Bernský salašnický pes
Bernského salašnického psa odlišíme od jiných psů již jeho velikostí.
Vše na dospělém bernském salašnickém psu je velké, silné, mohutné a majestátní:
jeho trup, tlapy, zuby, jazyk, ocas, hromádky, city, reakce, vůle, ctnosti i zlozvyky.
Bernský salašnický pes je vysokou měrou závislý na lidech, potřebuje těsný - zvláště jako jediný pes - neustálý milý kontakt. Kdo chce vlastnit takového psa, musí s tím počítat a nesmí být v žádném případě malicherný.
- Bernského psa nemůže člověk odnést k zvěrolékaři v košíku.
- Vzpouzejícího se bernského psa člověk na vodítku nikam neodvleče.
- Bernského psa člověk nemůže při pohledu na jiné psy vzít do náručí.
- Bernský pes chlemtá svým velkým jazykem vodu z misky.
- Vykartáčovat bernského psa zabere spousta času.
- Bernský pes musí chodit na dlouhé procházky.
- Tlapy bernského psa zanechávají velké a hluboké stopy - v domě, v autě, na šatech.
- Bernský pes štěká hlasitě, raduje se mohutně, truchlí hluboce, durdí se vznětlivě, vzpírá se energicky.
Pro bernského salašnického psa nestačí malíček. Potřebuje celou ruku, ne, obě ruce, celého člověka.
Excelentní rodinný pes pro mimořádně líbivý zevnějšek podtržený atraktivním symetricky rozděleným trikolorním zbarvením a pro mimořádně vyrovnanou klidnou povahu.
Předkové berňáků přeháněli stáda z místa na místo, tahali vozíky s mlékem a se sýry na trhy a zase zpátky do hor, v zimě se ochotně nechávali zapřahat do saní a při tom všem ještě stíhali ohlásit každého nově příchozího. Ve dne pracovali u hospodářských zvířat, v noci hlídali dům. Byli robustní, odolní vůči nepřízni počasí, vytrvalí a nenároční. Nerado se u nich vidělo, aby se toulali. Jejich úkolem bylo držet se u domu a budit respekt v kolemjdoucích, ne však být na ně vysloveně zlí - nikdo si nepřál, aby byli ohrožováni beztak jen řídcí hosté.
Vždy to byli zároveň pracovní i rodinní psi. S rodinami horalů žili v těsné symbióze, starali se jim o děti, vyráželi s nimi na cesty a vůbec je doprovázeli na každém kroku.
Málokteré jiné plemeno dokáže v lidech budit takové sympatie a bořit bariéry jako právě klidný, vlídný a přátelský bernášek se svým téměř šestým smyslem vystihnout, co lidé chtějí a potřebují.
Jakkoliv může bernášek působit jako hřmotný a robustní, skrývá v sobě citlivou až něžnou dušičku. Vadí mu křik, nesnáší hádky, nerad se pere a opravdu dobře se cítí jen v harmonické rodině.
Berňáci mohou žít celoročně venku, v takovém případě však bývá těžké udržet dostatečnou vazbu s rodinou, kterou ke svému životu potřebují stejně jako člověk příslovečnou sůl. Bernášci jsou mimořádně vázáni na člověka a v izolaci nesmírně trpí, a to i tehdy, mají-li k dispozici obrovskou zahradu. Nemají samostatnou povahu individuálně založených pasteveckých psů, chtějí a potřebují být součástí rodiny.
Pokud je někomu proti mysli, že by s ním tak velké, chlupaté (a tedy i línající) stvoření mělo sdílet intimní prostor bytu a zákonitě svou přítomností poznamenávat jeho čistotu a dokonalost, ať si raději pořídí jiné, na lidi méně fixované plemeno.
Alfou a omegou jejich povahy jsou vyrovnanost a určitý nadhled.
Bernský pes sice není vyloženě líný, ale také příliš nemiluje pohyb. Nebude zběsile lítat po zahradě, prohánět se po loukách, nadšeně do nekonečna aportovat. Leží rád u domu a pozoruje ruch ve svém okolí. To znamená, že člověk jej vědomě a cíleně musí vést k pohybu.
Bernský salašnický pes má pověst vyloženého hodňáska, zvláště mírného, líného výjimečně přátelského, vyloženě milujícího děti, který se vychovává naprosto a zcela bez problémů. Mnoho lidi proto věří, že z neohrabané kuličky chlupů se vyvine jaksi sám od sebe mohutný, medvědovitý, dobrácký pes. Podléhají proto bludu, že výchovu malých berňáků je možné zanedbávat.
Bernský salašnický pes je především pes jako každý jiný. S přibývajícím věkem se začíná rozvíjet jeho osobnost a on hledá a určuje svou roli v sociálním žebříčku. Současně roste rychleji, než si člověk myslí, najednou je z něj velký a silný pes a někdy svému pánovi přeroste přes hlavu. Někdo se teprve teď začíná starat o výchovu svého psa, kdy už se objevily problémy s poslušnosti a dominantností. Žádný pes se s takovými problémy nenarodil. Žádný nebyl s těmito vlastnostmi prodán chovatelem. Každý je produktem výchovy svého pána.
Jako každý pes je také bernský pes do jednoho roku to, co z něj člověk udělá.
- Bernský pes je krajně citlivý pes, který má někdy sklon k tvrdohlavosti.
- Vychovávat jej vyžaduje od jeho člověka dvě podstatné vlastnosti: citlivost a důslednost.
- Bernský pes je medvěd s citlivou duší, velmi dobře reaguje na změnu intonace hlasu, takže zvýšení hlasu je pro něj dostatečným pokáráním.
- Navíc je to plemeno velice učenlivé, pro svého pána udělá cokoliv.
- Rychle se učí.
- Není to tvrdohlavé plemeno.
Velice dobře se dá naučit základní poslušnosti bez nutnosti návštěvy kynologického cvičiště, pokud budete důslední, laskaví a budete se pejskovi věnovat dostatek času.
Je to plemeno, které nesnáší dril a tvrdé zacházení, pak byste mu zlomili jeho citlivou povahu.
Mladý berňák má většinou přirozenou nedůvěru k věcem, které nezná, někdy to může přerůst až v bázlivost. Proto je kladem velký důraz na období socializace, kdy je třeba již odmalička pejsky seznamovat s různě rušným prostředím, vzít je do města, hromadné dopravy…
Jak lze bernského psa zaměstnat:
- Pokud se nechcete věnovat nějakému výcviku, stačí s ním podnikat delší či kratší vycházky.
- Pokud ho vezmete na nějakou horskou túru, bude vás velice rád doprovázet.
- V zimě mu dopřejte radovánky na sněhu, ale pozor, není to tažný pes, netahá sám - pán musí jít vedle něj, sám dopředu nepůjde.
- Rádi asistují při každodenních domácích pracích.
- Na zahradě vás bude hlídat při všech činnostech.
- Pokud může domů, tak rádi pomáhají vařit a hlavně ochutnávat.
- V létě někteří rádi plavou.