Paleta názorů a ptákovin

To si jednou pejsek s kočičkou chtěli upéct neobyčejně dobrý dort. A začali do něj snášet spoustu těch nejdobřejších dobrot: špekáčky, kost, myš, syrečky, smetanu... no fuj! Ale mysleli to dobře.

Pejsek s kočičkou žili... no jo, z čeho oni vlastně žili? Ale rozhodně žili skromně.

Naše ministerstvo školství žije z našich daní, to víme. Ale skromně? Prosím vás, na školství se přece nesmí šetřit! Vždyť se na MŠMT (nebo jak se teď zmíněné ministerstvo jmenuje) pracuje ze všech sil! A tamější pejskové a kočičky snášejí do těsta na školský dort spóóóusty dobrých věcí: rámcové vzdělávací programy, státní maturity, jednotné přijímačky, inkluzi, brannou výchovu, regulaci (rozuměj znemožnění) školních chemických a biologických pokusů, GDPR, no je toho opravdu moc. A teď školáčci, rodiče a učitelé, hezky papejte! Dort ještě zdaleka není hotový natož pak povedený, to bude chtít ještě dlouhé roky naší pilné práce, ale nic jiného vám nedáme!

A to není zdaleka jediný školský dortík, který se u nás peče. Zástupy státních ústavů, ministerských úředníků i neziskovek živě diskutují, co vlastně chceme naše děti naučit. Protože postaru se žít nedá, pokrok nezastavíš a nynější děti jsou úúúplně jiné, než jste byli kdysi vy. Zvykly si na mobily, válejí na počítačích, a chtějí se ve škole bavit! (Malá odbočka: při suplování hodiny počítačů na střední škole jsem dohlížel na zadanou práci - vytvoření fiktivního rodokmenu ve wordu. Přitom jsem ovšem neustále radil - vlož tam textové pole, ty nevíš, co to je? - ty údaje o rodičích musíš nějak graficky spojit - tímhle písmem nenapíšeš českou diakritiku... no zkrátka některé naše děti válejí na počítačích, ale velká část vůbec ne).

Na základě výše uvedených premis popírajících veškerou evoluci lidského mozku (=dnešní děti jsou zničeho nic docela jiné, než stovky generací před nimi) a na základě toho, že až příliš mnoho absolventů pedagogických fakult rovnou zamíří do výzkumu nebo na pedagogické ústavy (aniž by se nejdříve naučili učit), tedy na základě těchto dvou faktů se tvoří doporučení, co a jak se děti musí naučit.

Škola od dob Komenského poskytuje vzdělání. To znamená vědomosti, dovednosti a návyky. Nelze jedno z těchto slov škrtnout, když na ně nezbývá v tématických plánech dostatek prostoru. A škola se má spolupodílet i na výchově. Má osobnosti žáků rozvíjet a usměrňovat, má posilovat (v horším případě vytvářet) i sociální návyky a morální povědomí.

Avšak!

Na webu jsem našel testík: "Propadli byste ze zeměpisu pro 8. třídu?". Nebudu vás napínat, nepropadnul bych, ale čtyři otázky z dvaceti jsem "nedal" a spoustu jsem prachsprostě uhádnul. Po téměř šprtovské školní kariéře a po desítkách let sbírání životních zkušeností. U většiny otázek jsem si mumlal - no proboha, k čemu jim to bude? Jako pedagog chápu a schvaluji posilování paměti memorováním údajů, zvláště když tím lze podpořit soutěživost - tak kdo z vás to ví nejlíp? Ale přesto... A jsou tedy současní žáci 8. tříd schopni tento testík hravě zvládnout? Řada mých žáků mi ovšem v prvním ročníku střední školy tvrdí: "My jsme zeměpis vlastně ani moc neměli, pořád se suplovalo. Jak mám vědět, kde leží nějaká Amazonka?" a tak dále.

Takže, milí kritikové encyklopedismu českých škol:

1) místo aby konečně někdo z vás řekl, co že je to ono kýžené základní učivo, bez nějž nelze základní školu absolvovat, aniž by žák byl okolím považován za blba,

2) a místo toho, aby někdo z vás konečně řekl, co že je to ono kýžené nezbytné rozvíjející učivo, které umožňuje žákovi obstát na střední škole s maturitou,

tedy místo těchto dvou jednoduchých kritérií základní vzdělanosti, se na jednu stranu potírá jakékoli učení nazpaměť a na stranu druhou autoři učebnic a často i sami učitelé hromadí do výuky fakta a zase fakta. (Uf, to bylo souvětí...)

A tenhle dort pak nevyhnutelně vede k tomu, že naše školství stále ještě není ani oblíbené, ani efektivní.