Paleta názorů a ptákovin

"Máš smůlu", pravil drsný gangster policajtovi v české verzi jednoho akčního filmu. Takový dabing ještě vypadal celkem věrohodně. Rty hollywoodského herce sice očividně vyslovily "Fuck you", ale hodně se to podobalo oné české hlášce. Ostatně - kdo by sledoval rty herců? Kdo? Třeba děti.

Nemyslím, že by zrovna onen zmíněný film měly děti vidět, ale zatímco "za komančů" děti sledovaly v televizi především české pohádky a ze zahraniční tvorby nanejvýš Mrazíka a Vinetoua, dnes je na streamech a v televizi připravena ke konzumaci dětmi  záplava zahraničních filmů a seriálů dabovaných do češtiny. A jestliže v oněch pradávných dobách byly animované v podstatě jen desetiminutové večerníčky a Méďa Béďa, dnes si naše ratolesti mohou vybírat z nekonečné řady "animáků" od několikaminutových až po celovečerní.

No a co?

No a poslouchali jste někdy ústní projev současných předškoláků a školáků? Slyšeli jste názory logopedů a psychologů?

Jestlliže rodiče místo čtení pohádky pustí dítěti něco do sluchátek, jestliže si rodiče s dítětem nezpívají a nepovídají říkadla (uměli by to vůbec?) a místo toho jim pustí animák, tak kde mají děti odpozorovávat, jak se tvoří hlásky? Z náhodně se pohybující skvrny na obrazovce znázorňující ústa (mluvící navíc anglicky)? Jak mají napodobovat přirozenou melodii a rytmus mluvené řeči, když se ve světě za displejem neustále vzrušeně huláká a citoslovce mají výrazně vyšší procentuální zastoupení, než by jakýkoli psychicky nenarušený dospělý vypustil z úst?

Ještě jedné bariéry jsem si všimnul. Matka napojená na hands free se dívá na asi roční dítě v kočárku, podává mu občas dudlíka, hladí je a přitom mu s pohledem upřeným na ně říká věty ve stylu: "S tím bych prozatím počkala. Tu prezentaci chci ještě zkontrolovat a pošlu mu ji zítra ráno." A tak dále.

Školky a školy mají po mnohých rodičích co napravovat.