Mojžíš a desky Desatera
2. Mojž. 20: 1-17
Mojžíš píše Desatero, to co by se dĕlat mĕlo.
Pouhých deset vĕt a byl by lepší svĕt.
1. Jednoho Boha vĕřit budeš.
2. Nevezmeš jméno Boží nadarmo.
3. Pamatuj, abys den sváteční svĕtil.
4. Cti otce svého a matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi.
5. Nezabiješ.
6. Nezcizoložíš.
7. Nepokradeš.
8. Nepromluvíš křivého svĕdectví proti bližnímu svému.
9. Nepožádáš manželky bližního svého.
10. Aniž požádáš statku jeho. (Kancionál KC)
https://www.ebux.cz/index.php?bk=297016&id_cat=156
Ex 32: 15-34
Mojžíš se obrátil a sestupoval z hory s dvĕma deskami svĕdectví v ruce. Desky byly psány po obou stranách, byly popsané po líci i po rubu.
Ty desky byly dílo Boží, i písmo vyryté na deskách bylo Boží.
Tu Jozue uslyšel, jak lid hlučí, a řekl Mojžíšovi: "V táboře je válečný ryk."
Ale on odvĕtil: "To nezní zpĕvy vítĕzů, to nezní zpĕvy poražených, já slyším halas rozpustilých písní."
Když se Mojžíš přiblížil k táboru a uvidĕl býčka a křepčení, vzplanul hnĕvem, odhodil desky a pod horou je roztříštil.
Pak vzal býčka, kterého udĕlali, spálil jej ohnĕm, rozemlel na prach, nasypal do vody a dal Izraelcům pít.
Áronovi Mojžíš řekl: "Co ti tento lid udĕlal, že jsi naň uvedl tak veliký hřích?"
Áron odvĕtil: "Nechť můj pán tolik neplane hnĕvem! Ty víš, že tento lid je naklonĕn ke zlému.
Řekli mi: ‚Udĕlej nám boha, který by šel před námi. Vždyť nevíme, co se stalo s Mojžíšem, s tím človĕkem, který nás vyvedl z egyptské zemĕ.‘
Řekl jsem jim: Kdo má zlaté náušnice , ať si je strhne a donese mi je. Hodil jsem to do ohnĕ, a tak vznikl tento býček."
Mojžíš vidĕl, jak si lid bezuzdnĕ počíná; to Áron jej nechal počínat si bezuzdnĕ ke škodolibosti jejich protivníků.
Tu se Mojžíš postavil do brány tábora a zvolal: "Kdo je Hospodinův, ke mnĕ!" Sebĕhli se k nĕmu všichni Léviovci.
Řekl jim: "Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Všichni si připnĕte k boku meč, projdĕte táborem tam i zpĕt od brány k bránĕ a zabijte každý svého bratra, každý svého přítele, každý svého nejbližšího."
Léviovci vykonali, co jim Mojžíš rozkázal; toho dne padlo z lidu na tři tisíce mužů.
Potom Mojžíš řekl: "Ujmĕte se dnes svého úřadu pro Hospodina každý, kdo povstal proti svému synovi či bratru, aby vám dnes dal požehnání."
Nazítří pak Mojžíš řekl lidu: "Dopustili jste se velikého hříchu; avšak nyní vystoupím k Hospodinu, snad jej za váš hřích usmířím."
Mojžíš se tedy vrátil k Hospodinu a řekl: "Ach, tento lid se dopustil velikého hříchu, udĕlali si zlatého boha.
Můžeš jim ten hřích ještĕ odpustit? Ne-li, vymaž mĕ ze své knihy, kterou píšeš!"
Ale Hospodin Mojžíšovi odpovĕdĕl: "Vymažu ze své knihy toho, kdo proti mnĕ zhřešil.
A ty nyní jdi a veď lid, jak jsem ti řekl. Hle, můj posel půjde před tebou. A až přijde den mého trestu, potrestám jejich hřích na nich."
BIBLE KRALICKÁ
A obrátiv se Mojžíš, sestoupil s hůry, dvĕ desky svĕdectví maje v rukou svých, desky po obou stranách psané; s jedné i s druhé strany byly popsané.
A desky ty dílo Boží byly; písmo také písmo Boží bylo vyryté na deskách.
Uslyšev pak Jozue hlas lidu křičícího, řekl Mojžíšovi: Hřmot boje v táboru jest.
Kterýžto odpovĕdĕl: Není to křik vítĕzících, ani křik poražených, hlas zpívajících já slyším.
I stalo se, když se přiblížil k stanům, že uzřel tele a tance. A rozhnĕvav se Mojžíš velmi, povrhl z rukou svých desky, a rozrazil je pod Horou.
Vzal také tele, kteréž byli udĕlali, a spálil je v ohni, a setřel je až na prach, a vsypav na vodu, dal píti synům Izraelským.
A řekl Mojžíš Aronovi: Coť učinil lid tento, že jsi uvedl na nĕj hřích veliký?
Odpovĕdĕl Aron: Nehnĕvej se, pane můj. Ty víš, že lid tento k zlému naklonĕn jest.
Nebo řekli mi: Udĕlej nám bohy, kteříž by šli před námi; nebo Mojžíšovi, muži tomu, kterýž vyvedl nás z zemĕ Egyptské, nevíme, co se stalo.
Jimž jsem odpovĕdĕl: Kdo má zlato, strhnĕte je s sebe. I dali mi, a uvrhl jsem je do ohnĕ, a udĕlalo se to tele.
A vida Mojžíš lid obnažený, že obnažil jej Aron ku potupĕ před nepřátely, kteříž povstati mĕli proti nim,
Stoje v bránĕ táboru, řekl: Kdo jest Hospodinův, přistup ke mnĕ. I shromáždili se k nĕmu všickni synové Léví.
Jimž řekl: Tak praví Hospodin Bůh Izraelský: Připaš jeden každý meč svůj k boku svému; přejdĕte sem i tam od brány táboru k bránĕ, a zabí jeden každý bratra svého, a každý přítele svého i bližního svého.
I učinili synové Léví podlé řeči Mojžíšovy, a padlo jich v ten den z lidu na tři tisíce mužů.
Nebo řekl byl Mojžíš: Posvĕťtež dnes rukou svých Hospodinu, jeden každý na synu svém a na bratru svém, aby vám dal dnes požehnání.
A když bylo nazejtří, řekl Mojžíš lidu: Vy jste zhřešili hříchem velikým. Protož nyní vstoupím k Hospodinu, zda bych ho ukrotil pro hřích váš.
Tedy navrátiv se Mojžíš k Hospodinu, řekl: Prosím, zhřešilť jest lid ten hříchem velikým; nebo udĕlali sobĕ bohy zlaté.
Nyní pak neb odpusť hřích jejich, a pakli nic, vymaž mne, prosím, z knihy své, kteroužs psal.
I řekl Hospodin Mojžíšovi: Kdo zhřešil proti mnĕ, toho vymaži z knihy své.Protož nyní jdi, veď lid tento, kamž jsem rozkázal tobĕ.
Aj, andĕl můj půjde před tebou; v den pak navštívení mého navštívím i na nich hřích jejich.