CESTOU TOULAVOU

Tak při pondělku 22.5. byl návrat do reality po mikrovandru klasicky ukrutný. Nevím, jestli to bylo tím množstvím nachozených kilometrů nebo zaseknutím se v hospodě. Ještě, že mě nikdo do práce nehoní na 5 ráno, to bych nedával. Šel jsem si v klidu na dopolední. Je paráda provětrat se na čerstvém vzduchu a vypotit to pivo prací. Při cestě z práce jsem potkal malé selátko bez bachyně. Sele se nervózně vrtělo, ale trochu zapózovalo, naštěstí ani nekviklo (kdyby jo, tak to bych asi neutekl), jen vyjeveně koukalo.

V úterý 23. ráno jsem pro změnu zase potkal housera, ale toho zádového, vážně paráda. Kdo zažil, tak ví. Já to zažívám poprvé a vážně síla, tak přemýšlím, jak už ho nepotkat. Středa je ve znamení housera a hledání na googlu, jak se ho zbavit a hlavně už ho nepotkat. Dokopal jsem se začít dělat další díl V proměnách času a zveřejnit první občasník. Video je hotové, ale je zakleté ve stolním PC, klekl monitor
V Katovně v Jeseníku bude výstava V proměnách času, docela náhoda ten název. Když jsem to vymýšlel, tak jsem nic s takovým názvem na internetu nenašel.
Po pracovním víkendu jsem potřeboval vypadnout, tak jsem si naplánoval takový malý sólo přechod z Jeseníku přes pásmo Orlíka na Keprník a zpátky do Jesu.
V úterý 30.5. dopoledne vyrážím. Sluníčko svítí, je parádní dusno, zastavuju se u pramene Zlatokopů, na kterém je nehorázný bordel. Na Čerťákách si dávám místo oběda pivo (však taky je to vařené). Šeráka nemají a pan hostinský mi tvrdí, že jediné pivo je Plzeň a že Šerák je patok. Nejsem stejného názoru, ale kšeft je kšeft. První asi hodinová bouřka na pramenech Javorné, kterou jsem přečkal v přístřešku s kávičkou. Hromy, blesky a kroupy, jak golfové míčky, to ještě zatím byla sranda. Přešel mrak a vyšlo slunce, byl čas vyrazit.

Necelých 10 minut před Rejvízem se nebe zatáhlo a přišla druhá vydatná bouřka s lijákem, néé jakože by pršelo, někdo prostě vylíval kýble vody. Totálně promočený dorážím na Noskovou chatu na Rejvíze, kde je plná hospoda durch promočených lidí. Jediné povzbuzení je, že v tom nejsem sám. Za okny lije jak z konve a v hlavě se mi honí myšlenky že to odpískám. Ale ego je ego a já se nerad vzdávám. Nad Orlíkem je černo, sem tam jde vidět blesk a slabý hrom. Věci moc neuschly, ale i přesto vyrážím vstříc tomu Mordoru, který na kopci panuje. Cestou k Bublavému prameni jen poprchává a mě se zase chce jít, všechno bude dobrý. Ale nebylo. Jak se blížím ke Kazatelnám, tak začíná pršet čím dál tím víc a k tomu zase blesky a hromy. To, že jsem mokrý, už ani nevnímám, potřebuju se dostat na Jestřábí chatu, kde přespím v kůlně. Nedostanu se nikam!!! Kazatelny na dohled, jediný problém je v tom, že přímo do té velké skály perou blesky jeden za druhým, země se třese. A já mám pomalu nasrané v kalhotech. Plán na přechod padl, příroda vyhrála a já jsem musel sklopit hlavu a dát se na úprk směr Rejvíz, abych chytl poslední bus domů (FB). S plnou polní nachozeno necelých 19 kiláků, tak to beru jako takový trénink ;-) Přechod bych rád letos dokončil, pokud to čas a počasí dovolí…
Práce, práce… A po odpolednech jsem si začal dávat do kopy kolo. V děcáku jsem si zřídil dílnu, všechno od šmíru, ale co, někde to dělat musím

Jak si tak šmudlám, tak se v té hlavě zrodil zase takový divný nápad. Brzy to příjde, nechte se překvapit. Žena řekla, že se mám jít léčit. No a díky tomu je jasný plán na další výlet.

První červnový víkend byl strašný KOPR. Dokopal jsem se jen k tomu, že jsem si v sobotu zašel opéct na plac u Zlatokopa. Klauna jsem nenašel. A hlavně jsem byl zjistit, jaké to je, když se nekouří v hospodě. Je to docela dobrý, lidi sedí na zahrádkách, kde si hrají děti a k tomu hraní mají krásný kouřový vzdoušek. Ale mě to nezajímá, do politiky se nepletu.
Co se dá dělat v týdnu, než chodit do práce. Poslední dobou pořád něco potkávám, první sele, pak houser a ještě k tomu přibyla užovka.

A díky tomu, že se prej mám jít léčit, tak se druhý červnový víkend vydávám směr Bílá Voda zjistit jak to teda se mnou vypadá .