Jan Křtitel
Slavnost Narození sv. Jana Křtitele
Jan předznamenává Kristovo narození a ohlašuje jeho příchod.
Jan Křtitel představuje konec Starého zákona a začátek příbĕhu evangelia.
Iz 49,1-6
Slyšte mĕ, ostrovy, dejte pozor, národy, které jste v dáli! Hospodin mĕ povolal od matčina lůna, již v mateřském životĕ mĕ nazval jménem. Z mých úst udĕlal nabroušený meč, ve stínu své ruky mĕ ukryl. Ukoval mĕ v zaostřený šíp, ve svém toulci mĕ schoval. Řekl mi: "Jsi mým Služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou." Já však jsem pravil: "Nadarmo jsem se namáhal, naprázdno, zbytečnĕ jsem strávil svou sílu. Mé právo je však jistĕ u Hospodina a má mzda u mého Boha." Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mĕ utvořil Služebníka již v matčinĕ lůnĕ, abych zas k nĕmu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, protože Bůh můj je mou silou. Řekl mi tedy: "Nestačí, že jsi mým Služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpĕt. Proto tĕ dám národům jako svĕtlo, aby se má spása rozšířila až do končin zemĕ."
Svatý Pavel při své první misijní cestĕ přišel do Pisidské Antiochie (dnešní Turecko).
Tam vstoupil do synagogy a hlásal evangelium. V rámci této řeči se také zmiňuje o Janu Křtiteli.
Sk 13,22-26
Pavel řekl: "Bůh dal praotcům za krále Davida, o nĕmž vydal pochvalné svĕdectví: ‘Nalezl jsem Davida, Jesseova syna. Je to muž podle mého srdce. Ten vyplní všechno, co budu chtít.' Z jeho potomstva Bůh podle zaslíbení vyvedl Izraeli jako spasitele Ježíše. Před jeho příchodem hlásal Jan všemu izraelskému lidu křest obrácení. Když Jan svůj úkol končil, říkal: ‘Já nejsem ten, za koho mĕ pokládáte. Ale po mnĕ přijde ten, kterému nejsem hoden zout opánky z nohou.' Bratři, kteří pocházíte z Abrahámova rodu, i vy, kdo se bojíte Boha! Nám bylo posláno slovo o té spáse."
Lk 1,57-66.80
Alžbĕtĕ se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal velikou milost, radovali se s ní. Osmého dne přišli obřezat dítĕ a chtĕli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. Jeho matka na to řekla: "Ne, ale bude se jmenovat Jan!" Namítli jí: "Tak se nikdo z tvého příbuzenstva nejmenuje." Posunky naznačovali jeho otci, jaké by mu chtĕl dát jméno. On si vyžádal tabulku a napsal: "Jeho jméno je Jan." Všichni se tomu podivili. Ihned se mu uvolnila ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. Všech jejich sousedů se zmocnila bázeň a po celém judském pohoří se mluvilo o všech tĕch událostech. Všichni, kdo to uslyšeli, uvažovali o tom v srdci a ptali se: "Co asi z toho dítĕte bude? Vždyť ruka Pánĕ byla s ním!" Chlapec rostl a jeho duch sílil. Žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před izraelským národem.