Uzdečka Rambo a práce ze země
Něco málo přes rok pracujeme s kobylou na uzdečce Horseware Rambo Micklem Multibridle. Ráda bych tedy s odstupem času ohodnotila, o jak kvalitní nástroj komunikace se jedná.
Uzdečku jsem pořídila primárně jako obnosek, který měl sloužit k práci ze země, s budoucí vyhlídkou připnutí udidla a prací ze sedla. Uzdečku jsem nakonec využila pouze bezudidlově a jen ze země. Nic to však nemění na tom, že jsem ji prověřila skutečně podrobně.
Výhody samotné uzdečky, jako například vyhýbání se citlivým bodům na hlavě koně, zde vynechám, můžete je nalézt v předchozím článku, nebo videích věnujících se uzdečce jako takové.
Obnosek
Toto využití se nabízí jako první, stejně tak je v akademickém jezdectví nejčastější. Otěž/vodítko se připnute do prostředního kroužku a je to. Využít se takto dá i při lonžování. Uzdečka relativně drží na hlavě, je však potřeba dostatečně utáhnout řemínek pod žuchvami, aby se uzdečka nepřetáčela a nezasahovala do oka. Stejně tak je potřeba poměrně silně utáhnout i řemínek od nánosníku, který je nešťastně umístěn v "důlku" a tak poměrně zavírá pusu koně - pamlsek kůň rozkouše, ale rohlík asi úplně komfortně v tomto případě neukousne. Záleží tedy, jak moc jste zvyklí (a ochotní) řemínek dotahovat. Pokud ho dáte "natěsno" uzdečka se prakticky nepřetáčí a to ani při lonžování (pokud vám kůň neleží v ruce). Jde s ní tedy krásně provádět stellning a koně prostřednictvím obnosku obecně velmi dobře reagují správnou rotací hlavy v prvním krčním obratli (tedy stellningem).
Při lonžování slouží velice dobře - kůň netahá na nose těžký lonžovací obnosek - a zároveň cítí i jemné potáhnutí za lonž různými směry. Stellning je složitější, ale to je spíš vlivem dlouhé otěže/lonže, než samotné uzdečky.
Práce s uzdečkou, jako obnoskem, je velice jemná, daleko jemnější než nylonový obnosek, který jsem využívala před uzdečkou. Vzhledem k tomu, že v nánosníku není žádné kovové vyztužení, nos koně zbytečně netrpí a nic ho netlačí.
Bezudidlová uzdečka
Uzdečku také delší dobu využívám jak bezudidlovou při práci z ruky, tedy na otěžích. Otěže zapínám do postranních kroužků. Zde už je problém se stellningem, který není tak jednoznačný, občas je lepší dopomoci si ke správné rotaci lebky rukou na čelisti. Každopádně i tak je komunikace stále velice jemná (to se odvíjí samozřejmě od fáze výcviku - pokud s koněm pracujete delší dobu a stačí mu jemné pobídky). Nepřetáčí se ani povolenější, pokud zrovna netáhnete velkou silou a neobvyklým směrem za jednu otěž.
Při klinice v Masečíně mě však Jossy upozornil, že uzdečka není úplně dělaná na tento styl práce. Pokud mám totiž otěže zapnuté do postranních kroužků, vnější otěž tlačí čelist směrem dovnitř ohnutí, a rotuje tak lebku na opačnou stranu, než je třeba. Vnitřní kroužek je příliš daleko od nosu a tak ztrácíme možnost lepší práce s rotací lebky. Vidět můžete na fotografii, kde je kůň v pravém ohnutí a vnější, tedy levá, otěž tlačí spodní čelist dovnitř ohnutí. Jen poznamenám, že otěže nejsou napnuté a kůň není v příliš velkém ohnutí, neb jsem neměla fotografa a nebyla schopná držet otěže a fotit zároveň.
Na další fotografii můžete vidět upnutí, které mi poradil Jossy, tedy vnitřní otěž zapnutou do kroužku na nosu a vnější otěž upnout pod hlavu, na spodní pásek. Vnitřní i vnější otěž tak podporuje správnou rotaci lebky (naznačeno šipkami).
Zde detail upnutí otěže pod hlavou:
Vyzkoušela jsem dnes toto upnutí při tréninku a musím říct, že rozdíl je skutečně znát. Občas se mi stalo, že jsem sice vnější otěž zapnula dolů pod hlavu, ale vnitřní otěž jsem ze zvyku upnula do postranního kroužku. Oproti zapnutí dle Jossyho byl jednoznačně cítit rozdíl především při stellningu, kdy kobyla spíše vyvracela hlavu do vnějšku, než aby se správně přistavila. Když jsem však vnitřní otěž zapnula do horního kroužku, hned stačila jemná zádrž a přistavení bylo na světě.
Výhodu spatřuji i v tom, že když je náhodou potřeba poopravit koně "pomocí obnosku," nemusím nic přepínat a mohu rovnou pokračovat v práci, také se lze velmi snadno přesunout do lonžovací pozice.