2. 4. 2020

Dnes je to 10 let, co zemřel náš kamarád Bohuslav „Bobek“ Rašovský.

Za úsvitu po nezbytné ranní kávičce v clubíku  jsem se vydal na setkání zbylých z T. O. Černí do Račího údolí na náš osadní flek,

- clubík, Lesná, Soběšice, Útěchov, Vranov, Svinošice, Lipůvka, Skalička, Unín, Rohozec, Rašov, Strhaře, Osiky - do údolí Račího potoka.

Na osadním fleku rozdělávám ohýnek, odpočívám a vzpomínám na Bobka.

Spolu jsme vyrůstali v ulicích u brněnského Zimáku, chodili do stejné třídy, sedávali v jedné lavici a užívali si blízkosti Lužánek, Planči, Ponávky... a hlavně našeho parčíku. Bobek měl vlohy k míčovým hrám, plavání a především k cyklistice, takže nějaký čas to zkoušel i v brněnském Favoritu. Někdy v 10 letech jsme vstoupili do T.O. Černí a tak nám začal úplně nový život. Každý den jiná aktivita – večerní hry Brnem, cesty za pokladem, cyklistické vyjížďky, potápění, lezení, hledání, nalézání ...

Ve čtvrtek pravidelné schůzky v klubovně a v pátek - nebo v sobotu, podle toho, zda byla sobota pracovní – odjížděli za dobrodružstvím... plnili Modrý život, četli Londonovky, stýkali se v Praze s Foglarem a v létě puťáky ... sjíždění řek Ohře, Lužnici, Jihlavy, Svratky, Orlice, Dyje,Váhu, Hronu, Hornádu... slézali kopce v Nízkých a Vysokých Tatrách, mapovali jeskyně, potápěli se v Hranické propasti, Erebosu, Macoše, v zimě klepali kosu pod dekou na sněhu hledajíc vysoké nebe, písně větrů v korunách borovic a na základě jednoho výchovného koncertu v Besedním domě si pořídili první kytary... prostě žili jsme na Foglarově etice a Seifertově estetice, hledali cestu, systém, učit se držet, muset se činit, jako se činí čin, pečlivě tvarovat, stávat se,     být …

     Přešla léta, někteří z nás se věnovali práci ve skautu, jiní ve Woodcfrafteru, Zálesáku, někteří vystudovali medicínu, práva, techniku, architekturu, dějiny umění, hudbu... někteří zmizeli ve světě.....

  A Bobek?... –  ten se vydal po jiné cestě - ale  to už je zcela  jiné vzpomínání pro jiné.....

Den se krátí a kamarádi jsou přesní. Ohýnek se rozhořel, maso zavonělo, přípitek na shledání a odjíždíme do clubíku

                            a tam v úzkém kruhu zbylých s kytarou  vzpomínáme... 

                                                                                           L.S.