Sametové účtování
Z DEŠTĚ POD OKAP
Raketovým tempem se k nám přihnalo třicetileté výročí takzvaného „Sametového“ převratu, tedy změnám, kdy Komunisté oficiálně ztratili svou kontrolní moc nad Československem. Zpočátku vypadala situace nadějně, zdálo se, že staré chyby a křivdy budou odstraněny a napraveny, bude nastolena Demokracie (tedy Vláda Lidu), ale už po pouhých třech letech tedy 1990-92 nastal radikální destruktivní zvrat k horšímu.
Slibovaná Demokracie se nekonala, došlo pouze k převedení moci ze strany Komunistické a spolupracující strany Lidové, na jiné strany. Lid opět s prominutím takzvaně „utřel“. Místo Komunistů a Lidovců začaly parazitovat na státě desítky skupinek jiných „straníků“ a začala rozsáhlá devastace, rozkrádání, demolice a arogantní svévole samozvaných sekt, pokrytecky křičících o „boji proti Komunismu a údajném nastolení Demokracie“.
Nejdříve si musíme stručně a zjednodušeně ujasnit pojem Demokracie. Jedná se o význam slov Démos Kratos, tedy Lid-Vláda. Demokracie může být přímá, tedy kdy Lidé rozhodují o správě země Referendy, bez rozhodování zástupců, nebo polopřímá, kdy vládnou zvolení zástupci, avšak ti jsou kontrolováni Lidem, skrze trestní a hmotnou odpovědnost a referendový systém. Přímá demokracie, pokud je mi známo, nikde momentálně na světě není. Polopřímá Demokracie existuje ve Švýcarsku. To co existuje, ve zbytku světa, jsou jakési podivné patvary a zmrzačené paskvily tvářící se jako „Demokracie“ ale ve skutečnosti jsou to pouze různé formy diktatury. S proklamovanou Demokracií mají společné asi totéž, co mají společné holínky a hodinky. Sice se obojí natahují (hodinky už ani to ne, většinou jsou dnes na baterku), ale tím veškerá podobnost končí. Systém, kde diktuje svou vůli nějaká malá stranická sektička, nebo sektičky, zaštítěná svévolně vytvořenou takzvanou „imunitou“, tedy beztrestností a nekontrolovatelností, je podobný spíše středověkému Feudalismu a Otrokářství.
Kromě jiných křivd a chyb, které Komunisté provedli, také prvního ledna 1949 zrušili takzvané Zemské zřízení, které nám zůstalo z republiky Československé, prezidenta Masaryka, a zavedli takzvané krajské uspořádání. Možná to byl strach z toho, že Morava ve volbách 1946 nedala Komunistům tolik hlasů jako sousední Čechy a tak se snažili moravský národ zlikvidovat Čechizací, a centrální kontrolou z Prahy, stejně jako dříve se Rakousko snažilo o Germanizaci Čech a Moravy z Vídně.
Člověk by logicky řekl, že s pádem Socialismu vznikne Demokracie, kde do čela státu budou voleni kvalifikovaní morální jednotlivci s odpovědností a kontrolovatelní Lidmi státu. Že se vezme to nejlepší ze Socialismu a Kapitalismu a vytvoří se ZDRAVÁ FUNKČNÍ SPOLEČNOST. Bohužel, nic nebylo dále pravdě. Objevily se sekty zlatokopů a rabovačů zpitých touhou po moci a majetku, vzali to nejhorší ze Socialismu a Kapitalismu a vytvořili ekonomického a politického „mrzáka“ kterého máme dnes.
Pokusy o nápravu devastovaného Masarykova státu, obnovením moravského aspektu, probíhaly už za období takzvaného „Pražského jara“ 1968, s účastí Boleslava Bárty a Společnosti pro Moravu a Slezsko, kdy ovšem byly Komunisty po invazi vojsk Varšavské smlouvy smeteny ze stolu. Boleslav Bárta byl Komunisty perzekuován.
Další snahy probíhaly od roku 1990 opět pod vedením pana Boleslava Bárty a hnutí za samosprávnou demokracii-Společnost pro Moravu a Slezsko. Režimní agitátoři očernili perzekuovaného Bártu ze spolupráce s STB. Pan Bárta v průběhu roku 1991 zemřel.
To symbolicky předznamenalo zánik šance na Demokracii a nápravu komunistických škod, neboť o rok později 1992 straničtí supi nejenže nevrátili práva Moravě a Slezsku, nýbrž naopak roztrhali Československo na dva kusy. Prvního ledna 1993 tak vznikla samostatná republika Česká a Slovenská a tak definitivně zanikly zbytky Masarykova státu (jak jinak než bez Referenda). Straničtí mrchožrouti poté zahájili masivní rabování, kdy do dnešní doby nechali rozkrást, nebo se přímo podíleli na zpronevěře a likvidaci státního majetku v hodnotě plusminus tři biliony korun a dalšími dvěma biliony Českou republiku zadlužili. Třicet let po převratu tedy můžeme bilancovat tak, že pseudodemograti zničili i to málo, co nedokázali zlikvidovat Komunisté. Demokracie v nedohlednu, Československo se rozpadlo, práva Moravě a Slezsku nebyla vrácena a jsme jen levnou rozkradenou zadluženou nesvéprávnou kolonií, žijící z milosti Německa a „Velkého Bratra za mořem“. Divadelní výkřiky režimních propagandistů tedy o jakési „údajné demogracyjy a nápravě bolševických křivd“ mají asi tak stejnou váhu jako tvrzení Esesáků že „budou tvrdě trestat všechny křivdy Židům a že německá vojska u Stalingradu slavně vítězí“.
Myslím, že můžeme bez nadsázky říct, že Česká republika stojí na existenční křižovatce. Roky s osmičkou a devítkou byly pro ni vždy nějak zlomové. Ať už se jednalo o 1618, 1918, 1938, 1948, 1968-9, 1989. Domnívám se, že i současné období stávajícího ekonomického, politického a morálního s prominutím marasu 2019, je pro nás KŘIŽOVATKOU DALŠÍHO VÝVOJE. Buď proběhne opět nějaká Změna pod vedením nového „Masaryka“ který reformuje vztahy Moravanů, Slezanů a Čechů, nastolí Demokracii, kdy budou voleni kvalitní individuální morální zástupci BEZ IMUNITY (a vlivu stran) a pod kontrolou Lidí Referendem, (a touto změnou inspirujeme i Evropskou Unii k životu nutné transformaci) anebo stávající živořící mrzák tzv. „česko“ definitivně zanikne ve snahách světové pseudodemokratické totality. Že dochází k lámání chleba a hroucení potěmkinovských demokratůrních kulis, je vidět na každém kroku. Snahy fašistických globalistických sil v poslední době výrazně gradují, jak krachující režim bojuje o přežití….
ROZHODNĚ BUDOU PŘÍŠTÍ ROKY VÝVOJOVĚ VELMI ZAJÍMAVÉ…….-!!!!
Jan Mička
