Den čtvrtý
Dnešní hádanka nebyla těžká, spíš to byl trochu chyták: Některé měsíce mají 31 dní. Kolik měsíců má 28 dní?
Navíc jsme zjistili, že se na mapě objevil další ohořelý kus s dalším kouskem runové zprávy, které stále nerozumíme. Po prohlídce fotek jsme společně přemýšleli, jaké místo to vlastně ve skutečnosti je. Využili jsme online mapu a podle polohy určili, že se jedná o Hrádek – vrch s pomníkem Koziny a sochou chodského psa. Zjistili jsme ale také, že je to tam i zpátky minimálně 13 km a to se nám úplně nechtělo šlapat pěšky. Naštěstí jsme si vzpomněli, že do Trhanova, který je na cestě, jede autobus, jehož jízdní řád jsme si zapisovali hned první den při prohlídce okolí. A šli jsme ještě dál – na internetu jsme našli i spoj s přestupem, takže jsme měli jistotu, že se autobusem dostaneme přímo pod kopec.
Po psaní deníčků jsme se vypravili vyrábět střelné zbraně. Od Gandalfa jsme se totiž dověděli, jak získat přesnější popis místa, kde pátrat po pergamenu. Naše výzbroj neměla chybu – našli byste v ní vše od kopí a oštěpů, přes praky a luky, až po neidentifikovatelné, ale přesto účinné kousky. Účinné proto, že se všem týmům podařilo prostřelit balónek, ukrývající část pověsti o Kozinovi a Lomikarovi. Krabička ukrývající luštění potřebného popisu úkrytu nám sice chvíli vzdorovala, ale i tu se nám nakonec podařilo otevřít bez použití hrubé síly. Trošku náročnější byla domluva nad tím, jak a kdo a kde bude číst pověst a jakým způsobem vyluštíme uložení pergamenu. Nakonec se i to podařilo a my jsme se mohli začít chystat na túru. Vše jsme si sbalili ještě před obědem, pár nadšenců skočilo na pět minut do rybníka a po brzkém obědě už jsme vyráželi na autobus, který nás odvezl s jedním přestupem pod Hrádek.
Kopec nám dal dost zabrat, ale odměna stála za to. Kromě krásného výhledu do krajiny jsme v betonové soše psa nalezli další kousek pergamenu. Stálo v něm:
Bez ochrany talismanu
nedejte však ani ránu.
Když formuli magickou vyslovíte
pak Prstenu se dotknout smíte.
Vždy každý jen na minutku
jinak bude plno smutku.
Postupně jsme si pověděli, jak kdo kterému verši rozumíme, a zdá se, že jsme zas o kousek blíž, začínáme tomu přicházet na kloub. Následoval úkol od elfů knihovníků. Za využití naučných cedulí pod pomníkem Koziny jsme kroužkovali správné odpovědi u jednotlivých otázek, abychom složili jméno rodu, kterému patřil erb na obrázku. Byli to Lamingerové. Sluníčko svítilo a okolí bylo příjemné, zejména místní restaurace, kde jsme neváhali utratit i více jak padesát korun za porci hranolek s tatarkou.
Před opuštěním Hrádku jsme věnovali poměrně dlouhý čas focení skupin. Paní učitelka nacvičila fotografování se samospouští, takže fotek máme fůru.
Při zpáteční cestě po červené do Trhanova pro nás připravili úkol hobiti - zahráli jsme si několik kol „placáka“. Musíme trénovat trpělivost, protože mnoho z nás se prozradilo i v dobrém úkrytu nedočkavým vykukováním – asi kam kouká paní učitelka a kdy už budeme moci vyběhnout.
Moc času nám nezbývalo, proto jsme pro návrat zvolili neplánovaně autobus. Tím pádem jsme měli volnou hodinu do večeře, kterou každý využil po svém. Po večeři jsme se sešli u ohně, abychom si vyslechli další esemesku od Gandalfa. S talismany je prý problém, ale mohli by pomoci obchodníci ze severu. Ale nebude to zadarmo. Naštěstí máme dostatek ringů, které jsme hned odpočítali a uložili k mapě, abychom získali tolik potřebné talismany.
Poté jsme vymýšleli další sloku naší písničky, a jakmile bylo hotovo, čekal nás další zápas ve vybice. Dneska s námi kromě paní učitelky hrála i Gábina a zase to bylo nerozhodně. Dost jsme se hádali, nějak si chceme každý hrát sám pro sebe a o týmové spolupráci moc slyšet nechceme. Ani strategie této míčové hry nám není úplně blízká. Ale věříme, že do konce týdne to dopilujeme (tedy paní učitelka určitě).
Večerní táborák byl plný písniček. Začali jsme těmi novými a pokračovali starými osvědčenými hity. Některé zpěváky program zaujal natolik, že se jali zpěv doprovázet nejrůznějšími pohyby.
Poslední částí pondělního programu byla noční bojová hra pro zájemce (šlo nás celkem devatenáct) – boj o světýlka. Svítící kroužky rozvěšené v lese na mini smrčkách strážila paní učitelka a Gábina, obě s baterkami, do jejichž kuželu světla nebylo dobré se dostat. Téměř celou půlhodinu jsme se plížili, plazili, sunuli, poskakovali, … lesem a doufali, že nás strážci nezmerčí. To jsme pak museli zastavit, a pokud nás správně pojmenovali, museli jsme přiznat totožnost hláškou „A do prčic!“ Byli jsme dost zdatní, všechno jsme vysbírali!
Na dobrou noc ještě správná odpověď na dnešní hádanku: všechny – tedy dvanáct – měsíců má 28 dní.