Po zveřejnění zimních expedic Expediton clubem z Brna mi bylo hnedle jasné,že se musím někam vypravit.Dal jsem sdílet pár výprav a vcelku mě překvapil enormní zájem kámošů,na což nebývám popravdě moc zvyklí na mé podobně trhlé nápady...Vybrali jsme si Rumunskou výpravu na pohoří Rodna. Nakonec jsem jel s dalšími třemi lidmi,které jsem znal,což se mi stalo prvně v životě dokonce s námi vyrazila i kámoška Pája se svým psem Diegem,kterou jsem ujištoval,že to všechno hravě zvládnem,i když jsem si tím nebyl vůbec jist.Po příjezdu do Brna jsme vyrazili na tankovou Plzen do Lokálu.V klubovně jsme vyfasovali lavinovou výbavu v podobě pípáku sondy a lopaty.Po seznámení s ostaními členy expedice a jejich psy ano jel s námi již zminovany husky Diego a kříženec huskyho nalezenkyně fenka Eliška.Po složitém tetrisu v podobě naskládání krosen a vybavení do auta se nám podařilo zabouchnout dveře.Následoval dlouhý noční přejezd do Rumunska.Cestu jsme si krátili vyprávěním příběhů z cest a popíjení ginu a piv zakoupených cestou na benzinkách.Po cca.14 hodinách jsme byli na místě.Myslím,že z celkového času stráveného v autě jsem naspal asi tak 88 minut.

Rozlámanej sundávám civilní oděv a jen v trenkách hledám v hustém sněžení funkční triko a spodky...To mě trochu probírá z nočního přejezdu.Do hodiny jsme všichni připraveni vyrazit na ztrastiplnej přechod jednoho z nejhezčích Rumunských pohoří.Poslední kontrola zdali máme vše,od jídla stanu,až po lopatu s pípákem vycházíme z cca.1200 mnm.Na náš první bivak pod horu Ineu,která měří vcelku uctyhodných 2227 mnm.Všichni jsme po cestě vcelku dost rozlámaní nedostatkem spánku a piv.Vše nám vyhrazuje panenská Rumunská příroda a modrá obloha,která nám hravě zvedá náladu.Bohužel s nabývajícími výškovými metry se počasí rapidně horší i když je podle teploměru nějakých -5 pocitovka je o hodně stupnů níž.V jednom exponovanějším místě zapínáme pípáky a děláme rozestupy.Hrozí zde uvolnění lavin,při pohledu dolu se mi ta představa moc nezamlouvá.Tak raději koukám dál před sebe.po pár desítkách metrech se z nebezpečného místa dostáváme na hřebínek kde v závětří svačíme zatím vcelku poživatelně nezmrzlou stravu.Trochu jsme se báli o psy jak budou stíhat.Uplně zbytečně.Pokud nebyli na vodítku vedli nás jak místní.Po bezmála 9 kilometrech a nastoupaných 800 vejškových rozbíjíme uplně grogy tábor,aby toho nebylo málo při kopání záhrabu zjištujem že jsme začli odhazovat sníh na kleči,tudíž dvacetiminutová snaha přišla vniveč a museli jsme se ještě o pár metrů přesunout.Stanuji společně s Diegem a Pájou vaření máme také společné.Pája je vegetariánka tudíž jsme nakoupili z již vyzkoušeného českého expedičního stravování býložravou stravu,kterou mohu jen doporučit www.expresmenu.cz.Dnes k večeří byly na pořadu dne žampiony na paprice s chlebem a Diego dostal svoji pravidelnou palbu granulí,kterou Pája táhla celou dobu pro Diega na zádech....Pavlína připravuje nocleh a já venku tavím sníh na vodu,abychom si večer mohli vychutnat trochu toho teplého čaje,kdyby byla zima.Zalézám na karimatku,Pája se mě ptá jestli to přežijem,tak ji s čistým svědomím odpovídám,že nevím.Jen co to dořeknu se mi vypustila již dvakrát opravovaná karimatka bezva...Snaha o opravu přiišla vniveč plastovy ventil made in china je zase poškozenej.No pokusím se to zaspat šlo to blbě ale přes únavu se budím v noci zimou odspodu asi jen třikrát.

Ráno  jdu tavit sníh,aby bylo bylo před nejnáročnějším dnem co pít a připravit bramborou polévku.Pája ve stanu balí věci a takhle nám to zůstalo až do konce výpravy. Já se starám o jídlo a pití zatímco Pája balí spacáky a ostaní cajky.Teploměr ukazuje nejmenší noční teplotu necelých -10 a tyto teploty nám vydržely po celou dobu výpravy.Po snídani vyrážíme dál po hlavním hřebenu až do sedla pod Ineu,kde musíme změnit plán v podobě velkého nebezpečí lavin na hodně prudkém traverzu.Vracíme se zpět k autu,vymýšlíme alternativu,že přejedeme zpět do města,odkud se pokusíme vystoupat méně náročnou přístupovkou na hlavní hřeben.Cestou si uděláme rychlý lavinový kurz,kdyby nás nedejbože zasáhla lavina.Zajímavá zkušenost.Přejezd byl byl rychlovka s odměnou benzinkového kafe,že jsme všichni přežili první mrazivou noc ve stanu.Ani se nenaději a už mám zas na nohách sněžnice a jdem vyhlídnout bivakovací plac pod hřebenem,kde přečkáme ve stanech další noc.Našli jsme uplně luxusní flek s altánem pod jedním z největších Rumunských vodopádů s posezením.Dnes jsme si ukuchtili výborné ratatouille.Přikusovali jsme k tomu už o poznání tvrdší zmrzlej chleba.Spali jsme v cca 1000mnm.,což znamenalo další náročný výstup na hlavní hřeben.

Výstup byl náročnější než jsem si myslel.Museli jsem jít svahem cik cak po jednom,jelikož to bylo ohromně strmé a hrozilo urvání laviny.V nejprudším místě jsem měl opravdu strach aby se to se mnou neurvalo na 3 kilometrech jsme nastoupali bezmála kilometr s dvacetikilovými krosny na zádech do sedla,kde se protrhaly mraky.Příjemná raní rozcvička :D Sluníčko pralo,že jsem byl nucen natáhnout sluneční brýle a sundat bundu a pokračovat dál jen v slabé mikině.Do doby než jsme pokořili první a poslední dvoutisícovku.Nahoře se rapidně zhoršilo počasí.Byli jsme opět nuceni opustit hlavní hřeben z důvodu silného větru a nulové viditelnosti hrozilo šlápnutí do návěje což by znamenalo více než rychlou cestu zpět do údolí.Vracíme se přes zimní středisko zpět k vodopádu,kde nevyšlo k nakvartýrování se do horní stanice lanovky... :D.Pája řiká,jestli bychom nezůstali poslední noc dole ve vesnici,souhlasím.Stavíme stany večeříme tavíme vodu na čaj no prostě už taková zajetá klasika....

Ráno řikáme náš plán průvodci Tomovi.Láme nás,že dnes je poslední den a hlásí zlepšení počasí s tím,že spíme na meteostanici v teple.Neodoláme scházíme svižným tempem dolu k autu.Stavujeme se v Penny kupujeme piva kořalky chipsy a vše vypadá na slušnej mejdan pokud to vytáhneme na hrbech na meteostanici.Jelikož potřebujeme pouze spacák tak nám nebrání nic vytáhnout proviant až na meteostanici.Cesta nám stejnak zabere vcelku dost času,jelikož jsme stále nuceni se kochat výhledy dolu do údolí nebo naopak nahoru na majestátní špičky hor a opět máme převýšení bezmála 1000 výškových..Dnes nám vyšlo počasí uplně suprově,tím se nám asi chtěly hory odměnit,že jsme to nevzdali.Fotíme kecáme pálíme si huby horským sluníčkem.Na chatě nás přivítá přijemný chatař,který nahoře bydlí již dvacet let.Dělá nám poctivy Rumunský čaj z bylin nasbíraných na svazích Rumunských hor.Poprosí zdali bychom mu nepomohli naházet dříví do meteostanice.Souhlasíme hážeme špalky jak o život.Když v tom znenadání vylezou z chaty další obyvatelé chaty a lejou do nás místní pálenku až nám teče ušima.Značně unaveni z těchto dvou aktivit zalézáme do našeho skromného příbytku,kde do sebe lejem v teple u kamen vše co nám příjde pod ruku.V devět hodin máme připravenou nejlepší polívku jakou jsem snad kdy jedl.Rozloučíme se s místními usedlíky a jdeme spát.

Ráno ukazuje teploměr -22 jsme všichni vcelku rádi,že jsme dnes mohli přečkat mrazivou noc v teple u kamen a nemuseli klepat kosu ve stanu.Dáváme čaj u chataře,kterej do nás leje po ránu ohromný lampy slivovice raději se pakujem,jelikož to zavánělo tím,že bychom se odsud v podnapilém stavu taky vubec nemuseli dostat.Čeká nás jen rychlý seběh k autu převelčení do civilu a cesta do Brna cestou dáváme poblíž Ukrajinských hranic pozdní oběd a před půlnocí jsme v Brně.

I přesto,že plán nevyšel uplně podle představ si myslím,že to bylo příjemně ztrávených pět dní se super partou.Toto napsal jeden z účastníků Martin,lépe bych to nenapsal...Jsou výpravy na kterých se slunce a krásných výhledů nedočkáte. Přesto vám přinesou něco mnohem důležitějšího. Vyzkoušíte si jaké je to se spolehnout jeden na druhého, získáte nové přátele, uvědomíte si sílu přírody, vystoupíte ze své komfortní zóny a vy si uvědomíte, že právě žijete svůj sen.