20. 4. 2014 Seznámení s pandou
20. den Času životodárných pramenů roku 2014 SLA
Organizátor: Mineas Lynx
Účastníci: Mia Abyss Arnarmo, Oto Von Rübezahl Mii z Irolanu, Gabriell Morgan Sevin
Jmenování pandy bylo plánováno jako soutěžní akce, ale kvůli malé účasti jsme jej realizovali jako přátelské setkání, při kterém jsme si povídali o pandě a před samotným jmenováním jsme ji odnesli do jejího nového domova - starého solária v zadním traktu hradiště.
Největší sál v hradišti skrývá velký kulatý stůl, nad kterým visí řada vlajek se znaky lidských klanů. Dnešního večera byl sál tichý a téměř prázdný - až na kouzelníka, sedícího pod vlajkou, na které pomrkávala zelená ještěrka, znamení animagie. Ve dlaních převracel hůlku a pohled upíral na košík, ležící kousek před ním. Byl velký, proutěný, a přes okraj visel huňatý ocas zrzavé barvy, který přecházel v pruzích ze světlé do tmava.
Dveře do sálu se otevřely a prošla jimi drobná kouzelnice s hůlkou v ruce. S milým úsměvem pozdravila dřív, než se vůbec stačila rozhlédnout. Mia se se mnou rychle přivítala a spolu jsme čekali, kdo další dorazí. Mezi tím jsme si přivolali z jídelny připravené občerstvení: malé řízečky, obalované jako jednohubky, a jahodové dezertní koláčky. Panda se v košíku zavrtěla, probuzená lákavou vůní jídla, a vyrazila na lup.
V době, kdy dorazil Oto, se panda prosmýkla okolo velké mísy s ovocem, která tu byla pro ni, a vrhla se na talíř smažených řízečků. Tak tak, že jsem je dokázal před nenechavými tlapkami zachránit, a když se panda postavila na zadní, aby na něj dosáhla, raději jsem vstal a i s talířem couvl od stolu. Zatímco Mia konejšila vrčící a pískající šelmičku, přivítal jsem nečekaného elfího hosta, a nabízel mu malé občerstvení. Oto ale s úsměvem odmítal, že jeden nikdy neví, co jej na Mytologii, která začne za chvíli, čeká, a tak raději nebude jídlo riskovat.
Mia krmila pandu masem, které pro ni přinesla, když dorazila i Gabriell a zvědavě si prohlížela neznáme zviřátko ze vzdáleného cizího světa. A když se všichni seznámili s příběhem nalezence, který se záhadně objevil na prahu mého klanu, vydali jsme se do nového domova, kde ode dneška bude panda žít (aby nemohla nadále demolovat sídlo klanu, což byla její oblíbená kratochvíle).
Vydali jsme se od sálu okolo animágské enklávy temnou chodbou, kterou zřejmě jen málokdo používá. Osvětlovaly ji tu a tam smolné louče, které asi byly magické, protože se nezdálo, že by je někdo vyměňoval. V nejtemnější části chodby byly malé nenápadné dveře, u kterých jsme se zastavili a já pandu předal Mie, abych je mohl odemknout.
Když se dveře otevřely, spatřili jsme pozoruhodný sál, delší než vstupní hala školy, těžko přesně říct, jak velký, protože nebylo vidět jeho druhý konec. Dvě desítky metrů nad námi se klenul strop, složený z nesmírného množství malých skleněných destiček v křehce působící kovové kostře kopule, kterou šlo zahlédnout noční oblohu. Celý prostor ozařoval měsíc - a co bylo zvláštní, i když venku bylo zamračeno, tady zářily hvězdy, a všude byly keře a stromky v květináčích a mísách, na policích a stolcích, hotová džungle plná květů a plodů.
"Když mě nenajdeš vedle sebe v noci, víš kde mě najdeš," zasmála se Mia při pohledu na džungli před sebou a pustila pandu, která vzápětí zmizela v hloubi houštin. A tak jsme vyrazili za ní, a proplétali se úzkými cestičkami mezi pařníky, koši a velkými květináči, až jsme se protáhli do srdce starého solária, kde zůstal velký kruhový volný prostor vyplněný křesílky a lehátky z proutí s poduškami a polštáři, okolo stály stolečky a naproti nim, skrytá v malé houštině jahodníku, byla ukrytá dřevěná boudička, z níž vykukovala trocha slámy. Před ní se vypínala na několila kmíncích plošinka, obklopená velkými truhlíky s bambusem a na plošince se válela panda a pojídala jedno z několika oškubaných kuřat, která tam našla.
Chvilku jsme seděli a sledovali krmící se pandu. Bylo nám ji líto vyrušit, ale přišli jsme kvůli tomu, abychom jí dali jméno. Když jsme přišli blíž, výhružně na nás zavrčela a snažila se odtáhnout svoje kuřata do bezpečí. Mia ji s úsměvem pojmenovala Asahi a šelmička nad svým přivítáním do animágského klanu neprojevila ani trochu zájmu a zmizela nám ve svém dřevěném domečku.
A tak jsme zamířili domů a pečlivě za sebou solárium uzamkli. Snad se jí tu bude líbit. Určitě ji brzo navštívíme a vezmeme občas na procházku.