Kosmetika (ne)testovaná na zvířatech. Jak to funguje?
Dnes se chci podívat na problematiku zvanou testování kosmetiky na zvířatech. Podle mě je to teď veliký trend. Na facebooku existuje několik stránek, kam lidé píšou informace o tom, která kosmetika je a která není testovaná. A já myslím, že v dnešní době, kdy lidé zvířata chovají pro radost je to velký trend.
Jak vlastně vypadá takové testování kosmetiky na zvířatech? Předem chci říct, že se nejedná jen o kosmetiku, ale i o prací prášky, prostředky na úklid atd.
Jedním z testů je testování oční dráždivosti. Používá se na tužky na oči, řasenky, odličovače ale dokonce i na roztoky do kontaktních čoček. A jak to tedy funguje? Králíkovi aplikují látku do jednoho oka. Rozdíly mezi očima se potom sledují napřed po jedné hodině a poté po 24 hodinách po dobu 14ti dnů. Pokud se výroba kosmetiky zrovna nepovedla a látka je dráždivá, vede to k velkým onemocněním oka a mnohdy končí slepotou. Navíc králík neprodukuje takové množství slz jako lide, tudíš i mírně dráždivý produkt pro člověka jemu může způsobit slepotu a smrt.Takový králík je potom pro kosmetický průmysl nepotřebný a je bezvýznamně zabit.
Akutní toxicita. To je test, při kterém produkty zvířata inhalují a nebo jsou jim mazána na pokožku. V dobách minulých byla tato aplikace smrtelná. Ale při použití dnešních moderních látek už není. Na druhou stranu zvířatum působí silné křeče, hnisavé vyrážky, otoky a silné pelichání. K tomuto tématu se váže i Opakovaná toxická dávka. Kde jediným rozdílem je, že jsou látky zvířeti podávané opakovaně většinou po 28 dnech.
Kožní leptavost a dráždivost. Toto se testuje na oholených místech kůže zvířete. Testuje se zda prvek nezpůsobuje leptavost, otoky, svědění nebo záněty. V 80% způsobuje, protože tímto způsobem vědci hledají i správné ředění produktu. Dále sem patří i Senzibilizace kůže, kde se stejným způsobem měří obsah alergenů v kosmetice. Hodnotí se zde vzhled kůže zvířete.
A nakonec kožní penetrace. Zde se sleduje do jaké míry je produkt do kůže vstřebatelný, jestli se dostává až do krevního oběhu a nebo ne a jestli na kůži zůstávají nevstřebané látky. Vzhledem k tomu, že struktura kůže krysy a člověka je zcela rozdílná, nejedná se o to, že by kůže krysy byla tak jemná jako ta naše po použití. Spíše se potýká s vředy a nalepetáním kůže.
A jak je tedy testována ta kosmetika, kerá není testována na zvířatech? Testuje se na buněčných strukturách vytvořených v laboratořích, na proteinovém roztoku získávaném z fazolí, který se chová stejně jako proteinový roztok v lidském oku, na lidské placentě a na bakteriích a kvasinkách. Nejznámějsím testováním je potom dermatologické testování, které je prováděno na lidech. Jedná se o dobrovolníky, nejčastěji z Státního zdravotnického ústavu Praha. Tito lidé za testy dostávají vysokou finanční kompenzaci.
I když takovéto články testování na zvířatech nezastaví, neměly by být tyto informace před světem uzamčeny. Není to jedno.
A nakonec? Nemůžu s jistotou říci, že doma kosmetiku testovanou na zvířatech nemám. Mám. A hromadu. V dnešní době kosmetiky z drogerie je velice těžké se něcím takovým řídit. Ale alespoň zamyslet se a popřemýšlet, zda není možna alternativa nebolí, a nikomu nikdy neublížila.
Zdroj: http://earthwarriors.blog.cz/1604/o-kosmetice-aneb-jak-je-to-s-ne-testovanim-na-zviratech