Zelený čtvrtek
Ex 12,1-8.11-14
Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi v egyptské zemi: "Tento mĕsíc bude pro vás začátkem mĕsíců; bude to pro vás první mĕsíc v roce. Řeknĕte celému společenství Izraele: `Desátého dne tohoto mĕsíce ať si každý opatří beránka pro rodinu, jehnĕ pro dům. Jestliže však je rodina tak malá, že beránka sníst nestačí, ať si vezme ze sousedství, které je (tomu) domu nejbližší, tolik osob do počtu, kolik stačí beránka sníst. Beránek ať je bezvadný, ve stáří jednoho roku, sameček. Můžete ho vzít z jehňat nebo kůzlat. Uchováte ho až do čtrnáctého dne tohoto mĕsíce, kdy ho k večeru zabije celé shromáždĕné společenství Izraele. Pak ať vezmou trochu jeho krve a pomažou jí obĕ veřeje i příčný trám (nad nimi) v domech, kde ho budou jíst. Ať jedí maso tu noc, ať ho jedí pečené na ohni s nekvašenými chleby a hořkými bylinami. Budete ho pak jíst takto: Mĕjte přepásaná bedra, obuv na nohou a hůl v ruce, a jezte ve spĕchu. Neboť je to Hospodinova Pascha (Přejití). Oné noci přejdu egyptskou zemí a pobiji všechno prvorozené v egyptské zemi jak u lidí, tak u dobytka. Nad všemi egyptskými bohy vykonám soud. Já, Hospodin. Pro vás však bude krev (beránka) sloužit jako znamení na domech, že tam přebýváte. Když uvidím krev, přejdu vás, a tak uniknete ničící ránĕ, až budu zabíjet po egyptské zemi. Tento den si uchováte jako památný a budete ho slavit po všechna svá pokolení jako ustanovení vĕčné.'"
1 Kor 11,23-26
(Bratři!) Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás také vyučil: Pán Ježíš právĕ tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: "Toto je moje tĕlo, které se za vás (vydává). To čiňte na mou památku." Podobnĕ vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví. Kdykoli z nĕho budete pít, čiňte to na mou památku." Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvĕstujete smrt Pánĕ, dokud (on) nepřijde.
Jan 13,1-15
Bylo před velikonočními svátky. Ježíš vĕdĕl, že přišla jeho hodina, kdy mĕl přejít z tohoto svĕta k Otci. A protože miloval svoje, kteří byli ve svĕtĕ, projevil jim lásku až do krajnosti. Bylo to při večeři. Ďábel už vnukl Jidáši Iškariotskému, synu Šimonovu, myšlenku, aby ho zradil. Ježíš vĕdĕl, že mu dal Otec všechno do rukou a že vyšel od Boha a vrací se k Bohu. Proto vstal od večeře, odložil svrchní šaty a uvázal si kolem pasu lnĕnou zástĕru. Potom nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat jim je zástĕrou, kterou mĕl uvázanou kolem pasu. Tak přišel k Šimonu Petrovi. Ten mu řekl: "Pane, ty mi chceš mýt nohy?" Ježíš mu odpovĕdĕl: "Co já dĕlám, tomu ty nyní ještĕ nemůžeš rozumĕt; pochopíš to však pozdĕji." Petr mu řekl: "Nohy mi umývat nebudeš! Nikdy!" Ježíš mu odpovĕdĕl: "Jestliže tĕ neumyji, nebudeš mít se mnou podíl." Šimon Petr mu řekl: "Pane, tak mi umyj nejen nohy, ale i ruce a hlavu!" Ježíš mu odpovĕdĕl: "Kdo se vykoupal, potřebuje si umýt jen nohy, a je čistý celý. I vy jste čistí, ale ne všichni." Vĕdĕl totiž, kdo ho zradí; proto řekl: "Ne všichni jste čistí." Když jim tedy umyl nohy, zase si vzal na sebe své šaty, zaujal místo u stolu a řekl jim: "Chápete, co jsem vám udĕlal? Vy mĕ nazýváte Mistrem a Pánem, a to právem: to skutečnĕ jsem. Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy. Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udĕlal vám, tak máte dĕlat i vy."
Lukáš 22: 39-48
Pán Ježíš je sám a modlí se,
je tmavá noc v olivové zahradĕ.
Krvavé krůpĕje jeho čelo rosí,
když ví, co zítra už podstoupit musí.