Dostal jsem návrh jednoho srpnového dne,zdali bych nedorazil za Domčákem do Dublinu,dal jsem si všech pět dohromady.Irsko je zemí černého piva,barů,whiskey.pěkné přírody a kámoš v tomhle všem,je předzvěst zajímavě znijící neplacené dovolené na ostrově věčného větru a deště,ale popořádku.Nejdřív ze všeho chtělo vymyslet plán výletu na víc dní,jelikož jsem tušil,že pivko nebude v barech nejlevnější a že topit ohen v metropoli v koši parku,abychom se zahřáli,při cucání krabicáku asi taky nepůjde,musel jsem vymyslet něco,abychom se ve městě zdrželi co nejméně.Všeochotný googl na mě hnedle po zadání mého zbožného přání vyplivl ofiko stránky na dálkově značenou trasu wickloway přes stejnojmené pohoří.Délka treku činila 130 km s více jak dvacetikilovou krosnou narvanou powerbankama,reprákama,alkoholem a dalšíma nezbytnostma,bez kterých,bychom v lese nepřežili.Druhá strana nebyla proti a ještě se k nám připojil kámoš Kryštof

.Po příletu nás čekala dvoudenní aklimatizace,dělají to všichni horolezci,když je čeká náročný výstup,ale asi trochu jinak... :D Tudíž plně zaklimatizování balíme všechny potřebné věci do krosen a razíme si to na mhd,která jede více jak hodinu zkrz celý dublin do podhůří Wicklouw do Marley parku,kde začíná oficiálně náš vysněný trek.Po dolazení a upravení krosen vyrážíme do hor už po prvních metrech v parku mi je jasny,že jsme asi trochu překlimatizovany a že první den bude asi trochu náročnější.Po zkouknutí obličejů kolegů jsem si oddychl,že v této myšlence nejsem sám...Začali jsme stoupat po široké horské cestě do hor,počasí nám zatím docela přálo.Po dobytí vrcholu 583mnm. nás zase čekal sestup na úroven moře,inu jsme v horách a ne v Pobaltí...Utěchou byla alespon vesnice kde jsme si od místního farmáře mohli doplnit vodu z hadice.Popravdě jsem z toho neměl uplně nejlepší pocit ale vodu dával  i zvířatům a vypadali vcelku čile tak cobychom to nepřežili i my.Následoval zase vcelku táhlí výstup do hor po široké lesní cestě.Po cca dvouhodinovém stoupání jsme se rozhodli postavit stany.jeden z hlavních důvodů byl ten,že Kryštofůu stan ješě nikdy nebyl postaven.druhý závažný důvod byl ten,že už mě to sralo nevím jak ostatní... :D Po zabydlení a roztopení ohně v celku nepříjemným dešti jsme rozdělili výroční flašku Jamesona,kterého jsme pořídili při aklimatizaci přímo ve výrobně.Flaška to nebyla zrovna nejlevnější a měla by se spíše vychutnat doma v teple u krbu.Nač čekat domů na teplo ke krbu,když jsme si rozdoutnali hromadu dřeva pěkně u stanu.než by si řekl švec flaška byla vypitá a my museli jít spát,jelikož nás čekala ještě dlohá cesta a toho pitiva jsme neměli zas tolik.

Druhý den Ráno nás přivítala modrá obloha.Azůrko,tudíž snídaně na pohodu, vyprázdnění na pohodu,prostě všechno na pohodu abychom zjistili,že jsme si tou pohodou zavařili na vcelku slušnej průšvih a že nestíháme dojít do dalšího na mapě vyzančenýho tábořiště,ale popořádku.Po zabalení s tím,že nás bude čekat další zdlouhavy výstup nas mile překvapil za první zatáčkou horizont a za ním přijemnej kamenitej trek po rovině a když už byla nerovnost tak jedině směrem dolu.Cesta svižně ubíhala,dorazili jsme do vesnice.Petky naplněny vodou ani sušák nebyl asi fakt dobra whisky.Tudíž jsme nemuseli hledat stavení,kde by nám naplnili vodou pro hospadářsky zvířata láhve.Rychlá čokoláda na křižovatce vyprázdnit bordel do popelnice u hezky udržované vilky v centru vesnice.Cesta dále ubíhala vcelku svižně jen se nám zatáhlo a začlo lejt.Nám to však nevadilo Byli sme rádi,že jsme zas konečně v přírodě.Lesní stezku vystřídla vcelku zajímavě se tvářící podmáčená louka plná bláta.Tušil jsem,že by zde mohla být legrace.Jen jsem si představil jak se kámoši válí na prdeli v blátě,už si to šinu po hubě dolu jak na horský dráze.Krosna mě zalehla měl jsem ji k sobě fakt fest připnutou tak jsme se tam chvilku cejtlil jak ryba na suchu.No po chvíli jsme se nějak odkurtoval a dostal jsem se na nohy.Podle mapy měly být dole vodopády kde jsme měli spát předešlou noc.Podle telefonu ne! Nesmysl.Tudy chvíli proti proudu a jsme tam,prošli jsme nádherný udolí plné tůní splavů slepých ramen viděli jsme zde snad vše krom vodopádů.Okey,přiznávám chybu a vracíme se na cestu s tím,že to budem zase muset rozbalit někde na punkáče,že to nestihnem do tmy.Cesta ovšem ubíhala svižně a zanedlouho jsme byli u vodopádu.Rychlej pozdní oběd a že zkusíme stáhnout předešlou ztrátu a zkusíme se dostat do budy,kdebychom měli dnes podle plánů spát.Kdybych věděl co nás čeká,tak vyžahnu alespon pulitr toho litrovhýho rumu ve skle co celou cestu táhnu na hrbu z Bělohradu.Z lesní cestičky se najednou stala náhorní plošina,která vedla přez vřesoviště po lávkách se zřejmě uchvátnejma výhleama na horská jezera.My ovšem viděli hovno ne proto,že by se snad zatáhla mračna,ale že se zatáhlo uplně. Tma,jak v pytli do toho boční vítr s extrémnima nárazama ukrutnej chcavecže nebylo vidět na krok nebejt hůlek zřejmě bych se koupal z jedné v tůní Doted obdivuju domčáka jak to dal bez nich :D.Po přejití lávek docházíme na silnici kde se tážem,kde bychom se mohli usušit v hospodě,prý sedm minut jízdy autem okey tak asi 3 kilometry.Po dvouch kilometrech byla cedule motorest 5 kilometrů.Okey serem na to,přelejzáme zed hnedle u cedule do nějakého lesejka. Topíme ohen sušíme stany pijem rum.

Jetě před budíkem mě ovšem ráno budí ukrutnej vichr a chcavec.Nadhodím,že na to kašlem,že by na hřebeni mohlo bejt nebezpečno a že dneska pozevlíme ve stanu.Po dvou hodinách se počasí uklidnilo a že tedy zkusíme dojít alepon do boudy,která měla být naším včerejším nocovištěm.Balíme.Neprší,super nálada jen co hodíme krosny na hrby tak se spustí cedák že zkrz tu průtrž na sebe ani nevidíme.Ke všemu nám došla voda... :D.Příjdem ke moderně vydajícíme kempu a tážeme se zdali by nám nedali trochu vody.Paní na nás kouká jako z jara,když prší tak,že kdybych otevřel moji 90 litrovou krosnu tak ji mam za deset minut plnou.No vodu nám dá,zatímco vedle nás lidé pijí kávu a přikusují čerstvé pečivo a jedí ze švédských stolů,no co chcem vodu a ne naky kapitalisticky vejmysli jsme přeci vlci a ne žádný vyvoněný buzny jak by řekl jeden náš kamarád :D :D .Cesta se zdála nekonečná,hlavně z důvodu absence lesní cesty,místo toho nám podnahama neubíhá asfaltová podložka.Konečně odbočka do luk plnách ovcí za ohradou paráda nálada se nám lepší.Ovečky za ohradou na nás koukají zdravíme je bavíme se do te doby,než se před námi objeví tři berani.S ovečkama by si vlci poradili hlavně po delší době mimo civilizaci.Kde není přístup k pornu ani k dívkám.Kryštof navrhuje prostě projít. Já nemějíc pojištění bych volil cestu přez ptok a berany obejít.Domčák mlčí a koulí očima.Okey mažu k potoku po přebrození přelezení elektrickyho ohradníku ke konim hlasí že barani prošli kolem nich dolu po cestě....Mažem si to po hřebenu a po chvíli na nás čeká altán.Opravdu perfektní spaní v suchu bez potřeby vybalovat stany.U střechy jsou dokonce pověšeny vánoční svíčky.Truhla nacpaná trvanlivého jídla.Pojídáme popíjíme měníme proviant.Po chvíli vypínáme vánoční výzdoby a hurá na kutě.

Ráno se budíme ještě za tmy vařím klukům ovesnou kaši.Zatím co jsou oni ve spacáku,za což pak nedostanu michelinskou hvězdu,ani pochvalu.Dokonce jsem si vysloužil kritiku.No co,já měl sušenky a nepotřeboval jsem teplou snídani,Mě zahřál rum,ktery jsme tam nechali pro další pocestny v bedně mezi čínskejma polívkama.Poctivou českou plachetnici od Jany z večerky no  tohle najít v Irsku na treku tak se raduju ještě ted.Zbaleno prší jdem.Slyším nějáké bublání za mnou nevím jestli se jedná o potok a nebo o ústa jednoho kolegy,ale tuším oč se jedná,taky se mi nejde nejlépe.Cesta klesá prudce dolu a behem dvou hodin se suprově vyčasí.Scházíme do Vesnice kde je HOSPODA.Snídáme pivka,někdo kávu.Vedeme vášnivou debatu,jaka by byla pohoda po tolika dnech omejt v umyvadle i jiny věci nežli jen vrchní a dolní končetiny.Do té doby,než nám vstoupí do debaty servírka ze Slovenska,zdali si ještě něco dáme a odkud kamže to až jdem.Podivem pravy,jen abyste z toho nebyli nemocnýRychle platíme a pokračujeme dále v treku.Stoupáme okolo jezera Upper.Cestou míjíme nespočet jak malých tak velkých vodopádů,které směřují dolu do jezera.Tento den nás čekalo největší převšení na celém treku,vůbec nám to ovšem nevadilo.Ty výhledy za to stály.Dostaly jsme až do sedla pod horu Mullacor.Překrásné výhledy na okolní kopce s největší horou pohoří Lugaluiga 980mnm.tady se opravdu kocháme nefouká slunce praží a do dalšího altánu už jen kousek.Altánek uplně stejny jako předešlou noc pouze světýlka chyběla a nebylo co pít.Tak poslechnout pár songů roztopit ohen prolistovat cancák a hajdy na kutě měl nás čekat další náročnej den.

Ráno je nádherně sice dost mrzne,ale nám to nebere vítr z plachet,to nás teprve čeká.Od altánu sejdem do vesnice na pivko,kde plánujem,jak budem pokračovat dál.Ptáme se hostinského,odkud se nejlépe dostanem za 2 dny do Dublinu.On odpoví,že jedinej autobus,kterej jezdí z těchto končin do Dublinu je z vesnice ze které jsme přišli.Ač vcelku neradi,musíme z důvodu již zakoupenejch letenek a moji pondělní noční,kterou stíhám z letiště jentaktak booknout tágo a po pár škopkách mazat do hostelu do vesnice k té krásné sloveně na hotel....

Ráno s kocábem jsme si šli obejít jezero,což nám zabralo skoro celej den a jentak tak jsme stihli bus do Dublinu.Kde jsme ještě následující den udělali menší trek po pobřeží s nádherným výhledem na Dublin a zaoceánské párníky mířící z a do Dublinu.Tudíž nám zas až tak nevadilo,že jsme nestihli projít vše co jsme chtěli

Kluci říkali,že už krosnu nechtěj dlouho vidět.Já už plánuju zimní výpravu se stanem na východ od nás do hor. Tak zas snad brzy zase něco sesmolim. Stay tuned :)