Rovné příležitosti
Na začátku byla bohulibá myšlenka. Některé střední školy měly přijímací zkoušky příliš lehké a odčerpávaly zájemce o studium těm náročnějším školám. Učiňme tedy přijímací zkoušky celostátně sjednocenými a bude to. Jenže teď se ozývá kritika: jednotné zkoušky diskriminují slabší žáky. Nejsme přece všichni stejní.
Nevím, nevím, jestli jednotné přijímací zkoušky z češtiny a matematiky jsou jako kritérium to pravé ořechové. Zavání to formalismem. Pravda, v učňovských oborech s maturitou byly výsledky maturit velmi tristní a po zavedení jednotných přijímaček se u nich úroveň jakž takž zvedla. Ovšem už ne tolik u cizího jazyka. A český jazyk jako každodenní komunikační prostředek - ne jako učební látka - je pro středoškoláky stále něčím zbytečným a neskonale náročným.
Jsou tu vývojové bariéry. Ve věku patnácti let ještě nebývají naplno rozvinuté kombinační schopnosti, tedy to, co z naučené látky teprve udělá vzdělání. Žákům základních škol vyhovuje především paměťové učení a všelijaké inovační metody pouze přispívají k lepšímu zapamatování faktů a ozřejmění toho, že tyto pojmy nespadly jen tak z nebe. Ale každé pravidlo má výjimky a někteří dobře vedení školáci už dovedou leccos vydedukovat a analyzovat. No a tady narážíme na onu rovnost přístupu.
Odbočím. Před časem jsem natrefil na článek, jehož autor tepal do státních přijímacích zkoušek. Jak by prý mohly být spravedlivé ke všem? Článek byl ilustrován hezkou kresbou. Pod stromem zvířátka - opice, lachtan, slon, tučňák a ještě nějaká. Za katedrou byrokrat říkající: "Spravedlivě jsme zadali stejnou podmínku pro všechny. Vylezte na strom!". Nespravedlnost, hlásá autor! Cítíte tu analogii? Přece u přijímaček na střední školy se sejdou i děti, které pomalu rýsují; na Pythagorovu větu měli na suplování tělocvikáře; když měli brát Čapka, byl covid; čtou dobře, ale musí si při tom ukazovat prstem... a tak dále. Copak je spravedlivé, aby všichni psali stejný test, kde je Pythagorova věta a Čapek? Ano, i takhle mnozí kritici jednotných přijímacích zkoušek uvažují.
Zamysleme se nad zmíněnou kresbou. Buď bylo cílem jenom eliminovat nadbytečné zájemce jakýmkoli způsobem, pak mohl být v zadání třeba běh, kotoul, cokoli. Nebo bylo důležité, aby vybrané zvířátko opravdu umělo dobře šplhat. Třeba šlo o sklizeň kokosových ořechů nebo o sundávání dětských draků zamotaných do větví. Pak ovšem kritika takovéhoto "nespravedlivého a necitlivého" přijímacího řízení postrádá smysl. A co střední školy? Jednotné přijímací zkoušky preferují toho, kdo se na ně opravdu dobře připravil, případně "to v něm prostě je, má na to". Takový student na střední školu s maturitou patří. Ze zbytku uchazečů, kteří byli každý v něčem jiném hůře připraveni, pak test vybere ty psychicky odolné, schopné improvizace, ale samozřejmě i ty, kteří prostě "měli kliku". Je tady nějaká napravitelná nespravedlnost? Je snad možné spolehlivě a férově vyeliminovat "ty s klikou"?
Osobně si myslím, že by přijímací testy měly být zaměřeny spíše na všeobecnou orientaci. Studenti mnohdy v prvním ročníku netuší, co je prvek a co molekula. Nevědí, ve kterém světadílu teče Amazonka. Nespojí si, jestli Jan Neruda mohl jezdit metrem nebo jestli tehdy u nás vládl Masaryk. Současné přijímací testy ze dvou maturitních předmětů očividně slouží hlavně k tomu, aby na maturitní obory středních škol (jakýchkoli) byli přijati žáci schopní uspět u státních maturit. Poněkud tautologické, že? To je třeba na středních zemědělských nebo zdravotních školách poněkud zvláštní kritérium výběru. Je to ne moc povedené, ale nikoli nespravedlivé. Ostatně valná část absolventů středních škol jakéhokoli zaměření po maturitě stejně zamíří do pojišťovnictví, výživového poradenství nebo skončí jako messengeři na bicyklu. A k tomu našemu státu bohatě stačí unifikovaní maturanti znalí romanet Jakuba Arbesa a kosinové věty. Odmaturované specialisty na zemědělství nebo strojařinu si najdeme mezi přistěhovalci, případně naše zemědělství a strojařinu úplně odpískáme.