Já a skauting
Když se řekne skauting, většina lidí si představí holčičky v copáncích, jak chodí od domu k domu a nabízí sušenky. Tak přesně tohle tady neděláme. Tedy spíš neznám skauta, který by tohle dělal. Už se mě spousta lidí ptala, kde mám sušenky a po tom, co jsem snad tisíckrát vysvětlila, že my sušenky neprodáváme, jsem své snahy vzdala. Proti stereotypnímu filmovému průmyslu nemáme sebemenší šanci.
Jak ale vypadá skauting u nás? Teď funguji oficiálně jako podrádkyně oddílu skautek v našem středisku, ale dělám o něco víc, než kam sahají mé pravomoci podrádkyně; a zároveň jsem členkou roverského kmene.
V oddílu skautek (dívky, 10-15 let) mám na starosti dohled nad plněním skautských stezek. Co jsou skautské stezky? Fyzicky to jsou takové malé knížečky se seznamem úkolů, které by do roka měly splnit. Máme čtyři stupně/cesty, kterými by skautky měly projít a to jsou: země, vody, vzduchu a ohně. Když ale nahlédneme za vzhled těch knížeček, je to výzva. Je to kniha výzev a návod na to, jak se stát lepším člověkem. To ale většině lidí v tomhle věku ještě nedojde a tak se plnění stezek stalo honbou za nášivkami a úkoly jsou zapomenuty hned, jakmile mají nasbírány podpisy za jejich splnění. To bych chtěla nějak napravit, bohužel ale stále nevím jak.
Dále v oddíle zaštiťuji družinové zdravotníky - funkci maškiki. Snažím se, aby byly zdravotnice na svou funkci hrdé, aby byly zodpovědné a zvídavé. Většinou se ale setkávám s pokrčením ramen a zklamaným „Tak jo...“.
Další otázku asi vyvolává mé druhé členství. Co je roverský kmen? To je smíšený oddíl kluků a holek nad patnáct let, ve kterém by mělo platit jen jedno pravidlo: „Všichni jsme si rovni.“ Když je nás tam ale tolik a potřebujeme se na něčem domluvit, musí i občas platit dodatek za známé knihy: „Ale někteří jsou si rovnější.“ Je jasné, že tak to nefunguje pořád, ale tu a tam je to nutné. Vetšinou se vedení ujmou plnoletí, zatímco nezletilí následují. Mám pocit, že právě tohle dělení na starší a mladší mezi nás staví pomyslnou zeď a že se mladší členi možná i bojí přijít s nějakým návrhem na zajímavou aktivitu. Ať tak či onak, naše akce si vždy užíváme na maximum. Například při návštěvě bazénu, kdy jsme se „topili“ navzájem, nebo během dne na kanoích, kde se téměř všechny lodě převrátily a kvůli suchu jsme většinu cesty přebrodili po kotníky ve vodě. Není ale čeho litovat. Jak jsem říkala, každou akci si užijeme na maximum a domů vozíme nezapomenutelné zážitky, které tu a tam nemůžeme říct rodičům, aby nás příště někam pustili :)
Takhle funguje náš oddíl skautek a roverský kmen. Některá střediska fungují podobně, jiná úplně naopak. Pokud ale sháníte zážitky a hledáte skvělou partu lidí, tak ta je v každém středisku. Můžete navštívit skautské středisko ve vašem okolí a nebudete litovat. Čekají vás zážitky, které se nezapomínají.:)