Paleta názorů a ptákovin

Přečetli jste si první díl této úvahy https://paleta-nazoru-a-ptakovin.estranky.cz/clanky/nazory--ktere-nestihly-zkornatet/existuje-fdo--dil-prvni.html ? Pokud ne, udělejte to, jinak o hodně přijdete.

Minule jsme objevili těžko představitelnou složitost světa atomů, molekul a buněk veškerého světa a našeho těla zvlášť. Přitom každá jednotlivost je, musí být, vyjádřitelná matematickými rovnicemi na základě přírodních zákonů. Včetně lidského konání: to lze rozložit na smyslové (vědomé i nevědomé) vjemy, na jejich přenos do příslušných partií mozku (v zásadě vždy těch samých, ale u každého jednotlivce malinko odlišných), analýzu na základě myšlenkových map, zapsaných v mozku jako často používané nervové dráhy mezi konkrétními skupinami neuronů. Poté na základě analýzy dojde v souladu s celkovým vyladěním osobnosti (tedy s hormonálními hladinami a s aktivitou a množstvím neurotransmiterů) k rozhodnutí podle naučených nebo vrozených vzorců chování. To je rovněž materiálně zajištěno ustálenými nervovými drahami. Pokyny z mozku putují k jednotlivým svalům a po hormonální linii do celého organismu. Následuje analýza provedení, případně korekce jednotlivých detailů.

A teď tedy konečně k úvaze o bohu/ o Bohu.

V myslích stamilionů věřících křesťanů vypadá bůh jako fousatý děda na obláčku (použiji zkratku FDO). Věřící křesťané existují i mezi vědci - astrofyziky, biology, matematiky. Domnívám se, že ti jsou přístupni spíše ke zbožštění jakéhosi univerzálního matematicko-fyzikálního principu (zkratka UMFP). Představa FDO, jak vyvolává Velký třesk, je podle mne tak absurdní, že i otec Tertullian, proslulý výrokem "Věřím, neboť je to nemožné", by váhal uvěřit.

Dále už se budou množit samé otazníky.

Pokud bůh ovládá naše jednání a myšlení, musí k tomu využívat naše mozky, buňky jednotlivých orgánů, zakončení výběžků příslušných neuronů, množství molekul neurotransmiterů. Pochopíme někdy princip jeho působení na hmotu? Podaří se nám někdy stejně jako jemu zařídit, aby se silou naší vůle jeden neuron nově propojil s jiným tak, jak jsme chtěli? Skoro bych řekl, že to v horizontu pár stovek let dokážeme. Proč jsem optimista? V dostatečně složitých procesech vede k témuž výsledku vícero možných cest. Prohlédněte si uspořádání žil na hřbetech rukou svých i svých známých. Každý je máme trochu jiné, liší se i pravá a levá ruka. Existuje snad nějaké „správné“ uspořádání? Kdepak. Vaše žíly si rostly jen tak nahodile, podle velmi volných pravidel. Další můj argument: sklon k samouspořádání složitých struktur. Kolem některých virů vzniká bílkovinný obal ve tvaru dokonalé krychle. Jen tak sám od sebe. I buněčná membrána se umí uspořádat sama od sebe. A konečně: Život pracuje jen s omezeným množstvím sloučenin a ty bývají navíc víceúčelové – takový guanin je součástí naší DNA i buněčné kostry, navíc poskytuje rybám jejich stříbřitý lesk a světýlka očím koček.

Co bude pak? Dokážeme po prvním úspěšném kroku z onoho univerzálního principu odhalit víc a ještě víc? Vědecké objevy často přicházejí v celých klastrech. Zjistíme nakonec, že pochopit a osvojit si UMFP není pro člověka nemožné? Bude pak ještě bůh?

Prozkoumejme jiné božské atributy. Praví se: Bůh je láska. Bůh nás miluje. Jde to dohromady s existencí UMFP? Tady by se hodila spíše existence FDO - nehmotný princip by možná mohl naše neurony pospojovat takovým způsobem, že bychom pocítili jakousi všeobjímající lásku. Ostatně, to dokážou i vhodné drogy. Ale stěží by ji byl sám schopen cítit. Čím také? FDO si umíme mnohem lépe představit jako bytost schopnou lásku přijímat a projevovat. FDO je představa boha lidštější než UMFP. FDO v našich myslích mohl mnohem snáze pokoušet, co všechno Lazar vydrží, mnohem snáze mohl chtít zničit Sodomu a Gomoru. Naopak odůvodnit, proč by tohle mělo být výsledkem UMFP, by bylo strašně komplikované a opravdu silně nepravděpodobné.

Předvánoční čas je, nebo má být, časem zvolnění. Při pečení vánočního cukroví jsem si už tradičně pouštěl Slipknot a Rammstein – tuto kombinaci vřele doporučuji. Ale před spaním si pustím album Mlýnské kolo v srdci mém od Hany Hegerové nebo Mezi svými od Václava Neckáře. Budu vnímat, jak lidští tvůrci vystihli lidskou duši, a nebudu se zlobit, pokud někdo usoudí, že při tom skladatelům, textařům a interpretům něco shůry koukalo přes rameno – ať FDO, nebo UMFP.