Paleta názorů a ptákovin

Připomínejme si svou prožitou minulost! Za pár desítek let to bude jen text v učebnicích dějepisu, pokud tedy nebude z vyšších humanitárních příčin cenzurován a vymazán. Na některé věci by se nemělo zapomínat.

Když Václav Neckář zpívá, že má telefon venku na nároží a zrovna mu někam spadnul poslední padesátník, už je to jenom roztomilá a neškodná historická reálie, které současní třicátníci nerozumějí. Stejně tak jim nevysvětlím, proč jsem kvůli diplomové práci musel listovat v Current Contents a Referativném žurnalu, abych si našel adekvátní literaturu - vždyť to šlo vygůglit, ne? Tohle všechno byly reálie univerzální, celosvětově platné. Ovšem v minulém režimu existovaly i velmi specifické reálie, které už tehdy lidé ze svobodných zemí obtížně chápali a dnes znějí jako nějaký diktátorský svět z fantasy: Výjezdní doložka. Devizový příslib. Uliční výbor. Pomocná stráž Veřejné bezpečnosti. Vysokoškolský předmět Mezinárodní dějiny dělnického a komunistického hnutí. Povinná základní vojenská služba na dva roky. Večerní univerzita marxismu-leninismu. Povinné přehrávky všech kapel před komisí složenou z politicky prověřených hudebníků a komunistických úředníků. A také...

V šest v práci!

Takhle jsme si dělali legraci ze soudružského pozdravu, který na nás občas jukne ze starých filmů a TV seriálů.

Čest práci! Čest, soudruhu!

Pomiňme ty zakládající členy, kteří si prošli krizí v roce 1929, pak i světovou válkou, a kromě té práce nic jiného nepoznali. Ti na ten pozdrav měli svaté právo. Nejvíce ale "soudruhovali" a "čestprácovali" funkcionáři. Lidé, kteří se snad kdysi i živili prací, ale do funkcí je vyneslo především to správné uvědomění a čestprácování.

Původní pozdrav se stal karikaturou sama sebe a normální lidé se na jakékoli ocenění práce začali dívat jako na příznak bolševického myšlení.

A tak každodenní slušná práce, o které psal Karel Čapek, se stala něčím, co po nás chtějí komunisti, tedy něčím fuj. Kdo nekrade, okrádá rodinu. Práce není zajíc, ta ti neuteče. Je lépe se uchlastat, než ve stáří vzpomínat na pracovní úspěchy.

Žaluji tedy předlistopadový režim, že běžným slušným lidem znechutil práci jako takovou, i jakoukoli úctu k práci poctivé a kvalitní.

A přetrvává to. Mem, že pracovat osm hodin denně u soustruhu nebo v pekárně je out, se přelil do následujících generací přiživen blouzněním absolventů humanitních fakult. Součástí tehdejších režimních bájí o budoucím komunistickém ráji bylo i tvrzení, že veškerou těžkou práci budou za lidi dělat stroje a lidi se budou jen radovat a rozvíjet své talenty. Občas zmačknou čudlík. Každý bude pracovat jen podle svých schopností a dostane vše podle svých potřeb. "Vědecký" komunismus naoko bojoval proti veškerému náboženství, ovšem univerzální představu všech náboženských blouznivců o ráji hodlal realizovat už tady na zemi.

V životě jsem potkal hodně automechaniků, lékařů, elektrikářů, švadlen nebo řidičů z povolání, kteří dobře vykonávají své povolání a své tvůrčí ambice realizují v koníčcích. Ve volném čase se věnují chovatelství, pěstování orchidejí nebo netřesků, myslivosti, tvorbě zahrad či řezbářství nebo malířství - a jsou v tom uznávanými experty. Ovšem to jsou vesměs "lidé z minula".

Dnes se v souladu s levicovým sněním razí názor, že kreativitu musí člověk uplatňovat už v práci. K čemu ochotnické herectví po práci, když je možno vystudovat jednu z desítek škol a za větu "Paní, nesu psaní" brát plat (srovnatelný s uklizečkou). Proč si malovat po práci pro radost, když je možno vést jeden ze stovek kurzů kreativity nebo zaplavit internetový trh malovanými talířky podle (ne)vkusu zákazníků?

Je práce rutinní, práce kreativní a práce smysluplná. Vyrábět matičky o průměru 5mm je smysluplná nekreativní rutina. Vyrábět ručně sádrové zahradní trpaslíky je nepochybně kreativní, ale smyslu se v tom nedoberete. A před vánočními trhy ručně mastit hezké vázičky jednu za druhou je kreativní a smysluplné, ale i rutinní.

Tak si říkám, že by se mělo do naší společnosti třicet let po Listopadu zavést - už ne jako pozdrav - heslo "Čest smysluplné a dobře prováděné práci". Než se začneme zdravit "Čest zábavě" a veškerou rutinní, leč nezbytnou práci za nás zastanou ne roboti, ale Ukrajinci nebo Mongolové.