která jen opakuje, co ji vložili do úst.
Pravda, to je být sám sebou, mít své vlastní názory.
===========================================================================================================
P.S. ... takto si představují pravdu pracovníci naší "veřejno-právní" ČT v dnešní době
========================================================================================
....a ještě něco "na adresu" všem - pravdo-láska-řům - z různých známých církví na j a r o m ě ř s k u..
Vedete "své" lidi (hlavně křesťany) ne k jednotě, což byl jeden ze základních požadavků proběhlé činnosti, zvané EKUMENA,
ale ke svárům a hádkám. Podléháte politickému tlaku (předvolebnímu a i povolebnímu) různých neúspěšných skupin, kterým nejde o "prohlašované" blaho všech lidí, ale vlastní zisk a prosperitu.
Je až otřesné, co pod líbivá slova o demokracii se dá zastrčit. Jsou místa ve světě, kde jsou lidé hrdi, že patří k národu. Dokonce hanobení státních symbolů je trestný čin s patřičnými následky (např.v USA). U nás se na to lidé , na různých náměstích dívají, a slyší hlasy "samozvaných vůdců" o demokracii.
Ptejme se : "Co dotyčný morální kazatel udělal pro blaho země."
Odpovíte-li si, že dosud nic, tak další otázky zní : " Čeho chce dosáhnout a kdo ho za to platí."
MkZ
==================================================================================================
Viděl někdo z nás stavět dům Boha? Že by dával cihlu k cihle kostela? Jistěže ne. Tedy i žalmista to jistě myslel zcela jinak. Když se potkají dva lidé a zamilují se do sebe, je jim spolu dobře natolik, že začnou plánovat společnou budoucnost, společné děti i místo, kde budou šťastně žít. Na začátku je všechno krásné. Plné nadějí a ideálů. Někdy opravdu ti dva docílí svého, ale jindy se navzájem sobě vzdálí, přestanou pečovat o společnou zahrádku lásky, a i o společný dům. Ten brzy začne chátrat. Nikdo se nestará o trhlinky, nikdo se nestará o květiny. Zahrada pustne a do domu časem začne i zatékat.
A co bylo na počátku toho společného velkolepého díla? Láska....
Tak podobně vznikaly kostely a chrámy. Nebylo to tak, že někdo na začátku řekl: zbudujeme kostel, aby naše město mělo nějakou chloubu anebo dokonce aby si někdo pojistil Boží přítomnost. To ne. A přece věříme, že tam někde uvnitř musí být Bůh. Bez společenství věřících ale Bůh v kostele není. Ten se nedá ničím uvěznit, ani v kostele. Dům Boží, kostel, chrám, je možná podobný právě té lásce, která stála na počátku vztahu dvou lidí. Je to něco v nás, je to také láska, jenže ne ta lidská láska, je to láska Boží. Kostely, ani ten náš, nevznikaly jen tak pro okázalost, ale především z lásky k Bohu.
A tak tě, prosím, milá sestro, milý bratře, zamysli se a připomeň si chvíle, kdy jsi navštěvoval(a) tento sbor. Kdy ti bylo dobře, protože okolo tebe byli ti, kdo tě milovali. Vzpomeň si i na to, kdy farář anebo někdo z věřících ti byl nablízku, když jsi procházel těžkými chvílemi svého života. Tehdy jsi právě ty, potřeboval podporu. Teď tento sbor potřebuje tebe. Štafeta víry nemůže být zapomenuta, ale musí putovat dál, aby se nezapomnělo na dobu, kdy se víra musela ukrývat.
Letošní čas nám přinesl něco nečekaného. Ukázal nám, jak je křehký náš lidský život. Jak stačí virus nové nemoci, aby mu podlehly tisíce lidí. My jsme tuto dobu přežili ve skrytu svých domovů. Možná si ani neuvědomujeme, že to byla právě Boží milost, která se nad námi rozprostřela, aby nás ochránila. Možná i vy jste byli mezi těmi, kdo prosili v modlitbách za ochranu. Ano, šťastně, s Boží pomocí jsme to přečkali. Jenže jestli se zachováme jako oněch devět malomocných, kteří Bohu ani nepoděkovali, může se stát, že přijdou ještě horší chvíle. A tady už Boží milost nad námi nemusí být. Mysleme tedy na to, že se čas krátí každému z nás a na jeho konci bude účtování. Zavře se kniha života a nám budou připomenuty všechny naše skutky. Dobré i špatné. Jak v tom obstojíš, sestro, bratře?
Prosím, tedy, milá sestro, milý bratře, vzpomeň na tento sbor, který byl vybudován v potu tváře vašich rodičů a prarodičů. Vzpomeň na to, že když se láska dvou lidí přestane budovat a dostane trhliny, bude to jako s tímto sborem, kde se tyto trhliny už ukazují. Záleží teď tedy i na každém z vás, zda se obrátíte zády v ignoraci, či zda sbor podpoříte. V množství je síla a té je třeba.
Myslím na každého z vás modlitbou každý den. A jsem tu pro vás. Děkuji, že jste dočetli až sem.
Vaše farářka
..
..
.