Vítězství si žádá symboly
Aby vítězství bylo úplné - nebo aby se dalo mluvit o vítězství, třebaže vlastně žádné nebylo, je třeba stvrdit je nějakým symbolickým aktem.
Například zbořením pomníku.
Jan Werich vzpomínal, jak v roce 1918 dav shodil do Vltavy plechovou ceduli s rakousko-uherským orlem, a komentoval to: "Utopili toho plechového orla, který za nic nemohl a který nikomu nemohl ublížit, a to byl konec Rakouska Uherska." Werich také líčí, kolik dlouhých let ještě v nejedné hospodě některý ze štamgastů bouchnul pěstí do stolu s rozhořčeným výkřikem: "Tři sta let jsme trpěli!".
Nenimrat se v dávných křivdách, ale jít dál, to je znak zdravě sebevědomého člověka.
Nezapomínejme, že i ledacos z toho, co se děje v současné éře a co my považujeme za normální, budou za nějakých sto let někteří z našich potomků určitě vnímat jako do nebe volající křivdu a hanbu - vsaďte se! A my nevíme, netušíme, čím konkrétním se ti naši pokračovatelé budou cítit dehonestováni, koho budou ostrakizovat se slovy: "Jak jste mohli takového člověka obdivovat?" Nic s tím nenaděláme, koneckonců nám to může být ukradené. Ale přesto bychom asi byli radši, kdyby ti ukřivdění potomci dokázali najít v sobě špetku shovívavosti a nakonec nad naší dobou mávnuli rukou - je to pryč, nekažme si život rozhořčováním se nad minulostí.
Boření starých model, svatyní, symbolů a pomníků je jedním z oblíbených symbolů vítězství, ať už se to vítězství odehrálo v reálu nebo jenom v myslích nadšených bořitelů. To známe už od starověkého Říma, ba dokonce Egypta. A trvá to. Vezměte si takový pomník Stalina nad Prahou. Udělalo to bum a bylo po stalinismu. Až na to, že nás ještě v osmdesátých letech v rámci studia VŠ nahnali na povinné školení SSM a tam jakýsi soudruh Horký hřímal: "Četl jsem Dějiny VKS(b) už třikrát a stále tam nacházím nové podnětné myšlenky". Pro něj a pro spousty dalších zůstával (zůstává?) Stalin stále živý, i bez pomníku. Plně souhlasím s přesunutím pomníku Koněva z náměstí do muzea. Ale myšlenka, že jsme tím zvítězili nad starou sovětskou indoktrinací, je dokonale mylná.
A teď zalovte v paměti na dobu zcela nedávnou. Kdo v uplynulých letech historicky cenné, leč ideově nevyhovující symboly nepřesouval do muzeí, neponechával na místě, ale nenávratně ničil? Nevzpomínáte? Přece Islámský stát. Dá se uvažovat o paralele s devastováním pomníků "rasistických" potentátů v USA? Já si myslím, že ano, vy ne?
A něco na odlehčení:
Zdá se, že obří hlavy amerických prezidentů v Mount Rushmore zlikvidovány nebudou. Jejich odstřelením by se do ovzduší uvolnilo nepřiměřené množství CO2 a prachu, čímž by se zhoršil skleníkový efekt. Ve hře je ovšem i jejich překrytí vrstvou betonu, to by snad šlo...
Namále má i sousoší sv. Jana se sv. Felixem a blahoslaveným Ivanem na Karlově mostě, protože zobrazuje Turka věznícího křesťany. Je politicky nekorektní upozorňovat na to, že otroky vlastnila i jiná etnika než bílí muži. Ono by se pak začalo šťourat v tom, jakého původu byli lovci otroků v Africe, kteří stáli na začátku celého obchodu s lidmi. No, pryč od toho. Navíc ti svatí vlastně chtějí ubohého Nebělocha připravit o jeho poctivě získaný majetek, že? Raději to sousoší zakryjme tak, jako jsme zakrývali Koněva. Beztak se prý jeden turista rozčiloval, proč ty černé špinavé sochy na Karlově mostě nevyčistíme wapkou.